Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    Citáty

    balzerova Eliška Balzerová:
    „Ona mezi nás vtrhla jako vichřice, všude jí bylo plno. Ráda a hlasitě se smála, tak si ji z těch konzervatorních chodeb pamatuju. Hned v prvním ročníku mi třeba vymyslela moji přezdívku. Říkala: ‘Eliška, to je taková zdrobnělina, ty jseš velká holka na tak malý jméno. Budu Ti říkat Elsa.’ Začala s tím ona, a od té doby mi tak všichni říkají. Je pravda, že na škole si mohla lecos dovolit. Sice nechtěla působit jako prominentní dítě, ala trochu jím byla, protože kdo by v Brně neznal pana Ladislava Kozderku.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    bednar Jiří Bednář:
    „My jsme byli velcí kamarádi, s ní byla obrovská sranda, to se nedá jinak říct. Nezkazila žádný fór ani flám. V mé hře Hrdina nemá milovat aneb Napoleon v nedbalkách hrála císařovu matku. Byla to jen epizodní role, ale dávala celé hře výbornou pointu. Když už rozpínavost tohoto pána světa dosáhla vrcholu, vtrhla najednou na jeviště Laďka jako jeho matka, přehnula ho přes koleno a naplácala mu na zadek. S obrovským italským temperamentem si doslova dobyla jeviště, mluvila tak roztomile italsko-česky a seřezala ho.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    bedrna Vlastimil Bedrna:
    „Jednou ji pustili z nemocnice na tři hodiny na revers. Přivezl jsem ji před dům, ale z vozu nevyšla, jen mi přikázala, abych přinesl kbelík, rejžák a čisticí prostředky. Pak se nechala odvézt na Vinohradský hřbitov, k hrobu rodiny její babičky. Klekla si před ním a začala tím rejžákem drhnout mramorové obložení. Nemohl jsem se na to dívat, chtěl jsem ji zastavit a udělat to místo ní, ale ona jen řekla: ‘Nech mě, já musím sama, poněvadž chci do čistýho.’ To byl její typický humor, ale já musel aspoň na chvíli odvrátit pohled. Rychle se unavila a tak jsem ji odvezl zpátky do nemocnice.“

    Zdroj: Předčasná úmrtí – Ztracený hlas, Česká televize 2001

    KAREL BLÁHA-ZPĚVÁK Karel Bláha:
    „Laďku jsme poznal v divadle Rokoko, kam přišla z Brna. Pamatuji se, že jsem seděl na baru s hudebním skladatelem Karlem Kopeckým a prošla kolem nás dívka s nádherným zadkem. Já jsem si to neodpustil okomentovat a řekl jsem: ‘To je ale prdel’. Ona se v tu ránu otočila a dostal jsem facku jako dům.“

    Zdroj: Lístky vytržené z památníku – Vyšla hvězda nad Brnem, Česká televize 2002

    bohdalova Jiřina Bohdalová:
    „Nezapomenu na jedno Televarieté, ve kterém jsme hráli scénku Výzkumný ústav chůze. Celý vtip byl založený na tom, že jsme všichni po jevišti poskakovali neuvěřitelně švihlou chůzí. Vladimír Dvořák začínal, takže to měl nejlehčí, mě nenapadalo nic jiného, než vykopávat nohy střídavě dopředu a dozadu, no a Laďka na podpatcích klopýtala prostě kouzelně. Dokázala rozhýbat celé tělo, a všechno se jí krásně vlnilo. Laďka měla všechno: obrovský komický talent, úžasný hlas, krásu. Jen tu nemoc, která jí zabila, neměla mít.“

    Zdroj: Křest knihy Laďka Kozderková – Lady Muzikál, 13.11. 2012

    brinkova Pavla Břínková:
    „Jednou jsme měli v divadle významný koncert. Laďka přišla v jednoduchých tmavých šatech, vlasy vystříhané na ježka. Měla hlavu jako tenisák! Režisér málem omdlel, ale ona zazpívala a lidi ji nechtěli z jeviště pustit. Možná vycítili, že kumšt není v tom, co má na sobě a jak je načesaná. Kumšt vychází odtamtud, kde je srdce a lidská duše. Laďka to věděla.“

