Televizní role

Plaváček

Rok výroby: 1986

Role: sudička – matka Děda Vševěda

Režie: Jiřina Pokorná-Makoszová

Premiéra: 24. prosince 1986

Televizní zpracování klasické pohádky Karla Jaromíra Erbena. Král při honu zabloudí v lese a najde útočiště v uhlířově chaloupce, kde se právě narodil malý chlapec. Král v noci vyslechne věštby tří sudiček, které chlapci předpovídají, že se jednou ožení s královou právě narozenou dcerou. Tomu se vladař snaží zabránit, dítě odnese a pustí v košíku po řece. Chlapce ale zachrání dobří lidé, u kterých vyroste. Po dvaceti letech král zjistí, že se jeho úklad nezdařil a lstí sudičky nevědomky sám iniciuje Plaváčkovu svatbu s princeznou. Pokusí se tedy znovu přelstít osud a pošle Plaváčka pro tři zlaté vlasy děda Vševěda. Mladík cestou potká tři nešťastníky, kterým slíbí, že u moudrého starce, který přes den shlíží na svět coby slunce, zjistí řešení jejich trápení. Matkou děda Vševěda je třetí sudička, která Plaváčka schová a pomůže mu získat tři zlaté vlasy i odpovědi na záludné otázky. Mladík se pak vítězoslavně vrací na zámek a může se oženit s princeznou.

Známou pohádku zpracovala v roce 1986 režisérka Jiřina Pokorná-Makoszová jako muzikál, ve kterém se nemluví, ale jen zpívá. V titulcích se dokonce dočteme, že budeme sledovat pohádkovou pop-operu. Tomuto názvu odpovídá i hvězdné obsazení. Plaváčka hraje Stanislav Hložek, zlého krále Pavel Bobek, královnu Marie Rottrová, princeznu Iveta Bartošová, uhlíře Karel Černoch, Děda Vševěda Josef Zíma a Pavel Vítek. Matku děda Vševěda si pak zahrála Laďka Kozderková a dalšími sudičkami jsou Jitka Molavcová a Linda Finková.

Matka děda Vševěda byla poslední rolí Laďky Kozderkové. Písničky se natáčely v srpnu 1986 a hrané scény ve studiu pak v září a začátkem října. Podle vzpomínek pamětníků probíhalo natáčení velmi hekticky. Spěchalo se, protože Laďku už trápily zdravotní obtíže a hned druhý den musela nastoupit do nemocnice, ze které se už nikdy nevrátila. Muzikálová pohádka Plaváček měla televizní premiéru na Štědrý den 1986, tedy víc než měsíc po smrti Laďky Kozderkové.

Abeceda K + X

Rok výroby: 1986

Role: zpěv

Režie: Jitka Němcová

Premiéra: 4. října 1986

Abeceda – tak se jmenoval zábavný pořad, který Československá televize vysílala v letech 1985 – 1991. Pro každý díl byla vylosována dvě písmena abecedy a ta pak byla klíčem pro výběr účinkujících. Čtvrtý díl patřil interpretům písmen K a X. Pořad uváděl Jiří Krampol, na scéně se pak objevili Jiří Korn, Petr Kotvald, Naďa Konvalinková, Oldřich Kaiser, Jaroslava Kretschmerová, Jiří Krejčík, Eva Kotvová, Marcela Králová a především Laďka Kozderková. Jiří Krampol jí uvedl jako interpretku, která nahradí všechny zahraniční hvězdy. O tom, že nepřeháněl, se mohli diváci přesvědčit vzápětí. Za klavírního doprovodu Vladimíra Klusáka Laďka Kozderková zazpívala francouzský šanson “Parle moi d’amour”, italský hit “Piccola e fragile”, od Beatles “Can’t by my love” a tuto cizojazyčnou kolekci zakončila jazzovou improvizací. Diváci se dobře bavili, ovšem po této směsi následovala píseň zcela jiného žánru. Smutnou baladu “Já už vím” nezpívala Laďka Kozderková jako velkolepě pojatou kantilénu, ale podala ji prostě a pravdivě. Text, ve kterém se zpívá o poznání, náhlém pádu a zklamání, velmi silně korespondoval s jejími tehdejšími pocity a jak poznamenali ti, kteří při natáčení pořadu byli, zpěvačka se touto písní v podstatě loučila. Natáčelo se v květnu 1986 a kolegové už věděli, že Laďka je vážně nemocná. Na jevišti to ale znát nebylo a publikum jejímu mimořádnému pěveckému výkonu nadšeně aplaudovalo. Televizní premiéru měla Abeceda K+X 4. října 1986. O pouhé dva dny později nastoupila Laďka Kozderková do nemocnice, ze které už se nikdy nevrátila.

K účinkování Laďky Kozderkové v Abecedě patří i několik zajímavých souvislostí. Směs cizojazyčných písní nebyl původní nápad autora pořadu Františka Poláka. Ten se pouze inspiroval rozhlasovou hrou Ztracený hlas z roku 1983, kde Laďka přesně tyto písně zpívala. Byla mezi nimi i ruská píseň “Oči čornyje” a i tu nazpívala pro televizní Abecedu. Z výsledné verze pořadu však byla vystřižena. Zajímavé je také to, že Laďka žádný z cizích jazyků, kterými zpívala, neuměla a tak si musela pořídit taháky s fonetickým přepisem.

Chobotnice z II. patra

Rok výroby: 1986

Role: žena v lóži

Režie: Jindřich Polák

Čtyřdílný televizní seriál pro děti i dospělé. Sledujeme v něm příhody pražské rodiny Holanových, kteří bydlí na Kampě, přímo nad Čertovkou. Maminka zpívá ve sboru v Národním divadle, tatínek řídí kamion a jejich děti, Eva a Honzík chodí teprve do základní školy. Všichni se těší na vysněnou dovolenou v Portugalsku, kterou jim ale překazí havárie ropného tankeru. Rodina se proto vrací domů předčasně, ale děti jsou přeci jen spokojené. Vezou si totiž s sebou dvě malé chobotničky, které si uplácaly z podivné neznámé hmoty, co našly na pláži. Chobotničky mají nejen pusu, nos i oči, ale jsou navíc i živé, učenlivé a mluví. Děti mají rázem nové, trochu nezbedné kamarády, se kterými zažívají spoustu dobrodružství. Doma to ale není žádná idyla a po návratu z prázdnin u dědy na venkově se děti dozvědí, že rodiče se rozvádějí.

Druhou linií příběhu je vědecký tým profesora George, který u portugalských břehů hledal podmořský život. Získané vzorky ale z paluby vědecké lodi utekly a dostaly se právě k dětem z Československa, které si z nich vymodelovaly své chobotničky. George po neznámé hmotě nepřestává pátrat a to především proto, že tato hmota do sebe dokáže akumulovat neuvěřitelné množství energie.

Nastává zima a děti se začínají bát nejen o své rozvádějící se rodiče, ale i o chobotničky, po kterých v Praze pátrá Georgeův kolega Andreadis. S pomocí chobotniček se dětem sice podaří rodiče usmířit přímo pod vánočním stromečkem, ale o své kamarády, modrého a zelenou nakonec přijdou. Aby je uchránily před neodbytným Andreadisem, přemodelují jejich chapadla na křídla a z chobotniček se stávají ptáci, kteří odlétají vstříc zapadajícímu slunci.

S Laďkou Kozderkovou se setkáváme ve třetím díle, konkrétně v lóži Národního divadla, kam se chobotničky vypravily za maminkou Holanovou. Aby měly přehled, vypůjčí si z lóže kukátko a pak program, ve kterém vygumují veškerý obsah. Toho si ovšem manželé v lóži nevšimnou a nenápadně ztracené věci hledají. Laďku Kozderkovou vidíme opět po boku jejího skutečného manžela Vlastimila Bedrny, jak v téměř pantomimické scéně rozehrávají tuto drobnou zápletku. I v této miniaturní scéně si své role jasně rozdělili: Rázná a mírně podrážděná manželka a manžel nekňuba.

Ve víru tance a zpěvu

Rok výroby: 1986

Role: zpěv

Režie: Ivo Paukert

Premiéra: 1. února 1986

V 80. letech pořádala Československá televize každým rokem svůj ples, jehož součástí bylo předávání televizních rolniček, tehdejších diváckých cen popularity. Vysílalo se v přímém přenosu a celý večer byl rozdělen do několika bloků. Jedním z nich byla i velkolepá muzikálová revue, odehrávající se na hlavním jevišti Paláce kultury. V roce 1986 v této revue vystoupili například Karel Gott, Naďa Urbánková, Karel Černoch a také Laďka Kozderková. Ta zazpívala ústřední píseň z muzikálu Hello, Dolly!, který v té době hrála na jevišti Hudebního divadla v Karlíně. Výstup byl upraven pro potřeby televizního přenosu a proto nezachytil Laďku Kozderkovou v originálním divadelním kostýmu. I tak jde ale o unikátní záběry, protože existují pouze dva záznamy, ve kterých zpívá píseň ze zmíněného muzikálu – vždy ovšem sama za sebe.

Ve víru tance a zábavy je Laďka Kozderková v tomto pořadu doslova. Velkolepý prostor Paláce kultury umožnil i velkolepě pojatou choreografii s doprovodem 32 tanečníků a důstojné schodiště, které k Dolly neodmyslitelně patří. Ač se vystoupení Laďky Kozderkové zdá naprosto suverénní, jde o jeden z posledních televizních pořadů, ve kterém účinkovala. Záznam tohoto výstupu málem nenávratně zmizel, protože píseň trvá téměř 7 minut a při archivaci přímého přenosu se televizním pracovníkům zdála příliš dlouhá. Navíc mohl v budoucnu nastat problém s autorskými právy, která se v dobách totality moc neřešila. Z těchto důvodů byl celý výstup Laďky Kozderkové vystřižen. Naštěstí se dochovala minimálně jedna kopie celého přímého přenosu na VHS kazetě. Kvalita tohoto záznamu je sice horší, ale přesto jde o velmi cenný materiál.

Elixír věčného mládí

Rok výroby: 1986

Role: zpěvačka

Režie: Josef Vondráček

Premiéra: 29. listopadu 1986

Cyklus zábavných televizních pořadů věnovaný známým osobnostem v seniorním věku. Průvodkyní je Pavlína Filipovská, která si v interiéru televizního respíria na Kavčích horách povídá například se Stellou Zázvorkovou nebo Jaroslavem Šterclem. Laďka Kozderková se objevila v pořadu z počátku roku 1986, ve kterém byla hlavním hostem její dlouholetá kolegyně z Hudebního divadla v Karlíně Jiřina Steimarová. Laďka Kozderková jí spolu s Miroslavem Novákem zazpívala duet Braň svou lásku.

O panence Blažence

Rok výroby: 1986

Role: vypravěčka

Režie: Miroslav Walter

Premiéra: 28. října 1988

Animovaný večerníček vyprávějící o panence Blažence, která díky svým kouzelným třešňovým náušnicím dělá radost všem kolem sebe. Jezdí po městečku i po jeho okolí na korbě ovocnářského auta a když má někdo starosti nebo trápení, snaží se ho potěšit. Jednotlivé příběhy dětským divákům názorně ukazují, v kterých měsících zraje které ovoce. Vypravěčkou tohoto večerníčku je Laďka Kozderková, která ovšem v létě 1986 stihla namluvit jen prvních 8 z celkem 13 dílů. Zbylé se dokončovaly až po její smrti a tak ji v roli vypravěčky nahradila Zora Jandová.

