Vzpomínky

Eliška Balzerová

Ona mezi nás vtrhla jako vichřice, všude jí bylo plno. Ráda a hlasitě se smála, tak si ji z těch konzervatorních chodeb pamatuji. Hned v prvním ročníku mi třeba vymyslela moji přezdívku. Říkala: ‘Eliška, to je taková zdrobnělina, ty jsi velká holka na tak malý jméno. Budu Ti říkat Elsa.’ Začala s tím ona, a od té doby mi tak všichni říkají. Je pravda, že na škole si mohla leccos dovolit. Sice nechtěla působit jako prominentní dítě, ale trochu jím byla, protože kdo by v Brně neznal pana Ladislava Kozderku.

Jiřina Bohdalová

Nezapomenu na Televarieté, ve kterém jsme hráli scénku Výzkumný ústav chůze. Celý vtip byl založený na tom, že jsme všichni po jevišti poskakovali neuvěřitelně švihlou chůzí. Vladimír Dvořák začínal, takže to měl nejlehčí, mě nenapadalo nic jiného, než vykopávat nohy střídavě dopředu a dozadu, no a Laďka na podpatcích klopýtala prostě kouzelně. Dokázala rozhýbat celé tělo a všechno se jí krásně vlnilo. Laďka měla všechno: obrovský komický talent, úžasný hlas, krásu. Jen tu nemoc, která jí zabila neměla mít.

Jiří Černý

Bylo jí do deseti rukou a hlasu měla za tři zpěvačky. Její tóny měly boky a voněly malinami i divadelními šminkami. Pokládala se do melodie jako plavec do vlny. Naplno žila, hrála a dokonce i zkoušela. „Neporušená, ryzí dušička s nejpřímějším a nejkratším spojením s přírodou“, tak si Laďku Kozderkovou pamatoval Miloš Kopecký. V letech 1972 – 1986 byla hvězdou muzikálového a operetního divadla, sousedícího s karlínským viaduktem. Některé večery patřil potlesk třinácti set návštěvníků hlavně jí.

Josef Dvořák

My jsme se s Laďkou potkali při práci jen málo, asi ve dvou pohádkách a občas v rozhlase, ale nedá se na ta setkání zapomenout. Byla spontánní, jak v civilu, tak v roli a já jsem musel být hodně ve střehu, abych jí stačil. V těch pohádkách jsem vždycky hráli pár a bylo to napsáno tak, že ona vždycky ulovila mě. A šlo nám to velmi snadno, ty situace byly vždycky v její režii. Vzpomínám na ni jako na laskavou, kamarádskou a vtipnou holku.

Antonín Hardt

Já už jsem Laďku znal z dřívějška a jakmile jsem ji začal v Karlíně sledovat podrobněji, tak jsem věděl, že potřebuje nějakou pořádnou příležitost. Cítil jsem, že v rolích, které doposud hrála, je její herecký a především pěvecký potenciál ne zcela využitý. A tedy i kvůli ní jsme v roce 1982 nasadili muzikál Hello, Dolly! V obsazení Laďky do hlavní role jsme se jednoznačně shodli jak s dirigentem Karlem Vlachem, tak s režisérem Karlem Jernekem i ostatními kolegy a dělali jsme to vlastně pro ni.

Michal Horáček

Pracovali jsme spolu vlastně jen jednou, když nazpívala ústřední píseň do filmu Fešák Hubert. Natočila to úplně bez problémů, velice dobře si na to vzpomínám. Je velká škoda, že než jsem se já jako textař rozkoukal, tak odešla. Byla velmi živelná a to je pro šansony to pravé. Když jsme později s Petrem Hapkou hledali nové interprety našich písní, tak kdyby byla na živu, určitě by na ní taky přišla řada.

Jiří Chalupa

Já jsem ji znal po hlase už z dětství, kdy v rádiu zpívala tu písničku o klukovi a malém děvčátku, jak se klouzali na klouzačce, a myslím, že jsem do ní byl tehdy i trochu zamilovaný. Takže naše setkání v dospělosti ve Studiu Kamarád bylo vlastně trochu i splněným snem a byla opravdu radost s ní pracovat. Ona byla eruptivní a nabitá energií, ale hlavně měla takovou vnitřní moudrost, a i když tehdy byla ještě zdravá, tak už věděla o životě svoje.

