Televizní role

Plaváček

Rok výroby: 1986

Role: sudička – matka Děda Vševěda

Režie: Jiřina Pokorná-Makoszová

Premiéra: 24. prosince 1986

Televizní zpracování klasické pohádky Karla Jaromíra Erbena. Král při honu zabloudí v lese a najde útočiště v uhlířově chaloupce, kde se právě narodil malý chlapec. Král v noci vyslechne věštby tří sudiček, které chlapci předpovídají, že se jednou ožení s královou právě narozenou dcerou. Tomu se vladař snaží zabránit, dítě odnese a pustí v košíku po řece. Chlapce ale zachrání dobří lidé, u kterých vyroste. Po dvaceti letech král zjistí, že se jeho úklad nezdařil a lstí sudičky nevědomky sám iniciuje Plaváčkovu svatbu s princeznou. Pokusí se tedy znovu přelstít osud a pošle Plaváčka pro tři zlaté vlasy děda Vševěda. Mladík cestou potká tři nešťastníky, kterým slíbí, že u moudrého starce, který přes den shlíží na svět coby slunce, zjistí řešení jejich trápení. Matkou děda Vševěda je třetí sudička, která Plaváčka schová a pomůže mu získat tři zlaté vlasy i odpovědi na záludné otázky. Mladík se pak vítězoslavně vrací na zámek a může se oženit s princeznou.

Známou pohádku zpracovala v roce 1986 režisérka Jiřina Pokorná-Makoszová jako muzikál, ve kterém se nemluví, ale jen zpívá. V titulcích se dokonce dočteme, že budeme sledovat pohádkovou pop-operu. Tomuto názvu odpovídá i hvězdné obsazení. Plaváčka hraje Stanislav Hložek, zlého krále Pavel Bobek, královnu Marie Rottrová, princeznu Iveta Bartošová, uhlíře Karel Černoch, Děda Vševěda Josef Zíma a Pavel Vítek. Matku děda Vševěda si pak zahrála Laďka Kozderková a dalšími sudičkami jsou Jitka Molavcová a Linda Finková.

Matka děda Vševěda byla poslední rolí Laďky Kozderkové. Písničky se natáčely v srpnu 1986 a hrané scény ve studiu pak v září a začátkem října. Podle vzpomínek pamětníků probíhalo natáčení velmi hekticky. Spěchalo se, protože Laďku už trápily zdravotní obtíže a hned druhý den musela nastoupit do nemocnice, ze které se už nikdy nevrátila. Muzikálová pohádka Plaváček měla televizní premiéru na Štědrý den 1986, tedy víc než měsíc po smrti Laďky Kozderkové.

Abeceda K + X

Rok výroby: 1986

Role: zpěv

Režie: Jitka Němcová

Premiéra: 4. října 1986

Abeceda – tak se jmenoval zábavný pořad, který Československá televize vysílala v letech 1985 – 1991. Pro každý díl byla vylosována dvě písmena abecedy a ta pak byla klíčem pro výběr účinkujících. Čtvrtý díl patřil interpretům písmen K a X. Pořad uváděl Jiří Krampol, na scéně se pak objevili Jiří Korn, Petr Kotvald, Naďa Konvalinková, Oldřich Kaiser, Jaroslava Kretschmerová, Jiří Krejčík, Eva Kotvová, Marcela Králová a především Laďka Kozderková. Jiří Krampol jí uvedl jako interpretku, která nahradí všechny zahraniční hvězdy. O tom, že nepřeháněl, se mohli diváci přesvědčit vzápětí. Za klavírního doprovodu Vladimíra Klusáka Laďka Kozderková zazpívala francouzský šanson “Parle moi d’amour”, italský hit “Piccola e fragile”, od Beatles “Can’t by my love” a tuto cizojazyčnou kolekci zakončila jazzovou improvizací. Diváci se dobře bavili, ovšem po této směsi následovala píseň zcela jiného žánru. Smutnou baladu “Já už vím” nezpívala Laďka Kozderková jako velkolepě pojatou kantilénu, ale podala ji prostě a pravdivě. Text, ve kterém se zpívá o poznání, náhlém pádu a zklamání, velmi silně korespondoval s jejími tehdejšími pocity a jak poznamenali ti, kteří při natáčení pořadu byli, zpěvačka se touto písní v podstatě loučila. Natáčelo se v květnu 1986 a kolegové už věděli, že Laďka je vážně nemocná. Na jevišti to ale znát nebylo a publikum jejímu mimořádnému pěveckému výkonu nadšeně aplaudovalo. Televizní premiéru měla Abeceda K+X 4. října 1986. O pouhé dva dny později nastoupila Laďka Kozderková do nemocnice, ze které už se nikdy nevrátila.

K účinkování Laďky Kozderkové v Abecedě patří i několik zajímavých souvislostí. Směs cizojazyčných písní nebyl původní nápad autora pořadu Františka Poláka. Ten se pouze inspiroval rozhlasovou hrou Ztracený hlas z roku 1983, kde Laďka přesně tyto písně zpívala. Byla mezi nimi i ruská píseň “Oči čornyje” a i tu nazpívala pro televizní Abecedu. Z výsledné verze pořadu však byla vystřižena. Zajímavé je také to, že Laďka žádný z cizích jazyků, kterými zpívala, neuměla a tak si musela pořídit taháky s fonetickým přepisem.

Chobotnice z II. patra

Rok výroby: 1986

Role: žena v lóži

Režie: Jindřich Polák

Čtyřdílný televizní seriál pro děti i dospělé. Sledujeme v něm příhody pražské rodiny Holanových, kteří bydlí na Kampě, přímo nad Čertovkou. Maminka zpívá ve sboru v Národním divadle, tatínek řídí kamion a jejich děti, Eva a Honzík chodí teprve do základní školy. Všichni se těší na vysněnou dovolenou v Portugalsku, kterou jim ale překazí havárie ropného tankeru. Rodina se proto vrací domů předčasně, ale děti jsou přeci jen spokojené. Vezou si totiž s sebou dvě malé chobotničky, které si uplácaly z podivné neznámé hmoty, co našly na pláži. Chobotničky mají nejen pusu, nos i oči, ale jsou navíc i živé, učenlivé a mluví. Děti mají rázem nové, trochu nezbedné kamarády, se kterými zažívají spoustu dobrodružství. Doma to ale není žádná idyla a po návratu z prázdnin u dědy na venkově se děti dozvědí, že rodiče se rozvádějí.