O chytrém Honzovi aneb Jak se Honza stal králem

Rok výroby: 1985

Role: princezna Zubejda

Režie: Ludvík Ráža

Premiéra: 31. prosince 1985

Jde o trochu zvláštní televizní pohádku s mnoha moderními prvky a parodickým humorem. Honza není žádný urostlý mládenec, ale natvrdlý plešatý čtyřicátník s knírem. Celý život prospal na peci a až teď ho rodiče probudí, aby ho vyslali do světa. Ne ovšem na zkušenou, ale k drakovi Kvadrátovi, který ve své sloji vězní čtyři princezny.

Je to vlastně docela bláznivá, ale veselá a stále oblíbená pohádka. Její kouzlo spočívá v humorném propojení s reálným světem. Loupežníci skončí jako bigbítová kapela, Červená Karkulka se tu v podání Stelly Zázvorkové objevuje jako typická zaměstnankyně Restaurací a Jídelen, no a princezny jsou maximálně emancipované. Nemluvě o soudobých reáliích, jakými je televize, obložené chlebíčky nebo walkman. Moderní jsou v této pohádce i kostýmy – ty klasické se střídají se cvičebními trikoty, ozdobenými pentlemi a duhovými proužky, nebo se zcela obyčejným civilním oblečením.

Hereckému obsazení kraluje Petr Nárožný jako natvrdlý Honza Král. Jeho rodiče hrají Jiřina Bohdalová a Josef Somr. Draka Kvadráta nevidíme, ale jen slyšíme – promlouvá hlasem Jiřího Krampola. Princezny pak hrají Jitka Molavcová, Dagmar Patrasová, Ljuba Krbová a Laďka Kozderková. Ta je ze všech princezen nejdynamičtější, působí trochu jako jejich starší sestra – ochránkyně. Její originální reakce na nejrůznější dějové zvraty si diváci mohou užít poměrně hodně, protože princezny mají v pohádce O chytrém Honzovi hodně prostoru.

Princezny nejsou vždycky na vdávání

Rok výroby: 1985

Role: teta Aurélie

Režie: Jiřina Pokorná-Makoszová

Premiéra: 16. června 1985

Pohádka o království, které má ve znaku polévkovou mísu. To proto, že pan král myslí víc na jídlo, než na kralování a o výchovu mladého prince Mariana se stará sestra zesnulé královny, teta Aurélie. S výběrem vhodné nevěsty pomáhá kouzelný zvoneček, který u každé z princezen odhalí jejich špatné vlastnosti. Pochvalně zazpívá, až když pod ním stojí obyčejná dívka z podhradí Madlenka.

Laďka Kozderková v této oblíbené pohádce hraje tetu Aurélii. Jejím partnerem je už téměř tradičně Petr Nárožný v roli trochu popleteného krále. Oba sehraní herečtí partneři mají ve společných scénách jasně rozdělené party. Petr Nárožný hraje svého krále jako dětinského, mlsného, nepraktického šlechtice, který si do své švagrové občas s gustem rýpne, ale zároveň jí umí i uchlácholit. Naproti tomu tetička Aurélie je v podání Laďky Kozderkové dominantní, ovšem ne nespoutanou vládkyní domu. Chytře a s rozvahou směruje děj tam, kam potřebuje, není lehkovážná, ale moudrá a prozíravá. Právě v této roli můžeme zaznamenat jednoznačný posun v tom, jak elegantně se Laďka Kozderková přehrála z rozpustilých holek a panovačných dvorních dam do charakternějších rolí noblesních královen. Její tetička Aurélie má v sobě ještě navíc tu pravou dávku mateřské lásky.

Monika a hříbě s hvězdičkou

Rok výroby: 1985

Role: Moničina maminka

Režie: Ludvík Ráža

Premiéra: 25. prosince 1986

Televizní film o malé Monice, která má velmi ráda zvířata a hlavně koně. Chodí za nimi do stájí místního JZD a na školu moc nemyslí. To trápí její rodiče, kteří marně vymýšlejí, jak dceru k učení správně namotivovat. Když tatínek Monice slíbí za samé jedničky koně, nastane změna. Dívka se začne učit a svého předsevzetí dosáhne. Aby tatínek mohl svůj slib splnit, prodá své veteránské auto a na zahradu přivede Moničino milované hříbě. V tomto televizním filmu hraje Laďka Kozderková starostlivou maminku, která se o výchově dcery radí jak s manželem, tak s paní učitelkou. Je to nakonec ona, kdo přijde na způsob, jak slíbeného koně opatřit. Ve scénách v domácnosti ji vidíme v celkem nelichotivé domácí zástěře, při úklidu, při vaření, ale o to autentičtěji tyto situace vyznívají.

Další, prosím

Rok výroby: 1985

Role: uklízečka Smetáčková

Režie: Miloš Bobek

Premiéra: 24. listopadu 1985

Čtyřdílný televizní seriál pro děti, odehrávající se ve veterinární ordinaci. Zdejší uklízečka paní Smetáčková touží být sestřičkou a tak využije každou příležitost, jak panu doktorovi Čeníškovi pomáhat. Zvířata, která ke zvěrolékaři přicházejí, ožívají díky loutkohercům a černému pozadí. Tento seriál se dá suverénně označit za herecký koncert Laďky Kozderkové, která v roli paní Smetáčkové komediálně exceluje. Prokazuje cit pro nadsázku, vkusnou karikaturu i grotesku a s loutkami zvířátek i hereckým kolegou Ondřejem Havelkou se umí správně vyblbnout. Tvůrci seriálu využili i pěvecký talent Laďky Kozderkové, která nazpívala i úvodní a závěrečnou píseň.

Vlak dětství a naděje

Rok výroby: 1985

Role: strýčkova přítelkyně

Režie: Karel Kachyňa

Premiéra: 25. března 1989

Velmi oblíbený a i s odstupem let kvalitní televizní seriál natočený podle románů Věry Sládkové “Poslední vlak z Frývaldova” a “Pluky zla”. Hlavní hrdinkou je dívka Věrka a diváci mohou jejíma očima sledovat osudy obyčejných lidí během druhé půlky 30. let, Protektorátu, až do osvobození v roce 1945. Děj seriálu začíná v malém městečku v sudetském pohraničí, odkud se po Mnichovu přesouvá do Brna. Představitelkou hlavní hrdinky jsou postupně Žaneta Fuchsová a Tereza Brodská, ve vypravěčských pasážích pak Jarmila Švehlová. Mimořádné herecké výkony podali také Helena Růžičková a Stanislav Zindulka. V seriálu “Vlak dětství a naděje” si zahrála i Laďka Kozderková, po boku svého manžela Vlastimila Bedrny, který představoval hluchoněmého strýčka Františka. Laďka hraje strýčkovu přítelkyni, se kterou tančí na maškarním večírku. Tato scéna je rozsahem malá, ale v kontextu protektorátní atmosféry velmi působivá. Hluchoněmí lidé, tančící v bizarních kostýmech a maskách, jsou vyrušeni přepadovkou gestapa, na jejíž verbální útoky ovšem nereagují. Rozpustilé dovádění veselého strýčka a jeho přítelkyně v kostýmu Tahiťanky se tak rázem promění v tragickou scénu, kdy přítelkyně a malá Věrka bezmocně přihlížejí zatčení strýčka Františka.

Laďka Kozderková spolupracovala s Karlem Kachyňou několikrát, bohužel většinou jen v malých rolích. Seriál “Vlak dětství a naděje” byl jejich posledním pracovním setkáním. Natáčel se v roce 1984, v závěrečných titulcích najdeme rok výroby 1985, ovšem na obrazovkách se seriál kvůli cenzuře poprvé objevil až v roce 1989.

Piesočná potvorka

Rok výroby: 1985

Role: teta Marta

Režie: Miroslav Sobota

Premiéra: 4. ledna 1986

Sedmidílný seriál pro děti, který vznikl v bratislavském studiu Československé televize. Vypráví prázdninový příběh sourozenců Majerových – Branka, Cyrila, Jany a batolete Vladka, kterému přezdívají baranča (slovensky jehně). Děti jsou na prázdninách u tety Marty, která bydlí na okraji podhorské vesnice. Jednoho dne děti objeví v nedaleké pískovně zvláštního živočicha – Brontofúzika – pocházejícího z dávných druhohor. Skamarádí se s ním a zjistí, že toto zvířátko mluvící lidskou řečí jim může splnit každé přání. Kouzlo sice platí jen do západu slunce, ale i tak si děti užijí hodně zábavy a taky spoustu nedorozumění. Promění se v prince a princezny, s přičarovanými křídly doletí až na kostelní věž nebo se setkají s Indiánem a zlými kovboji.

V seriálu Pisočná potvorka hraje kromě slovenských i mnoho českých herců. Například Jaroslava Oberamierová, Libuše Havelková, Zdeněk Díte nebo Vlastimil Bedrna. Laďka Kozderková hraje hlavní dospělou roli – tetu Martu – jako energickou ženu, někdy trochu roztržitou a jindy velmi ráznou.

Zajímavé je, že seriál Pisočná potvorka vznikl podle literární předlohy britské spisovatelky Edith Nesbitové už počátkem 80. let. Teprve v roce 1991 zpracovala stejnou předlohu britská televize a vznikl seriál Pět dětí a To. Slovenské zpracování tedy bylo první, ale dnes je trochu zapomenuté. Některé okolnosti jeho vzniku navíc nejsou jasné. V závěrečných titulcích je uveden rok výroby 1985, ale dílčí údaje z archivu Slovenského rozhlasu a televize uvádějí rok 1982, čemuž by nasvědčovala i podoba některých herců. Čeští herci jsou navíc namluveni slovenskými kolegy a v titulcích není uvedeno, kdo například mluví postavu tety Marty. Každopádně tvůrci zvolili herečku, jejíž barva, výška i dynamika hlasu je Laďce Kozderkové velmi podobná.

Šéfe, vrať se!

Rok výroby: 1984

Role: paní Drahuše

Režie: Hynek Bočan

Premiéra: 9. března 1985

Pokračování televizní komedie o partičce podvodníčků, kterou vede sňatkový podvodník “šéf” Pepan. Na konci prvního dílu série “Šéfe, to je věc!” se mu jeden z jeho flirtů s venkovskou dívkou Anežkou vymkne z rukou a její rodina, připomínající skoro sicilskou mafii ho unáší na Moravu. Druhý díl nazvaný “Šéfe, vrať se!” vypráví o tom, jak se Pepan pokouší utéct z malé moravské vísky zpět do Prahy. Využije k tomu i osamělou paní Drahuši, která naletí na jeho sliby. Hraje ji Laďka Kozderková. Zejména noční rozhovor s Pepanem je hereckým koncertem Laďky Kozderkové a Petra Nárožného, ve kterém s přesnou komediální nadsázkou vidíme jak Drahuščiny chmury z nudného venkovského života, tak nadšení pro společný život s novým nápadníkem. V počátku ještě posmutněle popíjí slivovici, pak vzplane novou nadějí pro společnou koupi auta a v závěru Pepana už úplně převálcuje a je to ona, kdo ho povalí na pohovku a rozjíždí poctivou “muchlovačku”. Se stejnou razancí později Pepanovi vyčte nečinnost a na kraji vinice mu doslova vnutí své peníze. Pak se děj přesouvá jinam a paní Drahuše se objevuje až v závěrečné scéně, kdy si z Pepanova “vybíleného” bytu sice odnáší svých 30 tisíc, ale odchází jako zhrzená žena, kterou sňatkový podvodník jen využil.