Ladislav Kozderka

Doprovázel jsem ji na klavír na dětských soutěžích. Ne že by neuspěla, ale její vystoupení neodpovídala tomu, co od dětí očekávali. Děti, které tam zpívaly, už měly takový akademický projev naučený od svých učitelů. A já nechtěl, aby ona někdy tímto způsobem zpívala. Nedělal jsem pedagoga, nýbrž jsem jen dohlížel a sledoval její způsob zpěvu. Měla svůj projev, trochu jiný, než byste čekali u jedenáctiletého děvčátka. Nestála v pozoru, dělala u toho různé tajtrlíčky, což jsem ale hlídal. Nebylo to nic nevkusného, k tomu neměla sebemenší sklon.

Galla Macků

Na začátku hry Casanova, ve které Laďka hrála Angličanku Marry Ann, měla přijít z každé strany striptérka nahoře bez. Když už se to opakovalo poněkolikáté, Laďka to nevydržela a běžela k těm holkám: ‘Ježíšmarja, děvče, když už tam ty kozy nesu, tak to musí vypadat, jako že je předkládám na zlatým tácu,’ sundala si svetr a sama jim to ukázala.

Carmen Mayerová

Když jsme zkoušely Hallo, Dolly! měla jsem ji jako vzor po pěvecké stránce. A ona zase sledovala mě při těch činoherních partech. Občas i říkala: ‘Jak ty to děláš, že ti tohle místo tak dobře vychází, musím na to taky přijít.’ Oproti mně měla jedno velké plus. Uměla být v tom nejlepším slova smyslu roztomilá ‘šťabajzna’. Báječná, které každý musí všechno odpustit. Třeba v té scéně s Horácem, když mu do jídla schválně sype sůl, když si s ním hraje, svádí ho, v tom byla taková ryze ženská lstivost. Prostě byla okouzlující.

Petr Nárožný

Táhla hrnec, povídám, co to je, Laďko? A ona: ,Já jsem dělala řízky. Na place je nás jedenáct, tak jsem jich udělala jedenáct, abyste si dali každej.´ No, já jsem takovej šetrnej, já bych neudělal jedenáct řízků pro ten tým. A ona, protože dělala řízky, tak udělala každýmu takovej ten velkej dobrej vepřovej řízek, kterej na palce přijde k chuti, jen tak aby lidi měli radost, aby jim bylo dobře.

Petr Novotný

Byla daleko lepší, než jsem si to vymyslel a to je to nejkrásnější, co může herec režisérovi udělat. Vyvolat pocit, ne že ona je výborná, ale já jsem dobrý. Ona se vám tak usmívá do očí, že vy si v té chvíli říkáte, hergot to jsem dobrej režisér, to jsem dobrej partner, to jsem asi dobrej kamarád, protože mě tahle ženská má takhle ráda.

Vít Olmer

Při natáčení filmu Jako jed bylo úžasné jí pozorovat, čeho je schopná. Já jsem vůbec netušil, jak jemné valéry dokáže zahrát v roli postupně se opíjející paničky. Na Barrandově byli lidé, dramaturgové, vedení a tak, a říkali mi: ,prosím tě, operetní hopsanda do tohohle filmu?´ A já jsem pomalu ani nevěděl, že v něčem takovém hraje, protože to není zrovna moje hobby. Takže mě to nezajímalo, věděl jsem, že je schopná velice jemného, civilního projevu, až mě to překvapilo. Zvlášť, když jsem se dozvěděl, že v divadle poskakuje s pavím peřím na hlavě.

Dagmar Pecková

Laďka především úžasně zpívala. Když to srovnám s dnešními jejími kolegyněmi v oboru muzikál, tak ona je pořád o sto procent lepší. To bylo něco tak muzikálního, procítěného, vyprávěného, těžko se mi hledají slova, abych něco nezapomněla a abych tím, co vyslovím, neurazila její umění, protože to bylo dokonalé. Měla ojedinělý styl, a navíc vždycky úžasně přehrála to, že nebyla zrovna nejštíhlejší. Já jsem téměř při každém představení v Karlíně stála v portále a poslouchala ji. To nešlo přes uši, ale přes duši a přes srdce.

Eva Pilarová

Jsem z Brna, takže Laďku jsem znala od dětství a skutečně dobře. Její smysl pro humor byl pověstný. Když měla točit v televizi, v maskérně se vždycky na ni všichni moc těšili. Očekávali, že bude fajn nálada a sranda a nemýlili se. Kam přišla, byla pohoda. Měla hlasový rozsah přes tři oktávy. Já měla to štěstí, že mi to Laďka s lehkostí a humorem předvedla. Vždycky, když jsme se společně sešly ve studiu, měly jsme až dětinskou radost z práce, která se povedla.