Druhou linií příběhu je vědecký tým profesora George, který u portugalských břehů hledal podmořský život. Získané vzorky ale z paluby vědecké lodi utekly a dostaly se právě k dětem z Československa, které si z nich vymodelovaly své chobotničky. George po neznámé hmotě nepřestává pátrat a to především proto, že tato hmota do sebe dokáže akumulovat neuvěřitelné množství energie.

Nastává zima a děti se začínají bát nejen o své rozvádějící se rodiče, ale i o chobotničky, po kterých v Praze pátrá Georgeův kolega Andreadis. S pomocí chobotniček se dětem sice podaří rodiče usmířit přímo pod vánočním stromečkem, ale o své kamarády, modrého a zelenou nakonec přijdou. Aby je uchránily před neodbytným Andreadisem, přemodelují jejich chapadla na křídla a z chobotniček se stávají ptáci, kteří odlétají vstříc zapadajícímu slunci.

S Laďkou Kozderkovou se setkáváme ve třetím díle, konkrétně v lóži Národního divadla, kam se chobotničky vypravily za maminkou Holanovou. Aby měly přehled, vypůjčí si z lóže kukátko a pak program, ve kterém vygumují veškerý obsah. Toho si ovšem manželé v lóži nevšimnou a nenápadně ztracené věci hledají. Laďku Kozderkovou vidíme opět po boku jejího skutečného manžela Vlastimila Bedrny, jak v téměř pantomimické scéně rozehrávají tuto drobnou zápletku. I v této miniaturní scéně si své role jasně rozdělili: Rázná a mírně podrážděná manželka a manžel nekňuba.

Ve víru tance a zpěvu

Rok výroby: 1986

Role: zpěv

Režie: Ivo Paukert

Premiéra: 1. února 1986

V 80. letech pořádala Československá televize každým rokem svůj ples, jehož součástí bylo předávání televizních rolniček, tehdejších diváckých cen popularity. Vysílalo se v přímém přenosu a celý večer byl rozdělen do několika bloků. Jedním z nich byla i velkolepá muzikálová revue, odehrávající se na hlavním jevišti Paláce kultury. V roce 1986 v této revue vystoupili například Karel Gott, Naďa Urbánková, Karel Černoch a také Laďka Kozderková. Ta zazpívala ústřední píseň z muzikálu Hello, Dolly!, který v té době hrála na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. Výstup byl upraven pro potřeby televizního přenosu a proto nezachytil Laďku Kozderkovou v originálním divadelním kostýmu. I tak jde ale o unikátní záběry, protože existují pouze dva záznamy, ve kterých zpívá píseň ze zmíněného muzikálu – vždy ovšem sama za sebe.

Ve víru tance a zábavy je Laďka Kozderková v tomto pořadu doslova. Velkolepý prostor Paláce kultury umožnil i velkolepě pojatou choreografii s doprovodem 32 tanečníků a důstojné schodiště, které k Dolly neodmyslitelně patří. Ač se vystoupení Laďky Kozderkové zdá naprosto suverénní, jde o jeden z posledních televizních pořadů, ve kterém účinkovala. Záznam tohoto výstupu málem nenávratně zmizel, protože píseň trvá téměř 7 minut a při archivaci přímého přenosu se televizním pracovníkům zdála příliš dlouhá. Navíc mohl v budoucnu nastat problém s autorskými právy, která se v dobách totality moc neřešila. Z těchto důvodů byl celý výstup Laďky Kozderkové vystřižen. Naštěstí se dochovala minimálně jedna kopie celého přímého přenosu na VHS kazetě. Kvalita tohoto záznamu je sice horší, ale přesto jde o velmi cenný materiál.

O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem

Rok výroby: 1985

Role: princezna Zubejda

Režie: Ludvík Ráža

Premiéra: 31. prosince 1985

Jde o trochu zvláštní televizní pohádku s mnoha moderními prvky a parodickým humorem. Honza není žádný urostlý mládenec, ale natvrdlý plešatý čtyřicátník s knírem. Celý život prospal na peci a až teď ho rodiče probudí, aby ho vyslali do světa. Ne ovšem na zkušenou, ale k drakovi Kvadrátovi, který ve své sloji vězní čtyři princezny.

Je to vlastně docela bláznivá, ale veselá a stále oblíbená pohádka. Její kouzlo spočívá v humorném propojení s reálným světem. Loupežníci skončí jako bigbítová kapela, Červená Karkulka se tu v podání Stelly Zázvorkové objevuje jako typická zaměstnankyně Restaurací a Jídelen, no a princezny jsou maximálně emancipované. Nemluvě o soudobých reáliích, jakými je televize, obložené chlebíčky nebo walkman. Moderní jsou v této pohádce i kostýmy – ty klasické se střídají se cvičebními trikoty, ozdobenými pentlemi a duhovými proužky, nebo se zcela obyčejným civilním oblečením.

Hereckému obsazení kraluje Petr Nárožný jako natvrdlý Honza Král. Jeho rodiče hrají Jiřina Bohdalová a Josef Somr. Draka Kvadráta nevidíme, ale jen slyšíme – promlouvá hlasem Jiřího Krampola. Princezny pak hrají Jitka Molavcová, Dagmar Patrasová, Ljuba Krbová a Laďka Kozderková. Ta je ze všech princezen nejdynamičtější, působí trochu jako jejich starší sestra – ochránkyně. Její originální reakce na nejrůznější dějové zvraty si diváci mohou užít poměrně hodně, protože princezny mají v pohádce O chytrém Honzovi hodně prostoru.