Na film Šéfe, vrať se! navazuje díl nazvaný Jdeme na to, šéfe! Pepan v něm svádí urputný boj s podvodnicí Barbarou. Série bláznivých situací se uzavírá v momentě, kdy Drahuše urazí opuštěnou Anežku, jejíž rodina pak odjede do Prahy přinutit Pepana ke svatbě. Při rvačce v Barbařině privátním nevěstinci zasáhne policie a všechny odváží do vazby.

Po těchto dvou filmech pokračovala série “šéfovských” komedií ještě dvěma dalšími díly natočenými v roce 1989.

O nosaté čarodějnici

Rok výroby: 1984

Role: nosatá čarodějnice

Režie: Jiřina Pokorná-Makoszová

Premiéra: 26. prosince 1984

Další z mnoha televizních pohádek, které ve studiové výpravě natočila režisérka Jiřina Pokorná-Makoszová. Trochu poťouchlá nosatá čarodějnice si při nákupu zeleniny na trhu všimne domýšlivého syna staré zelinářky. Odvede si ho do svého čarodějného domu, ve kterém má mnoho malých skřítků plivníků a pětihlavého hladového draka. Nafoukaného mládence potrestá tak, že mu přičaruje nos baňatý jako okurku. Jindy zase hloupou a rozmazlenou dívku promění v husu. Jak už to v pohádkách bývá, mladík se do husy zamiluje, chce se s ní stůj co stůj oženit a teprve když si ji nese v proutěném košíku k oltáři, kouzlo pomine a může být opravdová svatba.

Tato pohádka je stylově podobná mnoha jiným pohádkám z 80. let. Odehrává se jen ve studiových dekoracích a nadpřirozené postavy tu ztvárňují loutky oživené principem černého divadla. V pohádce O nosaté čarodějnici je také několik písniček. Laďka Kozderková si tu poprvé zahrála v pohádce hlavní roli a výraznou masku s baňatým nosem, rozcuchanými vlasy a náhrdelníkem z žaludů na krku si s chutí užila. Byla to pro ni příležitost zahrát si pohádkový příběh s nadsázkou. Expresivnější výraz její čarodějnici sluší, ovšem nejsou to jen samoúčelné kejkle, v postavě dává prostor i moudrosti, lstivosti a chytrému slovnímu humoru.

Po Slaných pohádkách to bylo už druhé pracovní setkání Laďky Kozderkové s režisérkou Jiřinou Pokornou-Makoszovou. Pracovaly pak spolu ještě na několika dalších pohádkách a dětských seriálech v letech 1985 a 1986. Pohádka O nosaté čarodějnici se dodnes často reprízuje v televizi a v roce 2011 vyšla také na DVD v souboru nazvaném “Devatero pohádek”.

Paragrafy na kolech

Rok výroby: 1984, 1985

Role: Irena Vorlová, Václavova žena

Režie: Milan Růžička

Premiéra: 18. května 1985, 22. března 1986

Seriál půlhodinových soudniček s motoristickou tématikou. Každý díl v humorné nadsázce zachycuje nejběžnější přečiny nebo spory vznikající kolem vlastnictví a řízení aut. V cyklu těchto malých televizních komediích účinkuje v podstatě stejná sestava herců, například Iva Janžurová, Miloš Kopecký, Ladislav Křiváček, Václav Krška nebo Jiří Císler, jejich role se ale díl od dílu liší. Ve dvou účinkuje i Laďka Kozderková. Poprvé v dílu z roku 1984 nazvaném Sousedé dostala roli Ireny Vorlové. Vypráví o manželích, kteří od sousedů koupí ojeté auto, ale změnu majitele nenahlásí na dopravním inspektorátu. Pokuty za přestupky tak přicházejí původním majitelům. Oba páry jsou hrubšího zrna a tak konflikt vyvrcholí velkou melou, při které se všichni o vůz přetahují a ničí ho. Druhým dílem, ve kterém můžeme vidět Laďku Kozderkovou, tentokrát v roli manželky Václava Lamželeza, jsou Kamarádi z roku 1985. Tématem této mikrokomedie je výmluva na řízení pod vlivem alkoholu v případě krajní nouze. V tomto pokračování má jen jednu scénu, ve které jí navíc propůjčila hlas kolegyně Hana Talpová. Došlo k tomu pravděpodobně tak, že v době dokončovacích prací tohoto dílu, v únoru nebo v březnu 1986, byla Laďka Kozderková hospitalizovaná v nemocnici a nemohla se proto zúčastnit natáčení postsynchronů.

Televarieté 52.

Rok výroby: 1984

Role: zpěvačka, sekretářka Miluška

Režie: Pavel Háša

Premiéra: 15. prosince 1984

V pořadí druhé účinkování Laďky Kozderkové v oblíbeném pořadu Televarieté. Na sklonku roku 1984 ji dvojice průvodců přivítala jako speciálního hosta. V krátkém rozhovoru stihl Vladimír Dvořák mimo jiné poznamenat, že teď už o pořadu nikdo nemůže říct, že nemá vysokou laťku. A vzápětí už Laďka Kozderková ovládla jeviště spolu s pánským baletem v roztančené choreografii písně Pigalle. Následně se objevila ještě v nezapomenutelné scénce “Vědecký ústav pro výzkum chůze”. Zde hraje jemně ironickou sekretářku Milušku, která glosuje názory svého šéfa, profesora Šlápa. Vědci i sekretářka chodí naprosto švihlým způsobem a jsou šokováni chůzí normálního člověka. Tato scénka mohla skončit fiaskem, ale stal se pravý opak a je dnes po právu zařazena mezi poklady archivu televizní zábavy. A tak se diváci mohou znovu a znovu bavit pohledem na tři dospělé lidi, kteří komicky, skoro jako klauni, poskakují po scéně a s vážnou tváří hovoří o chůzi jako o vědecké disciplíně. Princip skeče pochází od britské komediální skupiny Monty Python’s Flying Circus, která jej zařadila do svého televizního seriálu už v 70. letech. Jakou cestou se dostal za železnou oponu a inspiroval Vladimíra Dvořáka se už dnes asi nedozvíme.

Čaje a bylinky od naší bábinky

Rok výroby: 1984

Role: bábinka

Režie: Karel Průcha

Premiéra: 20. srpna 1985

Hudebně zábavný televizní pořad propojující dechovku a bylinkaření. Scénárista Miloň Čepelka přivedl dechovkovou kapelu do chýše staré bábinky, která zná mnoho receptur přírodního léčitelství. Postupně k ní přicházejí různí známí a ona každému poradí. Návštěvník na oplátku zazpívá písničku. V závěru pořadu si bábinka sama pro sebe připraví omlazující koupel a promění se v mladou svěží ženu – Gábinku. Titulní postavu bylinkářky si Laďka Kozderková namaskovaná jako čarodějnice viditelně užívá, stejně jako vtipné a lehce improvizované dialogy s návštěvníkem Stanislavem Fišerem. V tomto pořadu zpívá Laďka Kozderková také tři písně Nastražím past, Druhé mládí a parodii na hit 50. let s upraveným názvem Lahvička v jasmínu. Před kamerou se spolu s Laďkou objevili i někteří její kolegové z Hudebního divadla v Karlíně, například Karel Gult nebo Miro Grisa.

Bergman a Bergman

Rok výroby: 1984

Role: paní Morenová

Režie: Jan Bonaventura

Premiéra: 27. června 1985

Televizní film o dvojici svérázných soukromých detektivů. Otec a syn Bergmanovi jsou oba velmi nepraktičtí a mají velkou nouzi o klienty. Neváhají proto přijmout diskrétní zakázku pátrání po zmizelém manželovi záhadné dámy z vyšší společnosti. Při vyšetřování se dostanou mezi koncertní umělce a jejich závěrečným úkolem je zneškodnit výbušninu důmyslně ukrytou ve svícnu, která má explodovat přímo uprostřed koncertu. Komedii tak troch ve francouzském stylu napsal Jaroslav Dietl a režisér Jan Bonaventura obsadil do hlavních rolí Miloše Kopeckého a Borise Hybnera. V malé roli paní Morenové, vedoucí pěveckého sboru, se objeví Laďka Kozderková. Její postava je Italka, čemuž odpovídá výbušný temperament i známá italská slůvka, která bezděky vykřikuje na všechny strany. Pro svou impulzivnost je postava paní Morenové v jednu chvíli také v podezření z přípravy atentátu.

Návštěvníci

Rok výroby: 1983

Role: Mary Nehasilová

Režie: Jindřich Polák

Země roku 2484: lidé se stali kultivovanou a mírumilovnou civilizací, která se rozrůstá i na okolní planety. Zemi ovšem ohrožuje srážka s obřím meteoritem a Světová rada hledá rychlé řešení, jak předejít katastrofě. Nadějným řešením se ukáže expedice do roku 1984, kdy prožíval dětství pozdější geniální fyzik a myslitel Adam Bernaua. V jeho dětské fantazii se návštěvníci snaží najít klíč k záchraně planety.

V obsazení seriálu najdeme na 130 herců a mezi nimi i Laďku Kozderkovou jako Mary Nehasilovou. Spolu s Jiřím Kodetem hrají manželský pár, majitele kolotoče. Ve stejný den jako návštěvníci, totiž přijíždí do Kamenice i pouť a mezi atrakcemi se odehrává mnoho seriálových scén. Laďka Kozderková má méně prostoru než Jiří Kodet, ale minimálně dvě scény stojí za zmínku. První, když elektrická pilka z budoucnosti rozřízne napůl jejich kolotočářskou maringotku, druhá je pak scéna v nemocnici, kde dojde k záměně pacientů a v jejím důsledku i ke rvačce mezi naivní pokojskou Heli a kolotočářovou rodinou v čele s Mary Nehasilovou.

Hledám tetu z kabaretu

Rok výroby: 1983

Role: teta Běta

Režie: Miroslav Sobota

Jedna z mnoha variací na téma Strakonického dudáka, tentokrát propojující prostředí venkova, kabaretu a světa moderní pop-music. Mládenec Honza odchází z vesnice od svých staromódních rodičů a má namířeno do velkého světa. Dveře do světa hvězd populární hudby mu má otevřít teta, hlavní hvězda oblíbeného kabaretu. Hudební komedie nevalných kvalit, kterou už ve vysílání těžko uvidíme. Je to nesourodá míchanina různých hudebních i hereckých stylů. Některé postavy jednají zcela realisticky, jiné ve výrazně komické nadsázce, jako například pohádkový dědeček Luďka Kopřivy se všemi atributy, které k němu patří. Honza v podání Pavla Trávníčka má vypadat, jako venkovský jelimánek, a to díky zmijovce na hlavě. Titulní roli tety Běty hraje Laďka Kozderková, která je nejpřirozenější na kabaretním jevišti, kde zpívá hned dva popěvky. V zákulisí je pak záměrně velmi civilní. Děj mají posouvat především Honzovy písničky, které vyjadřují jeho pocity a proměny, ve výsledku ale vše spíš zpomalují. Režiséru Miroslavu Sobotovi se tento pokus příliš nepodařil, jeho parketou byly spíš studiové televizní kabarety.