Karel Štědrý

Laďka, to byla exploze. Měla smysl pro srandu, nádherně se smála a zpívat uměla ohromně. V recitálu Karla Hály jsme spolu zpívali třeba Sentimantal journey a bezvadně nám to ladilo. Byla radost se s ní setkat, ona byla dobrá parťačka.

Libuše Švormová

Znala jsem ji jako mimořádnou zpěvačku s takovým nádherným ryze ženským temperamentem. Ale byla i stejně výborná herečka a to opíjení ve filmu Jako jed zahrála skvěle. Bylo vidět, že je už zkušená filmová herečka a byla v tom prostředí jako doma. V záběru byla vždycky absolutní profesionál, ale mimo kamery bylo znát, že je už těžce nemocná. Byla statečná, nijak si nestěžovala, jen o to občas tak vzdáleně zavadila. Říkala třeba: ‘Dneska mám zase den, kdy je mi hodně bídně, ale to nic, pojďme pracovat.’

Petr Ulrych

Hráli jsme spolu v muzikálu Gentlemani. Bylo jí 17 nebo 18 let a už tehdy bylo jasné, že z ní roste super muzikálová zpěvačka. Upoutala obrovskou energií a neuvěřitelným hlasovým rozsahem. Dokázala zazpívat jak operu, tak pop, a i když měla vzdělání z konzervatoře, byla spíš talent od přírody – působila tehdy už jako hotová zpěvačka. Jako muzikálová herečka byla fenomenální, nevím, ke komu bych ji mohl tou obrovskou energií a entuziazmem přirovnat.

Naďa Urbánková

Laďka měla neskutečný talent a tah na bránu. Když něco dělala, tak to bylo na 200 procent. Byla přímočará. Když se jí něco nelíbilo nebo jí někdo naštval, tak si nebrala servítky a odkázala ho do patřičných míst. Spolu jsme hrály v muzikálu Kabaret, kde dělala skvostným způsobem nacistku. Když přišla na jeviště a spustila svůj song, tak mě běhal mráz po zádech. Ale současně byla skvělá komička. Často jsme se potkávaly v různých zábavných pořadech v televizi. A její scénky, třeba Techtle mechtle, ty mě vždycky dostanou.

Karel Vágner

Laďka mě jednou zavolala, že by chtěla ode mě písničku a pozvala mě k ní domů na čínu. Když jsem za ní přišel, posadili jsme se v kuchyni a ona dokončovala jídlo. K tomu měla puštěnou Barbru Streisand a všechno zpívala s ní. Všechny ty výšky a forte dávala absolutně s přehledem a při tom s vařečkou v hrnci. Málem jsem tomu nevěřil, ale bylo to tak. Když pak onemocněla, řekla mi, že ji to srazilo na kolena, ale že bude bojovat. Krátce na to jsem viděl její Zvonokosy a přiznám se, že při písni o smrti blázna Vincka jsem brečel jako malej kluk.

Pavel Vítek

Když jsem poprvé zkoušel v karlínském divadle, tak mi hned od začátku podávala pomocnou ruku. Vlastně mě i trochu herecky vedla. Po výstupu za mnou vždycky přišla a takovým mateřským, až mazlivým tónem mi řekla: ‘Pavlí, bylo to dobrý, ale…’ A pak přidala několik rad, které mě nasměrovaly tím správným směrem. A to pro mě byla tehdy pomoc k nezaplacení. Laďka byla taková moje divadelní máma a držela nade mnou ochrannou ruku i před zákulisními šarvátkami a nepřízní některých kolegů.

Pavel Zedníček

Laďka byla úžasná ženská. Nejenom, že byla vynikající zpěvačka a herečka, ale jako ženská byla bezvadná a velká srandistka. Znali jsme se velice dobře, protože její manžel Míla Bedrna byl můj kolega v Divadle Na zábradlí. Když jsme se trošku zdrželi, tak si ho tam vyzvedávala. Vždycky před Vánocemi jsme v divadle dělali takový večírek – Vánočníček a tam ona pokaždé přinesla něco úžasného k jídlu, třeba sekanou, ta už byla tradiční.