Princezny nejsou vždycky na vdávání

Rok výroby: 1985

Role: teta Aurélie

Režie: Jiřina Pokorná-Makoszová

Premiéra: 16. června 1985

Pohádka o království, které má ve znaku polévkovou mísu. To proto, že pan král myslí víc na jídlo, než na kralování a o výchovu mladého prince Mariana se stará sestra zesnulé královny, teta Aurélie. S výběrem vhodné nevěsty pomáhá kouzelný zvoneček, který u každé z princezen odhalí jejich špatné vlastnosti. Pochvalně zazpívá, až když pod ním stojí obyčejná dívka z podhradí Madlenka.

Laďka Kozderková v této oblíbené pohádce hraje tetu Aurélii. Jejím partnerem je už téměř tradičně Petr Nárožný v roli trochu popleteného krále. Oba sehraní herečtí partneři mají ve společných scénách jasně rozdělené party. Petr Nárožný hraje svého krále jako dětinského, mlsného, nepraktického šlechtice, který si do své švagrové občas s gustem rýpne, ale zároveň jí umí i uchlácholit. Naproti tomu tetička Aurélie je v podání Laďky Kozderkové dominantní, ovšem ne nespoutanou vládkyní domu. Chytře a s rozvahou směruje děj tam, kam potřebuje, není lehkovážná, ale moudrá a prozíravá. Právě v této roli můžeme zaznamenat jednoznačný posun v tom, jak elegantně se Laďka Kozderková přehrála z rozpustilých holek a panovačných dvorních dam do charakternějších rolí noblesních královen. Její tetička Aurélie má v sobě ještě navíc tu pravou dávku mateřské lásky.

Vlak dětství a naděje

Rok výroby: 1985

Role: strýčkova přítelkyně

Režie: Karel Kachyňa

Premiéra: 25. března 1989

Velmi oblíbený a i s odstupem let kvalitní televizní seriál natočený podle románů Věry Sládkové “Poslední vlak z Frývaldova” a “Pluky zla”. Hlavní hrdinkou je dívka Věrka a diváci mohou jejíma očima sledovat osudy obyčejných lidí během druhé půlky 30. let, Protektorátu, až do osvobození v roce 1945. Děj seriálu začíná v malém městečku v sudetském pohraničí, odkud se po Mnichovu přesouvá do Brna. Představitelkou hlavní hrdinky jsou postupně Žaneta Fuchsová a Tereza Brodská, ve vypravěčských pasážích pak Jarmila Švehlová. Mimořádné herecké výkony podali také Helena Růžičková a Stanislav Zindulka. V seriálu “Vlak dětství a naděje” si zahrála i Laďka Kozderková, po boku svého manžela Vlastimila Bedrny, který představoval hluchoněmého strýčka Františka. Laďka hraje strýčkovu přítelkyni, se kterou tančí na maškarním večírku. Tato scéna je rozsahem malá, ale v kontextu protektorátní atmosféry velmi působivá. Hluchoněmí lidé, tančící v bizarních kostýmech a maskách, jsou vyrušeni přepadovkou gestapa, na jejíž verbální útoky ovšem nereagují. Rozpustilé dovádění veselého strýčka a jeho přítelkyně v kostýmu Tahiťanky se tak rázem promění v tragickou scénu, kdy přítelkyně a malá Věrka bezmocně přihlížejí zatčení strýčka Františka.

Laďka Kozderková spolupracovala s Karlem Kachyňou několikrát, bohužel většinou jen v malých rolích. Seriál “Vlak dětství a naděje” byl jejich posledním pracovním setkáním. Natáčel se v roce 1984, v závěrečných titulcích najdeme rok výroby 1985, ovšem na obrazovkách se seriál kvůli cenzuře poprvé objevil až v roce 1989.

Piesočná potvorka

Rok výroby: 1985

Role: teta Marta

Režie: Miroslav Sobota

Premiéra: 4. ledna 1986

Sedmidílný seriál pro děti, který vznikl v bratislavském studiu Československé televize. Vypráví prázdninový příběh sourozenců Majerových – Branka, Cyrila, Jany a batolete Vladka, kterému přezdívají baranča (slovensky jehně). Děti jsou na prázdninách u tety Marty, která bydlí na okraji podhorské vesnice. Jednoho dne děti objeví v nedaleké pískovně zvláštního živočicha – Brontofúzika – pocházejícího z dávných druhohor. Skamarádí se s ním a zjistí, že toto zvířátko mluvící lidskou řečí jim může splnit každé přání. Kouzlo sice platí jen do západu slunce, ale i tak si děti užijí hodně zábavy a taky spoustu nedorozumění. Promění se v prince a princezny, s přičarovanými křídly doletí až na kostelní věž nebo se setkají s Indiánem a zlými kovboji.

V seriálu Pisočná potvorka hraje kromě slovenských i mnoho českých herců. Například Jaroslava Oberamierová, Libuše Havelková, Zdeněk Díte nebo Vlastimil Bedrna. Laďka Kozderková hraje hlavní dospělou roli – tetu Martu – jako energickou ženu, někdy trochu roztržitou a jindy velmi ráznou.

Zajímavé je, že seriál Pisočná potvorka vznikl podle literární předlohy britské spisovatelky Edith Nesbitové už počátkem 80. let. Teprve v roce 1991 zpracovala stejnou předlohu britská televize a vznikl seriál Pět dětí a To. Slovenské zpracování tedy bylo první, ale dnes je trochu zapomenuté. Některé okolnosti jeho vzniku navíc nejsou jasné. V závěrečných titulcích je uveden rok výroby 1985, ale dílčí údaje z archivu Slovenského rozhlasu a televize uvádějí rok 1982, čemuž by nasvědčovala i podoba některých herců. Čeští herci jsou navíc namluveni slovenskými kolegy a v titulcích není uvedeno, kdo například mluví postavu tety Marty. Každopádně tvůrci zvolili herečku, jejíž barva, výška i dynamika hlasu je Laďce Kozderkové velmi podobná.

Šéfe, vrať se!