Dynastie Nováků

Rok výroby: 1982

Role: Marie Tůmová

Režie: Ivo Novák

Oblíbený televizní seriál o rodinném klanu železničářů Novákových, které navíc spojuje záliba v domácím muzicírování. V pátém dílu se v epizodní roli objevila i Laďka Kozderková. Zahrála si družstevnici Tůmovou, která pomůže přepadenému Pepovi Novákovi. Toho totiž před tím dva mladí delikventi při stopování přepadli, sebrali mu šaty a ukradli auto. Zoufalý Pepa jen ve spodním prádle hledá pomoc, kterou mu poskytne právě Tůmová se svým traktorem. V JZD ovšem vše špatně pochopí její manžel, kterému je přítomnost polonahého muže podezřelá a podezřívá ženu z nevěry. Padnou facky a pak následuje bláznivá honička po celém kravíně. Vše se nakonec řeší na policii, kam shodou okolností přivedou i mladíky, kteří Pepu přepadli. Jde opravdu o menší zápletku, ve které můžeme vidět Laďku Kozderkovou opět v roli dobromyslné, ale rázné a temperamentní ženy. Situace jsou trochu neobratně naaranžované, což ovšem Jaromír Hanzlík jako Pepa, Laďka Kozderková jako Tůmová a Václav Sloup jako Tůma, dohánějí svým autentickým herectvím. Facky, které si Tůmová s Tůmou vymění nejsou kašírované a ke zklidnění žárlivce je třeba autoritativní převahy, kterou v této roli Laďka Kozderková bezesporu má. Zajímavé také je, že v Dynastii Nováků ji můžeme vidět, jak řídí traktor.

Náledí

Rok výroby: 1982

Role: Kateřina Klásková

Režie: Jiří Vanýsek

Malá televizní komedie o tom, co se všechno může přihodit když řidič nedává pozor na namrzlé silnici. Hlavní hrdina Libor Páleník, kterého hraje Oldřich Navrátil, jednoho dne při cestě do práce myslí při řízení víc na svou mladou sekretářku, než na silniční provoz a tak na náledí nedobrzdí. Nabourá neznámou sousedku ze sídliště Kateřinu Kláskovou a tu hraje Laďka Kozderková. Vzápětí se spolu sejdou v autoservisu, kde mají oba společného známého Kamila. Ten oběma slíbí rychlou opravu auta, ale po obou žádá malou protislužbu. S Kateřinou si domluví rande a od Páleníka si zase vypůjčí klíče od bytu. Ve finále z toho jsou dvě podezření na nevěru která se nekonala, ale kvůli prchlivosti cholerického manžela Kateřiny v podání Miroslava Donutila skončí Libor Páleník se zlomenou rukou.

Scénáristou a režisérem této komedie je Jiří Vanýsek, se kterým Laďka Kozderková v brněnském televizním studiu natáčela především oblíbené Bakaláře. V tomto televizním filmu dostala příležitost zahrát si moderní ženu, která si je dobře vědoma svých půvabů. V dialozích s manželem, který ji podezírá z nevěry, projde na relativně malé ploše od naivní nechápavosti, přes otrávenost až k uraženosti. Závěrečná scéna, kdy dochází ke konfrontaci manželů Kláskových a Páleníkových, je obohacena o spontánní improvizaci, ve které má Laďka Kozderková přirozeně navrch a dojde i na výkřiky a energickou výměnu názorů.

Pohádka o mokrosuchém štěstí

Rok výroby: 1981

Role: Stázička

Režie: Ludvík Ráža

Premiéra: 1. ledna 1982

Oblíbená televizní pohádka režiséra Ludvíka Ráži. Už název napovídá, že se vše točí kolem vody a hlavně vodníků. Mladý hastrmánek Toník Hrous z Purkarce se zamiluje do Andulky Juklíčkové, kterou ale její táta pošle do Prahy do služby. Toník se vydá Andulku hledat, ale ve velkém městě je úplně bezradný. Naštěstí natrefí na dědu Kabrnáče a jeho hodnou ženu, kteří vodničí pod Vyšehradskou skálou už stovky let. Vodnické společenstvo drží pospolu a tak se do pátrání po Andulce Juklíčkové zapojí všichni pražští vodníci pod vedení vrchního nadrouráka pana Tátanáška. I když to zprvu vypadá beznadějně, odstrkovaný vodník Jemelka nakonec objeví slibnou stopu. U kašny, kterou má na starosti se scházejí služebné holky Madla, Fanka, Pepina a Stázka a právě ta dopomůže nešťastným vodníkům Andulku najít. S Toníkem se po svatbě usadí v hospůdce u vody, kde vaří speciální trojposchoďovou rybí polívku a žijí své mokrosuché štěstí.

V této veselé pohádce si zahrála celá plejáda oblíbených herců. Toníka Oldřich Vízner, Andulku Libuše Šafránková, Kabrnáčovy Ladislav Pešek a Vlasta Fabianová, pana Tátanáška Vladimír Menšík, Jemelku Josef Dvořák a Stázku Laďka Kozderková. Svou roli pojala jako holku krev a mlíko, které ovšem nechybí jemnost a laskavost. Během hlavní scény s Toníkem projde mnoha proměnami. Od rozesmátého zamilování, přes vztek, zklamání a uraženost až ke znovu nalezené naději. A protože je to pohádka veselá, nechybí ani písničky a drobná situační komika.

Velká sázka o malé pivo

Rok výroby: 1981

Role: kabaretní zpěvačka

Režie: Vít Hrubín

Premiéra: 9. ledna 1982

Televizní film inspirovaný skutečnou událostí – pokusem o prodej hradu Karlštejna. Tento velkolepý podvod se skutečně ve 30. letech pokusil zrealizovat podvodník Josef Harry Jelínek. Od amerických zájemců inkasoval zálohu a trestu unikl jen proto, že napálení průmyslníci se chtěli vyhnout skandálu a nepodali na něj žalobu.

Děj televizní komedie je přenesen do poválečného Československa roku 1946. Známý podvodní z pražské galerky Moutelík se vsadí s profesionálním podvodníkem Srnečkem, že prodá Karlštejn. Nic netušící obětí je americký průmyslník Harwood, který za památku zaplatí rovný milion dolarů. S tímto tučným úlovkem se celá partička chystá ujet rychlíkem do Paříže, pro Moutelíka je ale důležitější malé pivo, o které se na začátku příběhu vsadil.

Hudební komedie o tom, jak jeden šikovný český podvodník prodal Karlštejn, vznikla v roce 1981 a zcela zapadá do průměru tehdejší televizní zábavy. Ovšem díky dobrým výkonům populárních herců je stále oblíbená, často reprízovaná, a vyšla také na DVD. Různé charaktery podvodníků a hochštaplerů si s chutí zahráli Oldřich Kaiser, Jiří Lábus, Jiří Císler, Václav Štekl a Stanislava Bartošová. Poctivý výkon v roli zneuznaného herce Dusbaby předvedl Vladimír Hrubý, kterému jako šantánová zpěvačka sekunduje Laďka Kozderková. Nejen ve staropražském kabaretu, ale hlavně na hradní hostině udává tempo bujaré zábavě. Víc prostoru v této oblíbené komedii ale bohužel nedostala.

Princové jsou na draka

Rok výroby: 1980

Role: dvorní dáma Artequida

Režie: Jiří Adamec

Premiéra: 1. května 1981

Oblíbený pohádkový muzikál, který televize vysílá hlavně na Vánoce. Pohádkovému snu malého Martina dominuje pan král v noční košili v podání Vladimíra Menšíka. Trápí ho starosti s princeznou Lenkou, která místo učení dvorní etikety raději tančí a hraje na kytaru. Navíc si na ni brousí zuby drak šestnáctihlavec a záchrana ne a ne přijít. Martinův starší bratr se ale naštěstí jmenuje Honza a tak stačí drakovu vyslanci pouze oznámit, že Honza je připraven se s drakem utkat a je vyhráno.

Právě v této televizní pohádce poprvé zazněly hity Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře “Statistika” nebo “Dělání”. Nejen Vladimír Menšík, ale i Jiřina Bohdalová a další herci hrají spíš opravdové postavy ze současného světa, což v pohádkových kulisách vyznívá velmi sympaticky a příběh působí autenticky. K postavám, které jsou spíš z pohádkového světa patří i dvě dvorní dámy, které hrají Laďka Kozderková a Anna Wetlinská. Jejich úkolem je hlavně přitakávat panu králi, být mu na blízku a snažit se ho zabavit. Artequida v podání Laďky Kozderkové je tou aktivnější z nich; třeba když s panem králem hrají člověče nezlob se nebo když mu masírují záda. Švitořivá a trochu šibalská Artequida ovšem starostlivě zjihne, když na lehátku jemně opečovává věčně spícího prince Bachachu.

Zdálo by se, že dvorní dámy jsou v této pohádce takříkajíc do počtu, ale není tomu tak. Každá z nich má alespoň svou minipointu. Pro dámu, kterou hraje Laďka Kozderková je to okamžik, kdy se všichni dvořané ženou ven do zahrady za Honzou a princeznou Lenkou. Ona jediná se vrátí zpět a s nadějí vstupuje do nenápadných dveří jedné z komnat. Až pod závěrečnými titulky vidíme, že v této komnatě spí princ Bachacha, o kterého Artequida opět láskyplně pečuje.

Bakaláři – Tetinka

Rok výroby: 1980

Role: tetinka

Režie: Jiří Vanýsek

Povídka z oblíbeného televizního cyklu povídek na motivy diváckých námětů, která vznikla v brněnském televizním studiu. Vypravěčkou je dospívající dívka, která přijela na prázdniny za svou sestřenicí a tetou. Tetinka svou neteř otevřeně požádá, aby její dceru Jarunku trochu ohlídala, její večerní procházky s místními kluky totiž už pomalu řeší celá vesnice. Jarka se ale moc ohlídat nedá a tak si tetinka myslí, že její plán moc nevyšel. Děvčata mají zaracha a při domácím úklidu najdou tetiny dopisy z dob, kdy byla stejně stará, jako ony. A k jejich velkému překvapení jsou to především milostné dopisy a rozhodně ne jen od jednoho ctitele. Dívka, která příběh vypráví si jeden z dopisů omylem schová do kapsy a tetinka ho při praní objeví, ovšem považuje ho za dívčinu korespondenci. Dojde k hádce, při které ale vyjde najevo, čí dopis to vlastně je. Tetinka nakonec uzná svou prchlivost a poprosí svou neteř, aby u nich ještě nějaký čas zůstala a ohlídala taky trochu ji.