    Zdroj: Týdeník Květy 24/06

     

    budweiserova Irena Budweiserová:
    „Já jsem byla vždycky takový dynamický, až teatrální interpret a ponořovala jsem se do zpěvu tak, že to na mně bylo asi dost znát. A paní profesorka Kozderková mi na konzervatoři vždycky říkala: ‘Nemusí být vidět, že se při tom tak strašně trápíš, až ti žíly na krku nabíhaj.’ Dbala spíš na takovou hladkost a pohodu toho pěveckého projevu. Když měla nějaké připomínky, tak nikdy nešla do střetu, ale vždycky to byla spíš nadsázka, humor, vtip.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    cerny Jiří Černý:
    „Bylo jí do deseti rukou a hlasu měla za tři zpěvačky. Její tóny měly boky a voněly malinami i divadelními šminkami. Pokládala se do melodie jako plavec do vlny. Naplno žila, hrála a dokonce i zkoušela. „Neporušená, ryzí dušička s nejpřímějším a nejkratším spojením s přírodou“, tak si Laďku Kozderkovou pamatoval Miloš Kopecký. V letech 1972 – 1986 byla brněnská rodačka (*26. 6. 1949) hvězdou muzikálového a operetního divadla, sousedícího s karlínským viaduktem. Některé večery patřil potlesk třinácti set návštěvníků hlavně jí.“

    Zdroj: Text z bookletu CD „Hello Dolly“, František Rychtařík 1999

    drobny Milan Drobný:
    „Laďka Kozderková byla zářným příkladem toho, jak si komunistický šoubyznys neuměl vážit talentu. Kdyby bývala byla hrála svou Dolly v Americe, tak je z ní světová hvězda. Vynikající zpěvačka, s neskutečným rozsahem, s nádhernou barvou hlasu, k tomu ještě herečka a komička. A pak ještě kamarádka, bezvadná ženská do společnosti, na mejdany a tak podobně. To už dnešní takzvané hvězdy nejsou, ty mají většinou nosánek pěkně nahoru.“

    Zdroj: Rodinný archiv 2015

    dvorak Josef Dvořák:
    „My jsme se s Laďkou potkali při práci jen málo, asi ve dvou pohádkách a občas v rozhlase, ale nedá se na ta setkání zapomenout. Byla spontánní, jak v civilu, tak v roli a já jsem musel být hodně ve střehu, abych jí stačil. V těch pohádkách jsme vždycky hráli pár a bylo to napsáno tak, že ona vždycky ulovila mě. A šlo nám to velmi snadno, ty situace byly vždycky v její režii. Vzpomínám na ni jako na laskavou, kamarádskou a vtipnou holku.“

    Zdroj: Křest knihy Laďka Kozderková – Lady Muzikál, 13.11. 2012

    fiala Karel Fiala:
    „Nebylo představení, které by odvedla špatně, nebo povrchně, nebo by ho odbila. Vždycky to bylo na plný pecky. To co dávala lidem, dávala z plného srdce, s láskou pro ty lidi. Věděla, že jim chce udělat radost a pobavit je. Krásný obličej, krásná ňadra a teď ten svůj podstavec.. Když se takhle rozkročila na ty lidi, tak ti téměř zešíleli a plácali. Pomalinku se rozjížděla, ve filmu, v televizi, tak jsme si říkali, fajn holka zlatá, zasloužíš si to, je to perfektní, jenomže pak to všechno přerušila její nemoc.“

    Zdroj: Předčasná úmrtí – Ztracený hlas, Česká televize 2001

    filipovska Pavlína Filipovská:
    „V Rokoku jsme spolu hrály v Panu Pickwickovi. My ostatní, daleko starší jsme tam tak subtilně srkaly kafíčko, a ona vtrhla na jeviště jako herdekbaba a skácela všechnu pozornost na sebe. Zpívala v tom představení jen jednu písničku, ale když lidi odcházeli z divadla, mluvili jen o ní. Bylo nás v šatně víc, takových subret už celkem dospělých a mezi nás námi Laďka, téměř teenager. Všechny nás opanovala, všem nám poradila, a ne špatně. Možná nějak osudově žila napřed.“

