Vzpomínky

Eliška Balzerová

Ona mezi nás vtrhla jako vichřice, všude jí bylo plno. Ráda a hlasitě se smála, tak si ji z těch konzervatorních chodeb pamatuji. Hned v prvním ročníku mi třeba vymyslela moji přezdívku. Říkala: ‘Eliška, to je taková zdrobnělina, ty jsi velká holka na tak malý jméno. Budu Ti říkat Elsa.’ Začala s tím ona, a od té doby mi tak všichni říkají. Je pravda, že na škole si mohla leccos dovolit. Sice nechtěla působit jako prominentní dítě, ale trochu jím byla, protože kdo by v Brně neznal pana Ladislava Kozderku.

Jiřina Bohdalová

Nezapomenu na Televarieté, ve kterém jsme hráli scénku Výzkumný ústav chůze. Celý vtip byl založený na tom, že jsme všichni po jevišti poskakovali neuvěřitelně švihlou chůzí. Vladimír Dvořák začínal, takže to měl nejlehčí, mě nenapadalo nic jiného, než vykopávat nohy střídavě dopředu a dozadu, no a Laďka na podpatcích klopýtala prostě kouzelně. Dokázala rozhýbat celé tělo a všechno se jí krásně vlnilo. Laďka měla všechno: obrovský komický talent, úžasný hlas, krásu. Jen tu nemoc, která jí zabila neměla mít.

Josef Dvořák

My jsme se s Laďkou potkali při práci jen málo, asi ve dvou pohádkách a občas v rozhlase, ale nedá se na ta setkání zapomenout. Byla spontánní, jak v civilu, tak v roli a já jsem musel být hodně ve střehu, abych jí stačil. V těch pohádkách jsem vždycky hráli pár a bylo to napsáno tak, že ona vždycky ulovila mě. A šlo nám to velmi snadno, ty situace byly vždycky v její režii. Vzpomínám na ni jako na laskavou, kamarádskou a vtipnou holku.

Michal Horáček

Pracovali jsme spolu vlastně jen jednou, když nazpívala ústřední píseň do filmu Fešák Hubert. Natočila to úplně bez problémů, velice dobře si na to vzpomínám. Je velká škoda, že než jsem se já jako textař rozkoukal, tak odešla. Byla velmi živelná a to je pro šansony to pravé. Když jsme později s Petrem Hapkou hledali nové interprety našich písní, tak kdyby byla na živu, určitě by na ní taky přišla řada.

Jiří Chalupa

Já jsem ji znal po hlase už z dětství, kdy v rádiu zpívala tu písničku o klukovi a malém děvčátku, jak se klouzali na klouzačce, a myslím, že jsem do ní byl tehdy i trochu zamilovaný. Takže naše setkání v dospělosti ve Studiu Kamarád bylo vlastně trochu i splněným snem a byla opravdu radost s ní pracovat. Ona byla eruptivní a nabitá energií, ale hlavně měla takovou vnitřní moudrost, a i když tehdy byla ještě zdravá, tak už věděla o životě svoje.

Ladislav Kozderka

Doprovázel jsem ji na klavír na dětských soutěžích. Ne že by neuspěla, ale její vystoupení neodpovídala tomu, co od dětí očekávali. Děti, které tam zpívaly, už měly takový akademický projev naučený od svých učitelů. A já nechtěl, aby ona někdy tímto způsobem zpívala. Nedělal jsem pedagoga, nýbrž jsem jen dohlížel a sledoval její způsob zpěvu. Měla svůj projev, trochu jiný, než byste čekali u jedenáctiletého děvčátka. Nestála v pozoru, dělala u toho různé tajtrlíčky, což jsem ale hlídal. Nebylo to nic nevkusného, k tomu neměla sebemenší sklon.

Galla Macků

Na začátku hry Casanova, ve které Laďka hrála Angličanku Marry Ann, měla přijít z každé strany striptérka nahoře bez. Když už se to opakovalo poněkolikáté, Laďka to nevydržela a běžela k těm holkám: ‘Ježíšmarja, děvče, když už tam ty kozy nesu, tak to musí vypadat, jako že je předkládám na zlatým tácu,’ sundala si svetr a sama jim to ukázala.

Petr Nárožný;Petr Nárožný (26.05.2014)

Petr Nárožný

Táhla hrnec, povídám, co to je, Laďko? A ona: ,Já jsem dělala řízky, tak jsem vám vzala jedenáct řízků, no je nás jedenáct na place, tak abyste si dali každej.´ No, já jsem takovej šetrnej, já bych neudělal jedenáct řízků pro ten tým. A ona, protože dělala řízky, tak udělala každýmu takovej ten velkej dobrej vepřovej řízek, kterej na palce přijde k chuti, jen tak aby lidi měli radost, aby jim bylo dobře.

Dagmar Pecková

Laďka především úžasně zpívala. Když to srovnám s dnešními jejími kolegyněmi v oboru muzikál, tak ona je pořád o sto procent lepší. To bylo něco tak muzikálního, procítěného, vyprávěného, těžko se mi hledají slova, abych něco nezapomněla a abych tím, co vyslovím, neurazila její umění, protože to bylo dokonalé. Měla ojedinělý styl, a navíc vždycky úžasně přehrála to, že nebyla zrovna nejštíhlejší. Já jsem téměř při každém představení v Karlíně stála v portále a poslouchala ji. To nešlo přes uši, ale přes duši a přes srdce.

Karel Štědrý

Laďka, to byla exploze. Měla smysl pro srandu, nádherně se smála a zpívat uměla ohromně. V recitálu Karla Hály jsme spolu zpívali třeba Sentimantal journey a bezvadně nám to ladilo. Byla radost se s ní setkat, ona byla dobrá parťačka.

Libuše Švormová

Znala jsem ji jako mimořádnou zpěvačku s takovým nádherným ryze ženským temperamentem. Ale byla i stejně výborná herečka a to opíjení ve filmu Jako jed zahrála skvěle. Bylo vidět, že je už zkušená filmová herečka a byla v tom prostředí jako doma. V záběru byla vždycky absolutní profesionál, ale mimo kamery bylo znát, že je už těžce nemocná. Byla statečná, nijak si nestěžovala, jen o to občas tak vzdáleně zavadila. Říkala třeba: ‘Dneska mám zase den, kdy je mi hodně bídně, ale to nic, pojďme pracovat.’

Pavel Zedníček

Laďka byla úžasná ženská. Nejenom, že byla vynikající zpěvačka a herečka, ale jako ženská byla bezvadná a velká srandistka. Znali jsme se velice dobře, protože její manžel Míla Bedrna byl můj kolega v Divadle Na zábradlí. Když jsme se trošku zdrželi, tak si ho tam vyzvedávala. Vždycky před Vánocemi jsme v divadle dělali takový večírek – Vánočníček a tam ona pokaždé přinesla něco úžasného k jídlu, třeba sekanou, ta už byla tradiční.