Laďku Kozderkovou v této povídce vidíme jako obyčejnou ženskou a hlavně mámu, která je na výchovu své dcery sama. Hlavními rysy její postavy je snaha o spořádanou výchovu dcery a zároveň smutek z toho, že žije bez muže. Její projev je přirozený a civilní a to jak při scénách s děvčaty, tak i v dialogu s místními drbnami v samoobsluze. Můžeme si docela dobře představovat, že to, jak Laďka Kozderková roli Tetinky zahrála se od jejího běžného života příliš nelišilo.

Bakaláři – Abiturientský večírek

Rok výroby: 1979

Role: Míla Součková

Režie: Jaroslav Dudek

Premiéra: 23. února 1980

Podruhé se Laďka Kozderková objevila v oblíbeném cyklu televizních povídek natočených podle diváckých námětů v roce 1979. Lidé psali příběhy na téma: Je cesta zpátky? V povídce nazvané Abiturientský večírek hrála Laďka Kozderková Mílu Součkovou, organizátorku pomaturitního srazu. Hlavním motivem je příběh spolužáků, bývalých manželů, kteří se na abiturientském setkání po letech znovu sešli. Petr, kterého hraje Radoslav Brzobohatý, působí jako světák, zatímco jeho bývalá žena Helena v podání Jany Hlaváčové vystupuje skromně a o jejich rozchodu mluví vyrovnaně a s nadhledem. I když jejich manželství skončilo kvůli Petrovým nevěrám, je to právě on, kdo projeví opětovný zájem o sblížení. Helena ovšem jeho spontánní vzplanutí moudře odmítne.

Vypravěčkou příběhu je Míla Součková, která je v Laďčině podání dynamická, rozesmátá, hladová a neustále štrykuje. Je současně glosátorkou proslovů ostatních spolužáků, v čemž je jím pohotovým partnerem další spolužák Říha. Hraje Josef Dvořák.

Láďo, ty jsi princezna!

Rok výroby: 1979

Role: dvorní dáma

Režie: Jan Bonaventura

Premiéra: 31. prosince 1979

Televizní verze známé a oblíbené pohádky o princezně se zlatou hvězdou na čele. Ovšem pojatá v trochu modernějším stylu. Kostýmy jsou secesní, aktéři běžně používají telegraf, telefon nebo motocykl se sajtkárou. Dekorace jsou zase náznakové a někdy výrazně moderní. Některé detaily jsou tu opravdu jen pro pobavení, například dvorní dámy mají klobouky ozdobené ovocem, uzeninami nebo humrem. Celá inscenace je režijně poměrně nevyrovnaná, některé postavy si drží jasnou stylizaci, jiné jednají téměř realisticky, další zase ujíždějí do lacinějšího humoru až grotesky. Moc se nepovedlo ani propojení pasáží natáčených v exteriéru a v ateliéru.

Přesto se pohádka Láďo, ty jsi princezna! Poměrně často reprízuje a je oblíbená, nejspíš pro účast známých herců. Lubomíra Lipského, Ivy Janžurové, Julie Jurištové, Jana Hrušínského, Františka Filipovského, Heleny Růžičkové nebo Laďky Kozderkové. Ta hraje jednu ze dvou nafoukaných dvorních dam. Ve dvou scénách má méně prostoru, spolu s Helenou Růžičkovou především přihrávají Lubomíru Lipskému v roli krále. Helena Růžičková je větší dračice, Laďka Kozderková si i přes zápornost postavy udržuje jistou noblesu a hrdost.

Písničky z celuloidu

Rok výroby: 1979

Role: zpěvačka

Režie: Alexej Nosek

Premiéra: 1979

Na přelomu 70. a 80. let sáhli televizní hudební dramaturgové po desítkách osvědčených evrgýnů z první poloviny 20. století. Rozdělili je do čtyř samostatných pořadů – Písničky z celuloidu, Písničky na vlnách, Písničky z obrazovky a Kulaté písničky. Laďka Kozderková účinkovala ve všech střech. Písničky z celuloidu tvoří sada písní, pocházejících ze známých českých filmů. Jiří Sovák provází diváky od počátků zvukového filmu, přes hity Jaroslava Ježka, protektorátní filmy, první muzikály až k Dívce na koštěti a Noci na Karlštejně. Laďka Kozderková si zazpívala jednak píseň z filmu Veselá bída “Láska brány otevírá” a pak dvě nejznámější písně z muzikálové parodie Pytlákova Schovanka. “Vrať se mi zpátky” před projekcí mračných oblaků a “Směj se mé srdce, směj” v dekoraci námořnické putyky. Druhá píseň věrně připomíná stejnou scénu z filmu, včetně rvačky námořníků a hrdinného zásahu naivního houslisty. Laďka Kozderková opět potvrdila svůj cit pro nadsázku a parodii. Písničky na vlnách prezentovaly písně, které získaly svůj věhlas díky rozhlasovému vysílání. Laďka Kozderková si v tomto pořadu zazpívala písně “Pod starou lucernou” a “Tak já nevím”, z rozhlasového muzikálu Sto dukátů za Juana. Skladby, které proslavily televizní pořady připomněly Písničky z obrazovky. V podání Laďky Kozderkové jsme mohli slyšet písně “Před Vejtoňskou hospodou” a “Já nejsem Dáša”. Čtyřlístek hudebních pořadů uzavřely Kulaté písničky. Průvodce Jiří Sovák tentokrát představoval hity známé z gramofonových desek. Laďka Kozderková si zazpívala v závěrečné směsi dechovek píseň “Mládí nevybouřené”.

Televarieté 36.

Rok výroby: 1979

Role: zpěvačka

Režie: Pavel Háša

Premiéra: 22. prosince 1979

Televarieté je bez nadsázky legenda televizní zábavy. Dvojice průvodců – Vladimír Dvořák a Jiřina Bohdalová bavila diváky od půlky 70. let až do smrti Vladimíra Dvořáka v roce 1999. I když šlo v podstatě o estrádní revue, která je často prezentována jako výkladní skříň normalizační zábavy, tento pořad navzdory předpovědím přetrval i po roce 1989 a své diváky měl ještě i následujících 10 let. Hlavní devizou byli bezesporu dva ústřední protagonisté, kteří vtipnými dialogy a scénkami propojovali jednotlivá čísla. Ta byla velmi různorodá. Jak už sám název napovídá, na scéně Hudebního divadla v Karlíně vystupovali v tomto pořadu varietní a cirkusoví umělci, artisté, kouzelníci, žongléři i krotitelé šelem. Byla tu i taneční a baletní čísla a samozřejmě velmi pestrá plejáda zpěváků. Od zahraničních hvězd a hvězdiček, přes Josefa Zímu, Yvettu Simonovou až po zlatého slavíka Karla Gotta. A mezi mnoha jinými vystoupila v Televarieté několikrát i Laďka Kozderková a to nejen jako zpěvačka, ale i herečka. Poprvé to bylo v roce 1979 s písní Letní ukolébavka. Hit “Summertime” z gerschwinovy opery “Porgy and Bess” si Laďka Kozderková zazpívala za doprovodu orchestru Československé televize ve velmi kvalitním a moderním aranžmá.

Silvestr hravý a dravý

Rok výroby: 1978

Role: zpěvačka

Režie: Ján Roháč

Premiéra: 31. prosince 1978

Druhý z trojice legendárních televizních Silvestrů, které uváděl Vladimír Menšík. Čistě pěvecká či taneční čísla střídala herecká vystoupení, scénky a nebo vtipné dialogy. Scénárista vsadil na osvědčený princip, totiž představení herců, zpěváků či oblíbených televizních postav v nečekaných situacích. Proto se v tomto Silvestrru setkáváme s Meckie Messerem, kterak přijíždí mezi své milované girls jako důchodce na kolečkovém křesle a nožem skrytým v hůlce si loupe jablko. K nezapomenutelným scénkám patří také výstup Jiřího Sováka jako imitátora ptactva. A samozřejmě píseň “Mňau” v podání tří plnoštíhlých hereček – Stelly Zázvorkové, Laďky Kozderkové a Heleny Růžičkové. Toto číslo navazuje na vtipnou besedu specialistů na hubnutí a nadváhu a tři plnoštíhlé herečky v něm názorně dokazují, že i s více kily si můžou pořádně zařádit jako kočky. Laďka Kozderková zvládla píseň s textem “hej, kočky dneska máme svůj den” absolutně s přehledem a zazpívala navíc i druhý hlas, ostatní kolegyně jí při vší úctě jen přizvukují.

Dnes uvádí Milan Hein

Rok výroby: 1978

Role: zpěvačka

Režie: Ivo Paukert

Premiéra: 23.června 1978

V roce 1978 nabídla televize divákům nový pořad, který dával šanci neokoukaným tvářím. Jmenoval se Dnes uvádí….. a v roli průvodce pořadem se střídali začínající herci. hudební doprovod zajišťoval orchestr Karla Vlacha. V jednom z dílů, který uváděl Milan Hein si Laďka Kozderková zazpívala píseň z muzikálu “Funny Girl”, v české verzi nazvanou Smůla v patách, český text pro ni napsal Miloň Čepelka. Zpěvačka se po delším čase opět objevila s doprovodem čtyř elegantních tanečníků, stejně jako při zpěvu šlágru “Nevěř očím svým”. A stejně jako tehdy, v Silvestru 1971, i tentokrát při zpěvu a tanci společně předvedli mnoho pohybových gagů, přesně v duchu textu písně o smůle. A občas se zapojil i “strejda” Vlach.

Bakaláři – Šatna

Rok výroby: 1977

Role: Míla

Režie: Jaroslav Dudek

Premiéra: 9. dubna 1977

Laďka Kozderková si zahrála celkem v šesti Bakalářských povídkách. A to jak v pražském, tak v brněnském studiu. Poprvé to bylo v roce 1977. Diváci psali své náměty na téma: Člověk, který mi v životě nejvíc pomohl. Povídku Šatna vypráví Lenka Termerová v roli mladé dívky Bóži, která nastoupila do nové práce v Praze na jedné stavbě. Její spolubydlící na ubytovně je rázná a panovačná Míla, kterou hraje Laďka Kozderková. Nová spolubydlící jí překáží a tak vymyslí fintu, která Bóži uvrhne do podezření, že si na ubytovnu vodí nápadníky, což je zakázané. Toto pravidlo při tom pravidelně porušuje právě Míla. Bóži nezbude nic jiného, než tajně přespávat v šatně v kantýně. Rolí Míly se Laďka Kozderková uvedla v Bakalářích dobře. Ukázala, že dovede zahrát i zápornou roli věrohodně a s autentickým prožitkem.

Zpívá celá rodina

Rok výroby: 1977 – 1978

Role: zpěvačka

Režie: Alexej Nosek

Premiéra: 29. října 1977, 3. února 1979

Jeden z nejoblíbenějších televizních pořadů 70. let. V každém dílu soutěžily tři rodinné týmy ve zpěvu. Naprostí amatéři tak dostali možnost zazpívat si s profesionálním orchestrem Václava Hybše a ukázat co umí televizním divákům. Přitažliví byli především dětští interpreti, mezi kterými se objevila i tehdy desetiletá Bára Basiková. Každý tým měl svého profesionálního patrona, který zpíval, stejně jako oni, s orchestrem živě. Dvakrát byla patronkou soutěžících rodin i Laďka Kozderková. Vždy zpívala písně ze světových muzikálů – poprvé píseň Tam za tou duhou z Divotvorného hrnce, podruhé Já zas jen jeho ráda mám z Lodi komediantů. Díky podmínce zpívat bez playbacku se tak dochovaly dvě velmi cenné nahrávky jejího zpěvu takzvaně live. Můžeme si na nich ověřit, jak autentický a intonačně i melodicky jistý byl její pěvecký projev.