Rok výroby: 1984

Role: paní Drahuše

Režie: Hynek Bočan

Premiéra: 9. března 1985

Pokračování televizní komedie o partičce podvodníčků, kterou vede sňatkový podvodník “šéf” Pepan. Na konci prvního dílu série “Šéfe, to je věc!” se mu jeden z jeho flirtů s venkovskou dívkou Anežkou vymkne z rukou a její rodina, připomínající skoro sicilskou mafii ho unáší na Moravu. Druhý díl nazvaný “Šéfe, vrať se!” vypráví o tom, jak se Pepan pokouší utéct z malé moravské vísky zpět do Prahy. Využije k tomu i osamělou paní Drahuši, která naletí na jeho sliby. Hraje ji Laďka Kozderková. Zejména noční rozhovor s Pepanem je hereckým koncertem Laďky Kozderkové a Petra Nárožného, ve kterém s přesnou komediální nadsázkou vidíme jak Drahuščiny chmury z nudného venkovského života, tak nadšení pro společný život s novým nápadníkem. V počátku ještě posmutněle popíjí slivovici, pak vzplane novou nadějí pro společnou koupi auta a v závěru Pepana už úplně převálcuje a je to ona, kdo ho povalí na pohovku a rozjíždí poctivou “muchlovačku”. Se stejnou razancí později Pepanovi vyčte nečinnost a na kraji vinice mu doslova vnutí své peníze. Pak se děj přesouvá jinam a paní Drahuše se objevuje až v závěrečné scéně, kdy si z Pepanova “vybíleného” bytu sice odnáší svých 30 tisíc, ale odchází jako zhrzená žena, kterou sňatkový podvodník jen využil.

Na film Šéfe, vrať se! navazuje díl nazvaný Jdeme na to, šéfe! Pepan v něm svádí urputný boj s podvodnicí Barbarou. Série bláznivých situací se uzavírá v momentě, kdy Drahuše urazí opuštěnou Anežku, jejíž rodina pak odjede do Prahy přinutit Pepana ke svatbě. Při rvačce v Barbařině privátním nevěstinci zasáhne policie a všechny odváží do vazby.

Po těchto dvou filmech pokračovala série “šéfovských” komedií ještě dvěma dalšími díly natočenými v roce 1989.

O nosaté čarodějnici

Rok výroby: 1984

Role: nosatá čarodějnice

Režie: Jiřina Pokorná-Makoszová

Premiéra: 26. prosince 1984

Další z mnoha televizních pohádek, které ve studiové výpravě natočila režisérka Jiřina Pokorná-Makoszová. Trochu poťouchlá nosatá čarodějnice si při nákupu zeleniny na trhu všimne domýšlivého syna staré zelinářky. Odvede si ho do svého čarodějného domu, ve kterém má mnoho malých skřítků plivníků a pětihlavého hladového draka. Nafoukaného mládence potrestá tak, že mu přičaruje nos baňatý jako okurku. Jindy zase hloupou a rozmazlenou dívku promění v husu. Jak už to v pohádkách bývá, mladík se do husy zamiluje, chce se s ní stůj co stůj oženit a teprve když si ji nese v proutěném košíku k oltáři, kouzlo pomine a může být opravdová svatba.

Tato pohádka je stylově podobná mnoha jiným pohádkám z 80. let. Odehrává se jen ve studiových dekoracích a nadpřirozené postavy tu ztvárňují loutky oživené principem černého divadla. V pohádce O nosaté čarodějnici je také několik písniček. Laďka Kozderková si tu poprvé zahrála v pohádce hlavní roli a výraznou masku s baňatým nosem, rozcuchanými vlasy a náhrdelníkem z žaludů na krku si s chutí užila. Byla to pro ni příležitost zahrát si pohádkový příběh s nadsázkou. Expresivnější výraz její čarodějnici sluší, ovšem nejsou to jen samoúčelné kejkle, v postavě dává prostor i moudrosti, lstivosti a chytrému slovnímu humoru.

Po Slaných pohádkách to bylo už druhé pracovní setkání Laďky Kozderkové s režisérkou Jiřinou Pokornou-Makoszovou. Pracovaly pak spolu ještě na několika dalších pohádkách a dětských seriálech v letech 1985 a 1986. Pohádka O nosaté čarodějnici se dodnes často reprízuje v televizi a v roce 2011 vyšla také na DVD v souboru nazvaném “Devatero pohádek”.

Paragrafy na kolech

Rok výroby: 1984, 1985

Role: Irena Vorlová, Václavova žena

Režie: Milan Růžička

Premiéra: 18. května 1985, 22. března 1986

Seriál půlhodinových soudniček s motoristickou tématikou. Každý díl v humorné nadsázce zachycuje nejběžnější přečiny nebo spory vznikající kolem vlastnictví a řízení aut. V cyklu těchto malých televizních komediích účinkuje v podstatě stejná sestava herců, například Iva Janžurová, Miloš Kopecký, Ladislav Křiváček, Václav Krška nebo Jiří Císler, jejich role se ale díl od dílu liší. Ve dvou účinkuje i Laďka Kozderková. Poprvé v dílu z roku 1984 nazvaném Sousedé dostala roli Ireny Vorlové. Vypráví o manželích, kteří od sousedů koupí ojeté auto, ale změnu majitele nenahlásí na dopravním inspektorátu. Pokuty za přestupky tak přicházejí původním majitelům. Oba páry jsou hrubšího zrna a tak konflikt vyvrcholí velkou melou, při které se všichni o vůz přetahují a ničí ho. Druhým dílem, ve kterém můžeme vidět Laďku Kozderkovou, tentokrát v roli manželky Václava Lamželeza, jsou Kamarádi z roku 1985. Tématem této mikrokomedie je výmluva na řízení pod vlivem alkoholu v případě krajní nouze. V tomto pokračování má jen jednu scénu, ve které jí navíc propůjčila hlas kolegyně Hana Talpová. Došlo k tomu pravděpodobně tak, že v době dokončovacích prací tohoto dílu, v únoru nebo v březnu 1986, byla Laďka Kozderková hospitalizovaná v nemocnici a nemohla se proto zúčastnit natáčení postsynchronů.

Televarieté 52.