    Zdroj: Lístky vytržené z památníku – Vyšla hvězda nad Brnem, Česká televize 2002

    gult Karel Gult:
    „V Hallo, Dolly! Jsme spolu měli nádhernou scénu v restauraci Harmonia garden. Stala se paní té situace, v jednu chvíli mi přinesené jídlo doslova nacpala do pusy, aby mě umlčela, jindy mi zase skákala do řeči a oslovovala diváky. Dělala si z toho bručouna Horáce zkrátka legraci a bylo to kouzelné. A při té nejslavnější scéně, kdy schází ze schodů, nádherně jazzově scatovala spolu s prvním trumpetistou. To byl doslova dialog hlasu a nástroje.“

    Zdroj: Rodinný archiv 2014

    hardt Antonín Hardt:
    „Já už jsem Laďku znal z dřívějška a jakmile jsem ji začal v Karlíně sledovat podrobněji, tak jsem věděl, že potřebuje nějakou pořádnou příležitost. Cítil jsem, že v rolích, které doposud hrála, je její herecký a především pěvecký potenciál ne zcela využitý. A tedy i kvůli ní jsme v roce 1982 nasadili muzikál ´Hello, Dolly!´ V obsazení Laďky do hlavní role jsme se jednoznačně shodli jak s dirigentem Karlem Vlachem, tak s režisérem Karlem Jernekem i ostatními kolegy a dělali jsme to vlastně pro ni.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    hein Milan Hein:
    „Laďka se uměla shodit, ale vždycky to bylo s noblesou, její humor byl velice inteligentní. U ní byla unikátní dvojjedinost, protože ona byla zároveň lidová. Nepodbízivě! A to je takřka neexistující kombinace. Bylo to vidět i na její legendární Hallo, Dolly!, kde dokázala být nejen tou dámou, ale zároveň ženskou bytůstkou s obrovským srdcem, která když se vrátila do Harmonia garden, tak člověk jí věřil, že s velkým dojetím se vrací k lidem, které měla ráda. Ke Kozderkové patřilo i to srdce i ta noblesa.“

    Zdroj: Laďka Kozderková – Život pro muzikál, Český rozhlas 2009

    horacek Michal Horáček:
    „Pracovali jsme spolu vlastně jen jednou, když nazpívala ústřední píseň do filmu Fešák Hubert. Natočila to úplně bez problémů, velice dobře si na to vzpomínám. Je velká škoda, že než jsem se já jako textař rozkoukal, tak odešla. Byla velmi živelná a to je právě to pravé pro šansony. Když jsme později s Petrem Hapkou hledali nové interprety našich písní, tak kdyby byla na živu, určitě by na ní taky přišla řada.“

    Zdroj: Rodinný archiv 2015

    chalupa Jiří Chalupa:
    „Já jsem ji znal po hlase už z dětství, kdy v rádiu zpívala tu písničku o klukovi a malém děvčátku, jak se klouzali na klouzačce, a myslím, že jsem do ní byl tehdy i trochu zamilovaný. Takže naše setkání v dospělosti ve Studiu Kamarád pak bylo vlastně trochu i splněným snem a byla opravdu radost s ní pracovat. Ona byla eruptivní a nabitá energií, ale hlavně měla takovou vnitřní moudrost, a i když tehdy byla ještě zdravá, tak už věděla o životě svoje.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    klein Dušan Klein:
    „Laďku jsem znal velice dobře, protože moje manželka byla baletkou v karlínském divadle. Ona byla velmi milá, příjemná. Když jsem čekával v divadelním klubu na manželku a ona zase na manžela, až ji vyzvedne, tak jsem si s ní vždycky rád dal skleničku vína, to byly velmi příjemné chvíle.“

    Zdroj: Rodinný archiv 2008

     

    kopecky Miloš Kopecký:

    „Lidé od divadla, v rozhlase, v televizi, kolegové, techničtí pracovníci vždycky říkali: ‘Když se objeví někde Kozderková, tak se to rozsvítí’. Já to potvrzuji a říkám jen, bodejť by ne, když ta lidská žárovička svítí v ní. Nedejte se mýlit ničím, co se stalo: to může člověka rozzlobit, ale nesmí nás to rozteskňovat. To bychom byli strašně proti Laďce Kozderkové. Řekněme si, že odjela někam k moři a že se jednou vrátí: žije v myslích všech, kdož ji kdy viděli a slyšeli.“

    Zdroj: Zadní strana LP desky „Já už vím“, Supraphon 1988

    koutny Jiří Koutný:
    „Hru tehdy režíroval Karel Jernek, velmi kultivovaný pán, který zásadně nepoužíval vulgarizmy. Jednou se nám zkouška moc nedařila, táhlo se to a já jsem si jen tak pro sebe  zabrblal: ‘Já se na to vyseru!’ Pan režisér tím byl úplně vyvedený z míry a obrátil se s nevěřícným výrazem na Laďku: ‘Laďko, slyšelas to?’ A ona odvětila: ‘Ano, pane režisére. Takové slovo já bych neřekla ani za pytel – lejn.“

    Zdroj: Lístky vytržené z památníku – Vyšla hvězda nad Brnem, Česká televize 2002

    kozderka Ladislav Kozderka:
    „Doprovázel jsem ji na klavír na dětských soutěžích. Ne že by neuspěla, ale její vystoupení neodpovídala tomu, co od dětí očekávali. Děti, které tam zpívaly, už měly takový akademický projev naučený od svých učitelů. A já nechtěl, aby ona někdy tímto způsobem zpívala. Nedělal jsem pedagoga, nýbrž jsem jen dohlížel a sledoval její způsob zpěvu. Měla svůj projev, trochu jiný, než byste čekali u jedenáctiletého děvčátka. Nestála v pozoru, dělala u toho různé tajtrlíčky, což jsem ale hlídal. Nebylo to nic nevkusného, k tomu neměla sebemenší sklon.“

    Zdroj: scénář rozhlasového pořadu Lady Živáček, Československý rozhlas 1988

    kozderkova Blanka Kozderková:
    „Ona byla vyspělá už v těch dvanácti letech a to nejenom tělesně, ale i duševně, a tak jí všechno prošlo. Jednou přišla domů a hlavu měla jak velikonoční vajíčko, nabarvenou na černo a na červeno. A vůbec nic se nedělo. Kdybych si něco takového dovolila ve dvanácti letech já, tak by na mě snad muťa vybouchala řemen, ale Laděnka byla prostě v pohodě.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    kubernatova Lada Kubernátová:
    „Měla jsem to štěstí, že jsem mohla být u toho, když pracovala na roli Dolly Leviové. My doma jsme byli prvními kritiky toho, co vytvořila, protože nás se vždycky mamka ptala, jak to vypadá nebo nevypadá. A Dolly, to byla role, pro kterou byla stvořená. Maminka byla taková Dolly Leviová i v životě, měla s ní opravdu hodně společného. Být dohazovačkou jí rozhodně nebylo cizí, srdce na dlani taky věděla co je, udržet peníze, tak to se u nás doma taky neumělo, takže bych řekla, že si byly s Dolly velmi podobné. Byl na ni nádherný pohled.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    macku Galla Macků:
    „Na začátku hry Casanova, ve které Laďka hrála Angličanku Marry Ann, měla přijít z každé strany striptérka nahoře bez. Když už se to opakovalo poněkolikáté, Laďka to nevydržela a běžela k těm holkám: ‘Ježíšmarja, děvče, když už tam ty kozy nesu, tak to musí vypadat, jako že je předkládám na zlatým tácu,’ sundala si svetr a sama jim to ukázala.“