Ženitba

Rok výroby: 1975

Role: Tekla Ivanovna

Režie: Oldřich Nový

Komedie ruského dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola vypráví o nerozhodném starém mládenci Podkolatovovi, který pomýšlí na ženění, ale moc se do něj nehrne. Stará panna Agáta už má na vdavky nejvyšší čas a musí vybírat z nabídky dohazovačky Tekly Ivanovny. Ženichové nejsou nic moc, ale když si budoucí nevěsta konečně vybere právě Podkolatova, ten na poslední chvíli uteče oknem. Ženitba jako hudební komedie v úpravě a režii Oldřicha Nového měla premiéru v prosinci 1973 v Hudebním divadle v Nuslích, které bylo tehdy druhou scénou Hudebního divadla v Karlíně. Oldřich Nový zároveň ztvárnil i ústřední postavu nerozhodného ženicha Podkolatova. V roce 1975 natočila záznam představení Československá televize a díky tomu si můžeme i po letech ověřit, s jakou razancí a dynamikou Laďka Kozderková svou roli dohazovačky Tekly pojala.

Dostaveníčko u draka

Rok výroby: 1974

Role: zpěvačka

Režie: Rudolf Růžička

Benefice brněnského divadla, kterému bylo v roce 1974 právě 90 let. Průvodci jsou dva čerství absolventi JAMU Dana Matějková a Karel Mišurec. Divákům zprostředkovávají pohledy do zákulisí, vysvětlují divadelní hantýrku a uvádějí jednotlivé části pořadu. Těmi jsou především ukázky z inscenací Divadla bratří Mrštíků a také z absolventského představení studentů JAMU. V divadelním klubu pak zaznívají historky brněnských hereckých legend Zdenky Gräfové, Marie Pavlíkové, Jarmily Kurandové a také zástupců mladší herecké generace Jiřího Tomka a Jaroslava Kuneše. V pořadu zazní i několik písní, z nichž hned ve dvou můžeme slyšet Laďku Kozderkovou. První je píseň Biletářka natočená v podstatě jako plnohodnotný klip v prostorách Janáčkova divadla. Druhou písní je duet s Danou Matějkovou Pojď jen dál. Zpěv obou interpretek pokrývají záběry studentů herectví, kteří se plni nadšení chystají na představení.

Dostaveníčka

Rok výroby: 1973 – 1983

Role: zpěvačka, herečka

Režie: Zdeněk Podskalský, Ivo Paukert

Oblíbený televizní cyklus pořadů s vlastivědnou tématikou. Každý díl byl věnovaný některému českému městu. O zajímavostech z jeho historie i současnosti mluvili představitelé měst či významných podniků a tyto rozhovory se střídaly s písničkami, nebo hudebními čísly a jinými zábavnými výstupy. Někdy herci a zpěváci dokonce sehráli například konkrétní historickou událost, o které byla řeč. Stálou průvodkyní Dostaveníčky byla Pavlína Filipovská, jejími partnery pak střídavě Miloš Kopecký, Jiří Sovák nebo Jiří Pleskot. Laďka Kozderková účinkovala v tomto cyklu více než desetkrát – většinou jako zpěvačka. Zajímavá je žánrová různorodost jejích vystoupení. Byly to jednak obvyklé směsi například kramářských, staropražských, filmových nebo dělnických písniček, pak ale také komediální písně, které vyprávěly a znázorňovaly konkrétní děj. V jejím podání to byly písně Vlašský dvůr, Pověst o řezníkovi, M. D. Rettigová nebo Bílá paní. Zcela na opačném kraji žánrového spektra stojí lyrické balady, které Laďka Kozderková zpívala v Dostaveníčkách z 80. let. V dílu věnovaném městu Kolín to byl šanson Pierot, který doprovázel pantomimické číslo Otto Šimánka představujícího kolínského rodáka Jeana Gasparda Deburaua v jeho nejslavnější roli Pierota. V Dostaveníčku v Liberci z roku 1981 pak v exotickém interiéru tamní botanické zahrady natočila baladu Něžný květ zpívá. Jako herečka se Laďka Kozderková objevila v Dostaveníčku u orloje z roku 1976. V groteskní němohře před Staroměstskou radnicí hrála rozesmátou nevěstu.

Silvestry

Rok výroby: 1971 – 1985

Role: zpěvačka, herečka

Režie: Ivo Paukert, Ján Roháč, Zdeněk Podskalský a další

Premiéra: 31. prosince 1971 – 1985

Od začátku 70. let Laďka Kozderková pravidelně účinkovala v zábavných silvestrovských pořadech. Zpočátku to byly hlavně kabaretní revue, ve kterých zpívala zejména s orchestrem Václava Hybše. Například písničky Pepi, ty jsi můj celý svět, Babeta nebo Tuhle rundu platím já. V Románku za tři krejcary se interpreti přenesli v čase do secesní Prahy a zpívali nestárnoucí melodie tehdejší doby. V Ostrovu plném písniček zase na Žofín, kde vzteklý televizní režisér v podání Petra Nárožného natočí muzikál z období biedermeieru, ale práce se mu nedaří. Zpěváci ne vždy chápou jeho pokyny, a často uplatňují své vlastní zcela se nehodící nápady. Dalším oblíbeným silvestrovským žánrem jsou dechovkové pořady – i v nich se Laďka objevovala. V roce 1974 to byl pořad Sejdeme se hezky v kupě o Silvestra na chalupě. V roce 1978 písničková koláž Silvestrovskou veselici máme letos ve mlýnici. Svým zpěvem potěšila i diváky hlavních silvestrovských programů – v roce 1975 to byl Silvestr na Silvestru, v roce 1978 Silvestr hravý a dravý, v roce 1981 revue z nově otevřeného Paláce kultury To by nikdo nečekal. Často reprízovaným pořadem v poslední den roku je Silvestrovský aperitiv z roku 1983. Herci zpívají ve foyeru Vinohradského divadla starší i novější oblíbené písničky. V podání Laďky Kozderkové jsou to písně Vzdej se, Náš dům zní smíchem a závěrečné směsi Silvestrovský bál a Co s načatým večerem. V několika silvestrech dostala Laďka Kozderková i herecké příležitosti. Dvakrát to bylo po boku Miloše Kopeckého – v mikrokomedii Kufr a v jedné scénce s postavou Alfonse Karáska. V roce 1978 přidala v dětském pořadu nazvaném Hurá, dneska máme Silvestra scénku o bílé paní, spolu s Josefem Dvořákem a Ivou Janžurovou. Svým hlasem přispěla i do Jůheláckého silvestra a to v roce 1981. Nechyběla ani v silvestrovských speciálech pravidelných zábavných cyklů – Kabaret U zvonečku, Kabaret U dobré pohody a Šestý den je sobota. Rok 1984 nabídl Laďce Kozderkové méně zdařilý skeč s Jiřím Krampolem, který hudební vystoupení na jevišti pražské Lucerny komentuje jako fotbal. Minikabaret na vaše přání z roku 1985 parodoval některé televizní pořady a jedním z nich byl i magazín Auto moto revue. Ve scénce V servisu hraje Laďka Kozderková lehce poplašenou řidičku buldozeru, která přišla vedoucímu autoservisu oznámit, že mu zničila jeho vlastní auto. Šéfa autoservisu hrál její manžel Vlastimil Bedrna.

Kabaret U dobré pohody

Rok výroby: 1973 – 1981

Role: zpěvačka

Režie: Zdeněk Podskalský, Ivo Paukert

Jeden z pilířů televizní zábavy 70. let 20. století. Kabaret U dobré pohody navázal svým formátem na předchozí Kabaret U zvonečku, který původně využíval především protagonisty divadla Rokoko. Po jeho násilném zániku bylo v duchu normalizačního konceptu potřeba proměnit i oblíbený zábavný pořad a tak se okruh účinkujících rozšířil na celou plejádu populárních osobností, herců a zpěváků. Scénárista Gustav Oplustil zůstal, režie se chopili Zdeněk Podskalský a Ivo Paukert, účinkující se přesunuli z kabaretního jeviště do televizního ateliéru, jehož dekorace se v jednotlivých dílech různě proměňovala. V několika prvních dílech byli průvodci komici Miloslav Šimek a Luděk Sobota, později je vystřídal Karel Štědrý. Kabarety U dobré pohody nabízely divákům sled písniček, tanečních čísel, scének i hereckých monologů. Největšími lákadly pro diváky byly bezesporu výstupy Miroslava Horníčka a také směsi staropražských písniček. Úvodní a závěrečnou píseň vždy zpíval jiný interpret, například Jiří Korn, Milan Chladil, Naďa Urbánková nebo Jana Robbová. A hned dvakrát také Laďka Kozderková – v roce 1973 to byla píseň Zeměkoule, v roce 1975 znělka Dobrý večer, budeme si hrát. Zprvu se objevovala zejména v písničkových směsích, ať už to byly staropražské písně nebo specialita Gustava Oplustila, tematické kompilace. Díky nim jsme mohli slyšet Laďku Kozderkovou ve směsi operetních melodií, ale i ve směsích písní o očích, o příbuzných, o květinách nebo v silvestrovské směsi Pořád zpívám já. Od druhé poloviny 70. let začala dostávat příležitosti i jako sólová zpěvačka. Vznikly tak nahrávky písní Mám ráda kominíka, Až vyjdu jako hvězda, Já už jsem vdaná nebo Valentino. Tvůrci televizních kabaretů také několikrát sáhli po starších dílech a vytvořili z nich sestřih. Laďka Kozderková se objevila ve dvou těchto výběrech a to v letech 1975 a 1978.