Rok výroby: 1984

Role: zpěvačka, sekretářka Miluška

Režie: Pavel Háša

Premiéra: 15. prosince 1984

V pořadí druhé účinkování Laďky Kozderkové v oblíbeném pořadu Televarieté. Na sklonku roku 1984 ji dvojice průvodců přivítala jako speciálního hosta. V krátkém rozhovoru stihl Vladimír Dvořák mimo jiné poznamenat, že teď už o pořadu nikdo nemůže říct, že nemá vysokou laťku. A vzápětí už Laďka Kozderková ovládla jeviště spolu s pánským baletem v roztančené choreografii písně Pigalle. Následně se objevila ještě v nezapomenutelné scénce “Vědecký ústav pro výzkum chůze”. Zde hraje jemně ironickou sekretářku Milušku, která glosuje názory svého šéfa, profesora Šlápa. Vědci i sekretářka chodí naprosto švihlým způsobem a jsou šokováni chůzí normálního člověka. Tato scénka mohla skončit fiaskem, ale stal se pravý opak a je dnes po právu zařazena mezi poklady archivu televizní zábavy. A tak se diváci mohou znovu a znovu bavit pohledem na tři dospělé lidi, kteří komicky, skoro jako klauni, poskakují po scéně a s vážnou tváří hovoří o chůzi jako o vědecké disciplíně. Princip skeče pochází od britské komediální skupiny Monty Python’s Flying Circus, která jej zařadila do svého televizního seriálu už v 70. letech. Jakou cestou se dostal za železnou oponu a inspiroval Vladimíra Dvořáka se už dnes asi nedozvíme.

Návštěvníci

Rok výroby: 1983

Role: Mary Nehasilová

Režie: Jindřich Polák

Země roku 2484: lidé se stali kultivovanou a mírumilovnou civilizací, která se rozrůstá i na okolní planety. Zemi ovšem ohrožuje srážka s obřím meteoritem a Světová rada hledá rychlé řešení, jak předejít katastrofě. Nadějným řešením se ukáže expedice do roku 1984, kdy prožíval dětství pozdější geniální fyzik a myslitel Adam Bernaua. V jeho dětské fantazii se návštěvníci snaží najít klíč k záchraně planety.

V obsazení seriálu najdeme na 130 herců a mezi nimi i Laďku Kozderkovou jako Mary Nehasilovou. Spolu s Jiřím Kodetem hrají manželský pár, majitele kolotoče. Ve stejný den jako návštěvníci, totiž přijíždí do Kamenice i pouť a mezi atrakcemi se odehrává mnoho seriálových scén. Laďka Kozderková má méně prostoru než Jiří Kodet, ale minimálně dvě scény stojí za zmínku. První, když elektrická pilka z budoucnosti rozřízne napůl jejich kolotočářskou maringotku, druhá je pak scéna v nemocnici, kde dojde k záměně pacientů a v jejím důsledku i ke rvačce mezi naivní pokojskou Heli a kolotočářovou rodinou v čele s Mary Nehasilovou.

Hledám tetu z kabaretu

Rok výroby: 1983

Role: teta Běta

Režie: Miroslav Sobota

Jedna z mnoha variací na téma Strakonického dudáka, tentokrát propojující prostředí venkova, kabaretu a světa moderní pop-music. Mládenec Honza odchází z vesnice od svých staromódních rodičů a má namířeno do velkého světa. Dveře do světa hvězd populární hudby mu má otevřít teta, hlavní hvězda oblíbeného kabaretu. Hudební komedie nevalných kvalit, kterou už ve vysílání těžko uvidíme. Je to nesourodá míchanina různých hudebních i hereckých stylů. Některé postavy jednají zcela realisticky, jiné ve výrazně komické nadsázce, jako například pohádkový dědeček Luďka Kopřivy se všemi atributy, které k němu patří. Honza v podání Pavla Trávníčka má vypadat, jako venkovský jelimánek, a to díky zmijovce na hlavě. Titulní roli tety Běty hraje Laďka Kozderková, která je nejpřirozenější na kabaretním jevišti, kde zpívá hned dva popěvky. V zákulisí je pak záměrně velmi civilní. Děj mají posouvat především Honzovy písničky, které vyjadřují jeho pocity a proměny, ve výsledku ale vše spíš zpomalují. Režiséru Miroslavu Sobotovi se tento pokus příliš nepodařil, jeho parketou byly spíš studiové televizní kabarety.

Dynastie Nováků

Rok výroby: 1982

Role: Marie Tůmová

Režie: Ivo Novák

Oblíbený televizní seriál o rodinném klanu železničářů Novákových, které navíc spojuje záliba v domácím muzicírování. V pátém dílu se v epizodní roli objevila i Laďka Kozderková. Zahrála si družstevnici Tůmovou, která pomůže přepadenému Pepovi Novákovi. Toho totiž před tím dva mladí delikventi při stopování přepadli, sebrali mu šaty a ukradli auto. Zoufalý Pepa jen ve spodním prádle hledá pomoc, kterou mu poskytne právě Tůmová se svým traktorem. V JZD ovšem vše špatně pochopí její manžel, kterému je přítomnost polonahého muže podezřelá a podezřívá ženu z nevěry. Padnou facky a pak následuje bláznivá honička po celém kravíně. Vše se nakonec řeší na policii, kam shodou okolností přivedou i mladíky, kteří Pepu přepadli. Jde opravdu o menší zápletku, ve které můžeme vidět Laďku Kozderkovou opět v roli dobromyslné, ale rázné a temperamentní ženy. Situace jsou trochu neobratně naaranžované, což ovšem Jaromír Hanzlík jako Pepa, Laďka Kozderková jako Tůmová a Václav Sloup jako Tůma, dohánějí svým autentickým herectvím. Facky, které si Tůmová s Tůmou vymění nejsou kašírované a ke zklidnění žárlivce je třeba autoritativní převahy, kterou v této roli Laďka Kozderková bezesporu má. Zajímavé také je, že v Dynastii Nováků ji můžeme vidět, jak řídí traktor.