    Zdroj: kniha Z operety do operety, MOTTO 1996

     

    mayerova Carmen Mayerová:
    „Když jsme zkoušely Hallo, Dolly! měla jsem ji jako vzor po pěvecké stránce. A ona zase sledovala mě při těch činoherních partech. Občas i říkala: ‘Jak ty to děláš, že ti tohle místo tak dobře vychází, musím na to taky přijít.’ Oproti mně měla jedno velké plus. Uměla být v tom nejlepším slova smyslu roztomilá ‘šťabajzna’. Báječná, které každý musí všechno odpustit. Třeba v té scéně s Horácem, když mu do jídla schválně sype sůl, když si s ním hraje, svádí ho, v tom byla taková ryze ženská lstivost. Prostě byla okouzlující.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    molavcova Jitka Molavcová:
    „Já jsem byla o rok mladší než Laďka a vždycky jsem ji brala tak trochu jako starší sestru, u které jsem našla zastání nebo dobrou radu. Při natáčení Plaváčka už ale potřebovala pomoc ona. V pauzách mezi záběry nechodila do šatny, zůstávala na place, kam jí museli dát židli, aby si odpočinula. Točili jsme v sobotu a v pondělí nastupovala do nemocnice.’Tentokrát se bojím’, řekla. Uklidňovala jsem ji a dávala naději. Z nemocnice se už nevrátila.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    narozny Petr Nárožný:
    „Táhla hrnec, povídám, co to je, Laďko? A ona: ,Já jsem dělala řízky, tak jsem vám vzala jedenáct řízků, no je nás jedenáct na place, tak abyste si dali každej.´ No, já jsem takovej šetrnej, já bych neudělal jedenáct řízků pro ten tým. A ona, protože dělala řízky, tak udělala každýmu takovej ten velkej dobrej vepřovej řízek, kterej na palce přijde k chuti, jen tak aby lidi měli radost, aby jim bylo dobře.“

    Zdroj: Předčasná úmrtí – Ztracený hlas, Česká televize 2001

    navratil Oldřich Navrátil:
    „Natáčeli jsme v Brně a ona dostala žlučníkový záchvat. Za pár dní jsme seděli v Brně v jedné kavárně a ona povídá, že má strašnou chuť na smažený řízek s bramborovým salátem a s majonézou. A já jí říkal Laďko pozor, jseš po žlučníkovým záchvatu. A ona: ‘Máš pravdu, vykašlu se na to.’ A za chvilku: ‘Ne, je to silnější než já.’ Šla do večerního Brna, tam byla taková restaurace a tam si ten řízek se salátem dala. No, nevydržela to. To byla prostě Laďka.“

    Zdroj: TopStar magazín 46/2012, TV Prima 2012

    nemcova Jitka Němcová:
    „Měla zajímavou tvář. Co si myslela, to uměla do toho obličeje dát a já si myslím, že mohla zahrát i velkou hereckou roli. Při práci byla báječná. Sice trochu nervní, někdy malinko roztěkaná, ale přitom absolutní profesionál. Když jsme v květnu 1986 točili Abecedu, už to ale taková švanda nebyla. I já už jsem tehdy věděla, že se rakovina nezastavila a že bude tu holku za chvilku vraždit. Sice byla veselá při těch cizojazyčných variacích, ale při písni Já už vím bylo vidět, že moc dobře ví, co ji čeká. A tím se vlastně rozloučila.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    novotny Petr Novotný:
    „Byla daleko lepší, než jsem si to vymyslel a to je to nejkrásnější, co může herec režisérovi udělat. Vy máte z ní pocit, ne že ona je výborná, ale já jsem dobrej. Ona se vám tak usmívá do očí, že vy v té chvíli si říkáte, hergot to jsem dobrej režisér, to jsem dobrej partner, to jsem asi dobrej kamarád, protože mě tahle ženská má takhle ráda.“

    Zdroj: Předčasná úmrtí – Ztracený hlas, Česká televize 2001

     

    novy Oldřich Nový:
    „Měl jsem z ní radost. Když nebude přehánět (což se nemá ani v životě ani na jevišti) vyroste z ní velká charakterní herečka, která navíc bude zpívat a tančit. Pro musical je to jedna z nejnadanějších mladých žen, které současně u divadla znám.“

    Zdroj: z dopisu Heleně Kozderkové po premiéře hry Ženitba, 9.12. 1973

     

    olmer Vít Olmer:
    „Při natáčení filmu Jako jed bylo úžasné jí pozorovat, čeho je schopná. Já jsem vůbec netušil, jak jemné valéry dokáže zahrát v roli té postupně se opíjející paničky. Byli lidé, dramaturgové, vedení a tak, a říkali mi: ,prosím tě, operetní hopsanda do tohohle filmu?´ A já jsem pomalu ani nevěděl, že v něčem takovém hraje, protože to není zrovna moje hobby. Takže mě to nezajímalo, věděl jsem, že je schopná velice jemného, civilního projevu, až mě to překvapilo. Zvlášť, když jsem se dozvěděl, že v divadle poskakuje s pavím peřím na hlavě.“