Pořady s orchestrem Karla Vlacha

Rok výroby: 1973 – 1985

Role: zpěvačka

Režie: Ivo Paukert, Alexej Nosek, Adam Rezek, Jitka Němcová

Premiéra: 1973 – 1985

Orchestr Karla Vlacha byl od konce 40. let 20. století stálicí české populární hudby. Zpívat s ním si pokládaly za čest všechny její hvězdy – mnohé z nich se vydaly na profesionální dráhu právě díky tomuto dirigentovi. V 70. letech mu televize nabídla pravidelný pořad nazvaný Program orchestru Karla Vlacha, který uváděl populární Vladimír Dvořák. Ve čtvrtém vydání z roku 1973 zazněly i dvě písně z muzikálu Loď komediantů, který se tehdy hrál v Hudebním divadle v Karlíně. Laďka Kozderková si tak mohla před televizní kamerou zazpívat svůj slavný hit Já zas jen jeho ráda mám a to v dokonalé masce černošky. Další položkou v seznamu spolupráce s Karlem Vlachem byl pořad Dnes uvádí Milan Hein, kde zpívala si píseň z muzikálu Funny Girl, v české verzi nazvanou Smůla v patách, český text pro ni napsal Miloň Čepelka. Na přelomu 70. a 80. let sáhli televizní hudební dramaturgové po desítkách osvědčených evergeenů z první poloviny 20. století. Rozdělili je do čtyř samostatných pořadů, podle média, díky kterému se proslavily. Písničky z celuloidu představovaly filmové melodie, Kulaté písničky songy z gramofonových desek, Písničky na vlnách rozhlasové evergreeny a Písničky z obrazovky hity, které se proslavily díky televizním pořadům a soutěžím. Laďka Kozderková v této sérii dostala příležitost si zazpívat například písně z muzikálové parodie Pytlákova Schovanka, slowfox Pod starou lucernou, romanci Tak já nevím z rozhlasového muzikálu Sto dukátů za Juana nebo šlágry Já nejsem Dáša a Mládí nevybouřené. Další sérií pod Taktovkou Karla Vlacha byl Kouzelný svět divadla a melodií. Představoval písně z českých i světových muzikálů. Laďka Kozderková vystoupila ve dvou dílech s písněmi Tobě věrná jsem, i když po svém z muzikálu Kiss me, Kate a s původně španělskou lidovou písní Plují lodi do Triany ze hry Lišák Pedro. Několik mimořádně vydařených nahrávek vzniklo také pro medailony věnované uznávanému dirigentovy – tyto pořady měly jeho jméno přímo v názvu: Benefice orchestru Karla Vlacha z roku 1981, Písničky známé a nejznámější s orchestrem Karla Vlacha z roku 1984 a Suvenýry Karla Vlacha z roku 1985. V nich si Laďka Kozderková zazpívala například písně Zhasněte lampiony, Lavička v jasmínu, Ať šeřík nepřestává kvést a Kulatý svět, v prostředí kavárny Alfa si zopakovala svou starší Smůlu v patách a v modernějším studiovém pojetí pak dva své hity Dívka k rytmu zrozená a Kabaret.

Písničky ke kávě

Rok výroby: 1972

Role: zpěvačka

Režie: Alexej Nosek

Premiéra: 11. června 1972

V roce 1972 nabídla televize Laďce Kozderkové další samostatný medailon, ve kterém zazněly tři písně. První z nich “Maják” složil Jaromír Kratochvíl na text Jana Fialy, který napsal pro festival Děčínská kotva 1972. Původně se píseň měla jmenovat “Čas čekat lásku naučí”, ale tento název by nebyl komerčně příliš úspěšný a tak nakonec na singlu vyšla skladba jako “Maják”. Další píseň “Tiše přísahám”, někdy také uváděna pod názvem Stříbrná liška, napsal pro Laďku Kozderkovou hudební redaktor brněnského rozhlasu Max Wittmann a text opatřil Pavel Cmíral. Písnička byla určená zřejmě pro hudební festival Děčínská kotva, na kterém ale nakonec nezazněla. Nevyšla ani na žádném singlu a tak se dochovala pouze v tomto televizním medailonu. Trojici uzavírá převzatá skladba “Panenka” Raymonda Fraggatta, autorem českého textu je Vladimír Čort. Klip k této písni, která vyšla o rok dřív také na singlu, symbolicky vychází z textu o zbožné dívce a klášteru. Prosté dvě řady kulatých lamp na stojanech vytvářejí pomyslnou iluzi chrámu a zpěvačka je symbolickým gestem postupně rozsvěcí a zase zhasíná.

Pan Pickwick

Rok výroby: 1971

Role: Rachel

Režie: Jiří Nesvadba

Premiéra: 3. listopadu 1973

Televizní záznam úspěšného muzikálu divadla Rokoko. Jde o jeden z mála záznamů tvorby této populární pražské scény, která byla v druhé polovině 60. let přezdívána továrna na hity. Pod vedením autora, herce, režiséra a ředitele Darka Vostřela se na jevišti objevovaly největší hvězdy pop-music té doby spolu s jejich mladšími začínajícími kolegy. Autory komediálního muzikálu Pan Pickwick byli libretista Ivo Fischer a hudební skladatel Zdeněk Petr. Společně převedli na jeviště slavný román Charlese Dickense. V příběhu o členech anglického Pickwickova klubu stanuli na jevišti téměř všichni členové souboru. Vedle Darka Vostřela a Jiřího Šaška si zahráli populární zpěváci Karel Hála, Jitka Zelenková, Pavlína Filipovská, Valerie Čižmárová nebo Karel Štědrý a stejně tak i činoherci Vlastimil Bedrna, Milan Neděla, Zdeněk Najman nebo Oskar Hák. V roli naivní a současně urputné Ráchel se blýskla Laďka Kozderková. Díky televiznímu záznamu se můžeme přesvědčit, s jakou energičností a komediální nadsázkou svou roli pojala. Pěvecké kvality zase dokazuje píseň “Zdálo se mi”, kterou televizní pracovníci ozvláštnili propojením záznamu z kamery s dokreslovaným pozadím.

Silvestr 71 na II. programu

Rok výroby: 1971

Role: zpěvačka

Režie: Ivo Paukert

Premiéra: 31. prosince 1971

Díky angažmá v Divadle Rokoko začala Laďka Kozderková spolupracovat s tvůrci zábavných pořadů a stala se jednou z osobností televizní zábavy, která se pravidelně objevovala i ve speciálních silvestrovských pořadech. Poprvé to byl Silvestr 1971 na 2. programu. Mezi mnoha výstupy herců, zpěváků a komiků zaujal diváky zvlášť jeden, pojatý jako naivní parodie. Laďka Kozderková v něm zpívá klasický everegreen Jerome Kerna “Smoke gets your eyes” česky nazvaný “Nevěř očím svým” a baletně ji doprovází čtveřice tanečníků. Pohybují se ladně kolem velké sešikmené desky, po které zpěvačka vždy při vysokém dlouhém tónu jakoby náhodou sklouzne. Tanečníci se ji pokaždé snaží vytáhnout nahoru a navázat na předem danou choreografii. Ve finále písně pak po desce sklouznou všichni. Jak jednoduchý nápad a kolik legrace z toho bylo. Zpěvačka i tanečníci se totiž urputně snaží zachovat seriózní tvář a to je vlastně na celém výstupu nejzábavnější. Laďka Kozderková se v této silvestrovské scénce neprezentuje jako seriózní zpěvačka, která klade důraz na svůj pěvecký výkon. Se smyslem pro humor a nadsázku si vlastně dělá legraci i sama ze sebe a je dokonale nad věcí. Snad i pro tento noblesní nadhled si výstup diváci dobře zapamatovali a mnohokrát se objevil ve střihových zábavných pořadech a můžeme ho najít i na DVD s výběrem toho nejlepšího z televizní zábavy.

Dvacet minut s písničkou

Rok výroby: 1971

Role: zpěvačka

Režie: Alexej Nosek

Premiéra: 11. února 1971

První profilový medailon, který Laďce Kozderkové věnovala Československá televize. V úvodním slově shrnuje Gustav Oplustil dosavadní kariéru mladé zpěvačky a pak následuje celkem pět písní natočených jako televizní klipy. Kromě jediné, která později vyšla i na singlu, jde vesměs o zapomenuté a jinak nedochované písně. První z nich je píseň “Znám kraj tam v horách”, česká verze songu ze světově úspěšného muzikálu Za zvuků hudby. Laďka Kozderková ji zpívá v ne příliš povedeném kostýmu venkovské dívenky s blonďatými copy. Druhá píseň tohoto medailonu má název “To já vím”, opět neznámých autorů. Vizuálnímu zpracování dominuje silueta lodi a další přístavní reálie, které vycházejí z textu. Třetí písní je svižný “Barbados” šantánového střihu. V klipu zve zpěvačka diváky do malého baru na promítání filmu, který je pak znázorněný elegantní stínohrou. Autorem této převzaté skladby je Lee Hazelwood, česky ji otextoval Pavel Cmíral. Předposlední píseň se jmenuje “Tvůj stín”, složil ji J. Lars a český text napsala Jana Včeláková. Lyrický text o strachu z opuštěnosti zpívá Laďka Kozderková v univerzální dekoraci doplněné jen o točící se barevnou lampu. Celý medailon uzavírá úspěšná “Jarní píseň” skladatele Oldřicha Bláhy a textaře Vladimíra Fialy, se kterou se Laďka Kozderková probojovala do finále Bratislavské lýry 1970. Klip k této skladbě pracuje s kontrastem černé a bílé, využívá detailních záběrů na zpěvaččina ústa a oči, kamera zajímavě mění ostrost z předmětů v popředí na postavu zpěvačky v pozadí a někdy celou polovinu záběru tvoří dokreslený obraz.

Rozvod

Rok výroby: 1970

Role: manželka

Režie: Jan Eisner

Premiéra: 1970

První díl zamýšleného televizního cyklu, jehož další pokračování už bohužel nevznikla v důsledku nastupující normalizace. Podobný tvůrčí tým, který měl za sebou mimořádně úspěšné projekty Vysílá studio A a Píseň pro Rudolfa III. , zvolil opět osvědčený koncept. Jednoduchý příběh přirozeně prokládaný písněmi a hudebními čísly. Ústřední dvojicí seriálu byli dva právníci – doktor Pac a docent Kal. V prvním dílu oba řeší tentýž případ rozvodu. Jejich klienty jsou mladí manželé, herci hudebního divadla, jejichž vztah je velmi bouřlivý. Nejen v dialozích, ale především v písních vyjadřují světlé i stinné stránky jejich vzájemné velmi proměnlivé lásky. Každý z advokátů přistupuje k případu po svém a slibuje svému klientovi respektive klientce zaručený úspěch. O to víc jsou pak oba překvapeni, když se manželé usmíří a žádný rozvod se nekoná.

V hlavních rolích právníků účinkovala v seriálu sehraná dvojice protagonistů divadla Rokoko Darek Vostřel a Jiří Šašek. Rozvádějící se manžele hráli Laďka Kozderková a Karel Hála. Zajímavá jsou nejen jejich pěvecká čísla, ale i činoherní scény, ve kterých jsou oba až nečekaně přirození, netlačí na pilu a nepřehrávají. Společně v závěru zpívají duet “Zázračná láska”, Laďka Kozderková zpívá ještě svůj tehdejší hit “Tvůj stín”. Této písni předchází herecký výstup žárlivé ženy, který dal Laďce Kozderkové prostor předvést divadelně dramatický, emotivní, ale přesto věrohodný odstín jejího herectví.