Náledí

Rok výroby: 1982

Role: Kateřina Klásková

Režie: Jiří Vanýsek

Malá televizní komedie o tom, co se všechno může přihodit když řidič nedává pozor na namrzlé silnici. Hlavní hrdina Libor Páleník, kterého hraje Oldřich Navrátil, jednoho dne při cestě do práce myslí při řízení víc na svou mladou sekretářku, než na silniční provoz a tak na náledí nedobrzdí. Nabourá neznámou sousedku ze sídliště Kateřinu Kláskovou a tu hraje Laďka Kozderková. Vzápětí se spolu sejdou v autoservisu, kde mají oba společného známého Kamila. Ten oběma slíbí rychlou opravu auta, ale po obou žádá malou protislužbu. S Kateřinou si domluví rande a od Páleníka si zase vypůjčí klíče od bytu. Ve finále z toho jsou dvě podezření na nevěru která se nekonala, ale kvůli prchlivosti cholerického manžela Kateřiny v podání Miroslava Donutila skončí Libor Páleník se zlomenou rukou.

Scénáristou a režisérem této komedie je Jiří Vanýsek, se kterým Laďka Kozderková v brněnském televizním studiu natáčela především oblíbené Bakaláře. V tomto televizním filmu dostala příležitost zahrát si moderní ženu, která si je dobře vědoma svých půvabů. V dialozích s manželem, který ji podezírá z nevěry, projde na relativně malé ploše od naivní nechápavosti, přes otrávenost až k uraženosti. Závěrečná scéna, kdy dochází ke konfrontaci manželů Kláskových a Páleníkových, je obohacena o spontánní improvizaci, ve které má Laďka Kozderková přirozeně navrch a dojde i na výkřiky a energickou výměnu názorů.

Pohádka o mokrosuchém štěstí

Rok výroby: 1981

Role: Stázička

Režie: Ludvík Ráža

Premiéra: 1. ledna 1982

Oblíbená televizní pohádka režiséra Ludvíka Ráži. Už název napovídá, že se vše točí kolem vody a hlavně vodníků. Mladý hastrmánek Toník Hrous z Purkarce se zamiluje do Andulky Juklíčkové, kterou ale její táta pošle do Prahy do služby. Toník se vydá Andulku hledat, ale ve velkém městě je úplně bezradný. Naštěstí natrefí na dědu Kabrnáče a jeho hodnou ženu, kteří vodničí pod Vyšehradskou skálou už stovky let. Vodnické společenstvo drží pospolu a tak se do pátrání po Andulce Juklíčkové zapojí všichni pražští vodníci pod vedení vrchního nadrouráka pana Tátanáška. I když to zprvu vypadá beznadějně, odstrkovaný vodník Jemelka nakonec objeví slibnou stopu. U kašny, kterou má na starosti se scházejí služebné holky Madla, Fanka, Pepina a Stázka a právě ta dopomůže nešťastným vodníkům Andulku najít. S Toníkem se po svatbě usadí v hospůdce u vody, kde vaří speciální trojposchoďovou rybí polívku a žijí své mokrosuché štěstí.

V této veselé pohádce si zahrála celá plejáda oblíbených herců. Toníka Oldřich Vízner, Andulku Libuše Šafránková, Kabrnáčovy Ladislav Pešek a Vlasta Fabianová, pana Tátanáška Vladimír Menšík, Jemelku Josef Dvořák a Stázku Laďka Kozderková. Svou roli pojala jako holku krev a mlíko, které ovšem nechybí jemnost a laskavost. Během hlavní scény s Toníkem projde mnoha proměnami. Od rozesmátého zamilování, přes vztek, zklamání a uraženost až ke znovu nalezené naději. A protože je to pohádka veselá, nechybí ani písničky a drobná situační komika.

Velká sázka o malé pivo

Rok výroby: 1981

Role: kabaretní zpěvačka

Režie: Vít Hrubín

Premiéra: 9. ledna 1982

Televizní film inspirovaný skutečnou událostí – pokusem o prodej hradu Karlštejna. Tento velkolepý podvod se skutečně ve 30. letech pokusil zrealizovat podvodník Josef Harry Jelínek. Od amerických zájemců inkasoval zálohu a trestu unikl jen proto, že napálení průmyslníci se chtěli vyhnout skandálu a nepodali na něj žalobu.

Děj televizní komedie je přenesen do poválečného Československa roku 1946. Známý podvodní z pražské galerky Moutelík se vsadí s profesionálním podvodníkem Srnečkem, že prodá Karlštejn. Nic netušící obětí je americký průmyslník Harwood, který za památku zaplatí rovný milion dolarů. S tímto tučným úlovkem se celá partička chystá ujet rychlíkem do Paříže, pro Moutelíka je ale důležitější malé pivo, o které se na začátku příběhu vsadil.

Hudební komedie o tom, jak jeden šikovný český podvodník prodal Karlštejn, vznikla v roce 1981 a zcela zapadá do průměru tehdejší televizní zábavy. Ovšem díky dobrým výkonům populárních herců je stále oblíbená, často reprízovaná, a vyšla také na DVD. Různé charaktery podvodníků a hochštaplerů si s chutí zahráli Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Jiří Císler, Václav Štekl a Stanislava Bartošová. Poctivý výkon v roli zneuznaného herce Dusbaby předvedl Vladimír Hrubý, kterému jako šantánová zpěvačka sekunduje Laďka Kozderková. Nejen ve staropražském kabaretu, ale hlavně na hradní hostině udává tempo bujaré zábavě. Víc prostoru v této oblíbené komedii ale bohužel nedostala.

Princové jsou na draka

Rok výroby: 1980

Role: dvorní dáma Artequida

Režie: Jiří Adamec

Premiéra: 1. května 1981

Oblíbený pohádkový muzikál, který televize vysílá hlavně na Vánoce. Pohádkovému snu malého Martina dominuje pan král v noční košili v podání Vladimíra Menšíka. Trápí ho starosti s princeznou Lenkou, která místo učení dvorní etikety raději tančí a hraje na kytaru. Navíc si na ni brousí zuby drak šestnáctihlavec a záchrana ne a ne přijít. Martinův starší bratr se ale naštěstí jmenuje Honza a tak stačí drakovu vyslanci pouze oznámit, že Honza je připraven se s drakem utkat a je vyhráno.