Kabaret U zvonečku

Rok výroby: 1971

Role: zpěvačka, Barborka

Režie: Gustav Oplustil, Darek Vostřel

Premiéra: 14.11.1971, 16.4.1972, 25.6.1972, 31.12.1972

První z televizních cyklů kabaretních pořadů, který vznikal v Československé televizi od roku 1970. Spoluautorem a spolurežisérem byl šéf divadla Rokoko Darek Vostřel, který do pořadu prosazoval samozřejmě členy svého souboru. Díky tomu se v cyklu, který divákům nabízel klasickou podobu kabaretu z jeviště, objevila hned šestkrát i Laďka Kozderková, v té době čerstvá posila divadla Rokoko. Ve druhém dílu z roku 1970 si spolu s Jitkou Zelenkovou zazpívala duet “Bylo to stvoření proradný” z hudební komedie “Muž, který přišel do jiného stavu”, kterou v té době s úspěchem uvádělo divadlo Rokoko. Ve třetím pokračování dostala Laďka Kozderková hereckou příležitost v komediální scénce “Pozor na kalhoty”. Vystupuje v ní jako dryjáčnická manželka Barbora, která si přijde vyzvednout záletného manžela na policejní komisařství. V osmém pokračování zpívá spolu s dalšími členkami divadla Rokoko Valérií Čižmárovou a Drahomírou Vlachovou závěrečnou píseň “Zeměkoule”. V roce 1972 účinkovala Laďka Kozderková v Kabaretu U zvonečku hned třikrát a vždy to byly duety. S Karlem Effou zpívala rozvernou sambu z operety Děti manéže “Don Fernando”, šantánový kuplet “Má milá voní fialou” s Jardou Šterclem a s Josefem Bekem “Silvestrovskou melodii”. V důsledku postupující normalizace ukončila Československá televize spolupráci s Darkem Vostřelem a změnila i formát úspěšného cyklu. Od roku 1973 na něj navázal Kabaret U dobré pohody, který byl stálicí televizní zábavy 70. let. Kabaretní jeviště se sice změnilo ve studiové kulisy, ale většina účinkujících zůstala a mezi nimi i Laďka Kozderková.

Rokokokoláž

Rok výroby: 1970

Role: zpěvačka

Režie: Jiří Nesvadba

Premiéra: 1. srpna 1970

Další z televizních pořadů prezentující tvorbu divadla Rokoko. Jeho průvodce Darka Vostřela a Zdeňka Najmana inspirovala vila Bertramka ke vzpomínce na Wolfganga Amadea Mozarta a jeho kouzelnou flétnu. Pomocí tohoto hudebního nástroje mohou svým kolegům plnit různá přání. Karel Hála se tak promění ve vlasatého a vousatého muže, z tmavovlasé Jitky Zelenkové se stane blondýnka a na přání Laďky Kozderkové se deštivé počasí změní v letní, aby mohla za doprovodu Milana Klipce a Karla Štědrého zazpívat svou píseň “Svítí slunce na střechu”. Rok 1970 byl vůbec pro Laďku Kozderkovou bohatý na účinkování v hudebních pořadech. Léto v Suprahonu vysílané v červenci jí dalo příležitost zazpívat píseň “Zlatá brána otvorená”, se kterou se ve stejném roce probojovala do finále Bratislavské lýry. V brněnském medailonu Karla Gotta Gott party zase zpívala část svého tehdejšího hitu V bílém, který v kompletní podobě zazpívala i o rok později v Panton show, která představovala novinky na gramofonových deskách tohoto vydavatelství.

Brněnské kolo

Rok výroby: 1969–70

Role: Zpěvačka

Režie: Jiří Prokel

Premiéra: 1969, 1970

Cyklus brněnského televizního studia představující začínající zpěváky z jihomoravské metropole. Písně vznikaly v podobě klipů v prostorách a scenériích známých hradů a zámků, takže pořad měl i vlastivědný charakter. V celkem třinácti Brněnských kolech se představili například Vladěna Krumlová, Tibor Lenský, Štěpán Mátl, Arnošt Bracháček, Vladěna Pavlíčková nebo Milan Černohouz. Laďka Kozderková účinkovala ve třech dílech. V Brněnském kole číslo 2., které se natáčelo v červenci 1969, zpívá Laďka Kozderková hned dvě písně. Na zámku v Telči je to píseň “Máří Magdalena”. Tuto píseň Laďka Kozderková doprovází originálními tanečními kreacemi. Písni předchází krátký rozhovor s průvodcem pořadem Janem Fialou, ve kterém Laďka Kozderková vysvětluje, proč si i po sňatku s trumpetistou Richardem Kubernátem nechala dál své původní příjmení. Druhým jejím výstupem je pak převzatá píseň “Kde je ten dům”, kterou nazpívala na otáčivém hledišti v Českém Krumlově. V Brněnském kole číslo 3., zazpívala Laďka Kozderková píseň Kytka blatouchů ve studiovém interiéru. 5. pokračování cyklu se natáčelo v Lednicko-valtickém areálu a Laďka Kozderková v něm zpívá “Věčnou píseň” před Hraničním zámečkem.

Zlatý klíč

Rok výroby: 1968

Role: průvodce pořadem

Režie: Ladislav Váňa

Premiéra: 15. září 1968

Hudebně zábavný pořad prezentující účastníky 4. ročníku mezinárodní pěvecké soutěže Zlatý klíč, která se v roce 1968 konala v Karlových Varech. Účastnili se jí zpěváci ze Sovětského svazu, Západního Německa, Jugoslávie nebo Rakouska. Laďka Kozderková je tentokrát průvodkyní pořadem a s jednotlivými soutěžícími vede rozhovory. Povídá si ale také například s autorem soutěže Jiřím Maláskem nebo režisérem Jaromírem Vaštou. Československo zastupoval v soutěži Karel Gott, ovšem v pořadu, který se natáčel na začátku léta si zazpívala i Laďka Kozderková. Svůj tehdejší největší hit “Tak už pojď” zpívá v plavkách na koupališti a svůj výstup zakončí ukázkovou šipkou. Ve Zlatém klíči 1968 ji můžeme vidět v pro ni netypickém krátkém sestřihu na ježka. Svou blonďatou hřívu vyměnila za tento účes nedobrovolně, když jí na jaře během zájezdu do Sovětského svazu při odbarvování kadeřnice spálila vlasy.

1968

Písničky kolem nás

Rok výroby: 1968

Role: zpěvačka

Režie: Jaroslav Sedlák

Premiéra: 1968

Na přelomu 60. a 70. let se začala Laďka Kozderková pravidelně objevovat v hudebních televizních pořadech připravovaných jak v brněnském, tak v pražském televizním studiu. Jedna z prvních písniček, kterou v roce 1968 natočila pro pražskou televizi se jmenovala “Já chci být sklenicí”. Objevila se v pořadu Písničky kolem nás, který se natáčel v létě 1968 a nabízel celkem tři písně v podání tří zpěvaček. Úvodní píseň zpívá Yvonne Přenosilová a prochází při ní pražskými ulicemi. Závěrečná píseň v podání Judity Čeřovské se natáčela v prostorách barokního paláce Loreta. Prostřední píseň zpívá Laďka Kozderková na břehu Vltavy a v parku Stromovka. Zajímavě působí filmový trik, díky kterému je zpěvačka v záběru dvakrát, takže celková kompozice obrazu působí, jakoby vedla pomyslný dialog sama se sebou.

Píseň pro Rudolfa III.

Rok výroby: 1967

Role: Zpěvačka, hradní paní

Režie: Jaromír Vašta

Premiéra: 20.10. 1967, 31.12. 1967

Mimořádně populární televizní seriál z druhé poloviny 60. let. Podílel se na něm podobný realizační tým jako na přecházejících pořadech nazvaných Vysílá studio A, ve kterých vystupovali populární zpěváci, dirigenti, textaři a muzikanti. Píseň pro Rudolfa III. však už byl víc televizní seriál s příběhem, než písničkový pořad. Děj byl jednoduchý. Řezník Rudolf Vandas je svérázný prodavač, otec a manžel. Jeho šestnáctiletá dcera Šárka má kuráž, ideály a chuť vzdorovat. Od svého nápadník dostane křeslo, které má kouzelnou moc. Každý, kdo do něj usedne se probudí ve svém snu a stane se jeho reálnou součástí. V každém díle tohoto seriálu pak sledujeme příběhy, ve kterých se Šárka či její otec ocitají v různých prostředích, o kterých sní. Například na dvoře Albrechta z Valdštejna, v románu Hrabě Monte Christo nebo uprostřed gangsterské loupeže.

V plejádě tehdejších pěveckých hvězd, jakými byli Eva Pilarová, Václav Neckář, Karel Gott, Marta Kubišová nebo Karel Hála se blýskla i Laďka Kozderková. V dílu Miss Diorling se řezník Vandas ve snu promění ve věhlasného modního návrháře a v rámci módní přehlídky ho okouzlí jedna z modelek – Laďka Kozderková. V reprezentativních prostorách Parkhotelu zazpívá hit “Jarní víra”. Později se v tomto dílu objeví ještě jednou, když spolu s Jitkou Zelenkovou zpívají vokály Pavlu Novákovi v písni “Hádej, hádej”. V dílu, který se odehrává na dvoře Albrechta z Valdštejna, Laďka vystupuje jako hradní paní, která dá Šárku s jejím mladým rytířem nemilosrdně mučit a pak zazdít v hradním sklepení. To vše za tónů jejího tehdejšího hitu “Tak už pojď”. Objeví se pak ještě ve scéně, kdy jako hradní paní pořádá velkolepou hostinu a v těchto záběrech ji televizní kamera zřejmě jedinkrát zachytila společně s jejím prvním manželem, trumpetistou Richardem Kubernátem.

Písničky pro děti

Rok výroby: 1964

Role: zpěvačka

Režie: Josef Vondráček, Stanislav Strnad, Vlasta Janečková

Premiéra: 1964

Po několika úspěšných televizních cyklech, které produkovaly nové české písničky, se dramaturgové rozhodli zacílit na dětské diváky. Proto vznikl televizní pořad Hledáme písničky pro děti. Vysílal se v letech 1963 – 1964. Stejně jako u obdobných hudebních pořadů pro dospělé se i na tomto pořadu podíleli kvalitní textaři a skladatelé. Třeba Jiří Bažan, Jiří Malásek, Zdeněk Marat, Karel Mareš, Ladislav Kozderka ale i začínající Petr Hapka, Angelo Michajlov nebo textař Zdeněk Borovec. Scénografem byl oblíbený herec a výtvarník Miloš Nesvadba. Vytvořil kulisy a scénické doplňky, které podporovaly dětskou hravost a vizuálně pořad přibližovaly stylu dětského vysílání. V této přehlídce dětských písní se objevilo i několik později velmi úspěšných hitů, třeba “Hvězda na vrbě” nebo “Ztratila Lucinka bačkorku”. Zpívali je také tehdejší hvězdy hudební scény – Pavlína Filipovská, Helena Vondráčková nebo Miloš Kopecký, ale stejně tak i dětští zpěváci. Mezi nimi vynikla Laďka Kozderková. V televizním archivu se dochovalo jen několik pořadů z tohoto cyklu a v nich Laďka Kozderková zpívá dvě písně – “Protivný kluk” a duet “Léto je prima” s J. Kalíkovou. Díky pamětníků dále víme, že si v tomto pořadu zazpívala ještě “Etudový fox”, při kterém ji tatínek doprovázel na klavír na kterém malá Laďka seděla, a pak také písničku “Rýma”. Tu už před tím nazpívala v rozhlase a právě s touto písničkou se zúčastnila konkurzu do televizního pořadu. Při tomto konkurzu v pražském Radiopaláci tehdy všechny tvůrce překvapila svou vyspělostí a maminka od čtrnáctileté Laďky nestíhala odhánět nápadníky z řad muzikantů. Cyklus “Hledáme písničky pro děti” je prokazatelně prvním televizním pořadem, ve kterém Laďka Kozderková účinkovala.