Právě v této televizní pohádce poprvé zazněly hity Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře “Statistika” nebo “Dělání”. Nejen Vladimír Menšík, ale i Jiřina Bohdalová a další herci hrají spíš opravdové postavy ze současného světa, což v pohádkových kulisách vyznívá velmi sympaticky a příběh působí autenticky. K postavám, které jsou spíš z pohádkového světa patří i dvě dvorní dámy, které hrají Laďka Kozderková a Anna Wetlinská. Jejich úkolem je hlavně přitakávat panu králi, být mu na blízku a snažit se ho zabavit. Artequida v podání Laďky Kozderkové je tou aktivnější z nich; třeba když s panem králem hrají člověče nezlob se nebo když mu masírují záda. Švitořivá a trochu šibalská Artequida ovšem starostlivě zjihne, když na lehátku jemně opečovává věčně spícího prince Bachachu.

Zdálo by se, že dvorní dámy jsou v této pohádce takříkajíc do počtu, ale není tomu tak. Každá z nich má alespoň svou minipointu. Pro dámu, kterou hraje Laďka Kozderková je to okamžik, kdy se všichni dvořané ženou ven do zahrady za Honzou a princeznou Lenkou. Ona jediná se vrátí zpět a s nadějí vstupuje do nenápadných dveří jedné z komnat. Až pod závěrečnými titulky vidíme, že v této komnatě spí princ Bachacha, o kterého Artequida opět láskyplně pečuje.

Bakaláři – Tetinka

Rok výroby: 1980

Role: tetinka

Režie: Jiří Vanýsek

Povídka z oblíbeného televizního cyklu povídek na motivy diváckých námětů, která vznikla v brněnském televizním studiu. Vypravěčkou je dospívající dívka, která přijela na prázdniny za svou sestřenicí a tetou. Tetinka svou neteř otevřeně požádá, aby její dceru Jarunku trochu ohlídala, její večerní procházky s místními kluky totiž už pomalu řeší celá vesnice. Jarka se ale moc ohlídat nedá a tak si tetinka myslí, že její plán moc nevyšel. Děvčata mají zaracha a při domácím úklidu najdou tetiny dopisy z dob, kdy byla stejně stará, jako ony. A k jejich velkému překvapení jsou to především milostné dopisy a rozhodně ne jen od jednoho ctitele. Dívka, která příběh vypráví si jeden z dopisů omylem schová do kapsy a tetinka ho při praní objeví, ovšem považuje ho za dívčinu korespondenci. Dojde k hádce, při které ale vyjde najevo, čí dopis to vlastně je. Tetinka nakonec uzná svou prchlivost a poprosí svou neteř, aby u nich ještě nějaký čas zůstala a ohlídala taky trochu ji.

Laďku Kozderkovou v této povídce vidíme jako obyčejnou ženskou a hlavně mámu, která je na výchovu své dcery sama. Hlavními rysy její postavy je snaha o spořádanou výchovu dcery a zároveň smutek z toho, že žije bez muže. Její projev je přirozený a civilní a to jak při scénách s děvčaty, tak i v dialogu s místními drbnami v samoobsluze. Můžeme si docela dobře představovat, že to, jak Laďka Kozderková roli Tetinky zahrála se od jejího běžného života příliš nelišilo.

Bakaláři – Abiturientský večírek

Rok výroby: 1979

Role: Míla Součková

Režie: Jaroslav Dudek

Premiéra: 23. února 1980

Podruhé se Laďka Kozderková objevila v oblíbeném cyklu televizních povídek natočených podle diváckých námětů v roce 1979. Lidé psali příběhy na téma: Je cesta zpátky? V povídce nazvané Abiturientský večírek hrála Laďka Kozderková Mílu Součkovou, organizátorku pomaturitního srazu. Hlavním motivem je příběh spolužáků, bývalých manželů, kteří se na abiturientském setkání po letech znovu sešli. Petr, kterého hraje Radoslav Brzobohatý, působí jako světák, zatímco jeho bývalá žena Helena v podání Jany Hlaváčové vystupuje skromně a o jejich rozchodu mluví vyrovnaně a s nadhledem. I když jejich manželství skončilo kvůli Petrovým nevěrám, je to právě on, kdo projeví opětovný zájem o sblížení. Helena ovšem jeho spontánní vzplanutí moudře odmítne.

Vypravěčkou příběhu je Míla Součková, která je v Laďčině podání dynamická, rozesmátá, hladová a neustále štrykuje. Je současně glosátorkou proslovů ostatních spolužáků, v čemž je jím pohotovým partnerem další spolužák Říha. Hraje Josef Dvořák.

Láďo, ty jsi princezna!

Rok výroby: 1979

Role: dvorní dáma

Režie: Jan Bonaventura

Premiéra: 31. prosince 1979

Televizní verze známé a oblíbené pohádky o princezně se zlatou hvězdou na čele. Ovšem pojatá v trochu modernějším stylu. Kostýmy jsou secesní, aktéři běžně používají telegraf, telefon nebo motocykl se sajtkárou. Dekorace jsou zase náznakové a někdy výrazně moderní. Některé detaily jsou tu opravdu jen pro pobavení, například dvorní dámy mají klobouky ozdobené ovocem, uzeninami nebo humrem. Celá inscenace je režijně poměrně nevyrovnaná, některé postavy si drží jasnou stylizaci, jiné jednají téměř realisticky, další zase ujíždějí do lacinějšího humoru až grotesky. Moc se nepovedlo ani propojení pasáží natáčených v exteriéru a v ateliéru.

Přesto se pohádka Láďo, ty jsi princezna! Poměrně často reprízuje a je oblíbená, nejspíš pro účast známých herců. Lubomíra Lipského, Ivy Janžurové, Julie Jurištové, Jana Hrušínského, Františka Filipovského, Heleny Růžičkové nebo Laďky Kozderkové. Ta hraje jednu ze dvou nafoukaných dvorních dam. Ve dvou scénách má méně prostoru, spolu s Helenou Růžičkovou především přihrávají Lubomíru Lipskému v roli krále. Helena Růžičková je větší dračice, Laďka Kozderková si i přes zápornost postavy udržuje jistou noblesu a hrdost.

Písničky z celuloidu

Rok výroby: 1979

Role: zpěvačka

Režie: Alexej Nosek

Premiéra: 1979

Na přelomu 70. a 80. let sáhli televizní hudební dramaturgové po desítkách osvědčených evrgýnů z první poloviny 20. století. Rozdělili je do čtyř samostatných pořadů – Písničky z celuloidu, Písničky na vlnách, Písničky z obrazovky a Kulaté písničky. Laďka Kozderková účinkovala ve všech střech. Písničky z celuloidu tvoří sada písní, pocházejících ze známých českých filmů. Jiří Sovák provází diváky od počátků zvukového filmu, přes hity Jaroslava Ježka, protektorátní filmy, první muzikály až k Dívce na koštěti a Noci na Karlštejně. Laďka Kozderková si zazpívala jednak píseň z filmu Veselá bída “Láska brány otevírá” a pak dvě nejznámější písně z muzikálové parodie Pytlákova Schovanka. “Vrať se mi zpátky” před projekcí mračných oblaků a “Směj se mé srdce, směj” v dekoraci námořnické putyky. Druhá píseň věrně připomíná stejnou scénu z filmu, včetně rvačky námořníků a hrdinného zásahu naivního houslisty. Laďka Kozderková opět potvrdila svůj cit pro nadsázku a parodii. Písničky na vlnách prezentovaly písně, které získaly svůj věhlas díky rozhlasovému vysílání. Laďka Kozderková si v tomto pořadu zazpívala písně “Pod starou lucernou” a “Tak já nevím”, z rozhlasového muzikálu Sto dukátů za Juana. Skladby, které proslavily televizní pořady připomněly Písničky z obrazovky. V podání Laďky Kozderkové jsme mohli slyšet písně “Před Vejtoňskou hospodou” a “Já nejsem Dáša”. Čtyřlístek hudebních pořadů uzavřely Kulaté písničky. Průvodce Jiří Sovák tentokrát představoval hity známé z gramofonových desek. Laďka Kozderková si zazpívala v závěrečné směsi dechovek píseň “Mládí nevybouřené”.

Televarieté 36.

Rok výroby: 1979

Role: zpěvačka

Režie: Pavel Háša

Premiéra: 22. prosince 1979

Televarieté je bez nadsázky legenda televizní zábavy. Dvojice průvodců – Vladimír Dvořák a Jiřina Bohdalová bavila diváky od půlky 70. let až do smrti Vladimíra Dvořáka v roce 1999. I když šlo v podstatě o estrádní revue, která je často prezentována jako výkladní skříň normalizační zábavy, tento pořad navzdory předpovědím přetrval i po roce 1989 a své diváky měl ještě i následujících 10 let. Hlavní devizou byli bezesporu dva ústřední protagonisté, kteří vtipnými dialogy a scénkami propojovali jednotlivá čísla. Ta byla velmi různorodá. Jak už sám název napovídá, na scéně Hudebního divadla v Karlíně vystupovali v tomto pořadu varietní a cirkusoví umělci, artisté, kouzelníci, žongléři i krotitelé šelem. Byla tu i taneční a baletní čísla a samozřejmě velmi pestrá plejáda zpěváků. Od zahraničních hvězd a hvězdiček, přes Josefa Zímu, Yvettu Simonovou až po zlatého slavíka Karla Gotta. A mezi mnoha jinými vystoupila v Televarieté několikrát i Laďka Kozderková a to nejen jako zpěvačka, ale i herečka. Poprvé to bylo v roce 1979 s písní Letní ukolébavka. Hit “Summertime” z gerschwinovy opery “Porgy and Bess” si Laďka Kozderková zazpívala za doprovodu orchestru Československé televize ve velmi kvalitním a moderním aranžmá.

Silvestr hravý a dravý

Rok výroby: 1978

Role: zpěvačka

Režie: Ján Roháč

Premiéra: 31. prosince 1978

Druhý z trojice legendárních televizních Silvestrů, které uváděl Vladimír Menšík. Čistě pěvecká či taneční čísla střídala herecká vystoupení, scénky a nebo vtipné dialogy. Scénárista vsadil na osvědčený princip, totiž představení herců, zpěváků či oblíbených televizních postav v nečekaných situacích. Proto se v tomto Silvestrru setkáváme s Meckie Messerem, kterak přijíždí mezi své milované girls jako důchodce na kolečkovém křesle a nožem skrytým v hůlce si loupe jablko. K nezapomenutelným scénkám patří také výstup Jiřího Sováka jako imitátora ptactva. A samozřejmě píseň “Mňau” v podání tří plnoštíhlých hereček – Stelly Zázvorkové, Laďky Kozderkové a Heleny Růžičkové. Toto číslo navazuje na vtipnou besedu specialistů na hubnutí a nadváhu a tři plnoštíhlé herečky v něm názorně dokazují, že i s více kily si můžou pořádně zařádit jako kočky. Laďka Kozderková zvládla píseň s textem “hej, kočky dneska máme svůj den” absolutně s přehledem a zazpívala navíc i druhý hlas, ostatní kolegyně jí při vší úctě jen přizvukují.

Dnes uvádí Milan Hein

Rok výroby: 1978

Role: zpěvačka

Režie: Ivo Paukert

Premiéra: 23.června 1978

V roce 1978 nabídla televize divákům nový pořad, který dával šanci neokoukaným tvářím. Jmenoval se Dnes uvádí….. a v roli průvodce pořadem se střídali začínající herci. hudební doprovod zajišťoval orchestr Karla Vlacha. V jednom z dílů, který uváděl Milan Hein si Laďka Kozderková zazpívala píseň z muzikálu “Funny Girl”, v české verzi nazvanou Smůla v patách, český text pro ni napsal Miloň Čepelka. Zpěvačka se po delším čase opět objevila s doprovodem čtyř elegantních tanečníků, stejně jako při zpěvu šlágru “Nevěř očím svým”. A stejně jako tehdy, v Silvestru 1971, i tentokrát při zpěvu a tanci společně předvedli mnoho pohybových gagů, přesně v duchu textu písně o smůle. A občas se zapojil i “strejda” Vlach.