    Zdroj: Předčasná úmrtí – Ztracený hlas, Česká televize 2001

    osolsobe Ivo Osolsobě:
    „Viděl jsem Dolly v New Yorku, i jinde, takže mám s čím srovnávat. A řeknu rovnou, že tahle pražská Dolly patří k těm nejlepším vůbec, a to do celkového počtu počítám i film. Prvním kladem inscenace je titulní role v podání Laďky Kozderkové. Je to snad nejlepší Dolly, co jsem vůbec viděl. Má obrovský jevištní klid, naprosto bezelstnou suverenitu a upřímné podivení pro každého, kdo by snad pochyboval o její převaze. Hraje s fantastickým přehledem, hoví si v roli jak rekreant v písku na pláži, a tohle všechno je strašně nakažlivé.“

    Zdroj: Scénář rozhlasového pořadu Lady Živáček, Český rozhlas 1988

    peckova Dagmar Pecková:
    „Laďka především úžasně zpívala. Když to srovnám s dnešními jejími kolegyněmi v oboru muzikál, tak ona je pořád o 100% lepší. To bylo něco tak muzikálního, procítěného, vyprávěného, těžko se mi hledají slova, abych něco nezapomněla a abych tím, co vyslovím, neurazila její umění, protože to bylo dokonalé. Měla ojedinělý styl, a navíc vždycky úžasně přehrála to, že nebyla zrovna nejštíhlejší. Já jsem téměř při každém představení v Karlíně stála v portále a poslouchala ji. To nešlo přes uši, ale přes duši a přes srdce.“

    Zdroj: rodinný archiv, 2014

    pilarova Eva Pilarová:
    „Jsem z Brna, takže Laďku jsem znala od dětství a skutečně dobře. Její smysl pro humor byl pověstný. Když měla točit v televizi, v maskérně se vždycky na ni všichni moc těšili. Očekávali, že bude fajn nálada a sranda a nemýlili se. Kam přišla, byla pohoda. Věděli jste, že měla hlasový rozsah přes tři okátavy? Já měla to štěstí, že mi to Laďka s lehkostí a humorem předvedla. Vždycky, když jsme se společně sešly ve studiu, měly jsme až dětinskou radost  z práce, která se povedla.“

    Zdroj: kniha Muzikálová hvězda Laďka Kozderková, Petrklíč 2004

    podzemna Alena Podzemná:
    „Laděnka v sobě měla druh energie, která sice vyzařuje, ale zároveň ničí toho svého nositele. Její temperament byl až nebezpečný, smrtící. Byla i provokatérka a pořád jako by vzývala a pokoušela osud. Zvažovala, co to dá, když něco udělá nebo neudělá, čekala, jak se to projeví. A jak tu energii stále vyzařovala, třeba na divadle doslova každým pohybem, to bylo vidět, tak si myslím, že jí pak už neměla dostatek na souboj s tou nemocí.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    polak František Polák:
    „S Laďkou jsem se setkal především při natáčení televizního pořadu Abeceda K+X, kde zastupovala písmeno K. Použili jsme tam její známé vystoupení z rozhlasu, kde imitovala zahraniční zpěváky, Beatles, Drupiho, Edith Piaf a další. A pak jsem jí nabídl ještě píseň Já už vím, která se jí strašně líbila a fantasticky ji nazpívala. Jenže to už bylo bohužel v době, kdy věděla, že je těžce nemocná a ona to zazpívala tak, že jsme při natáčení všichni brečeli. Kameramani, diváci…. Bylo to moc smutné, ale přes to krásné.“

    Zdroj: rodinný archiv, 2014

    razova Evženie Rážová:
    „Nejen že byla výtečná herečka, ale ještě navíc byla vizuálně ojedinělý zjev a podle mého soudu nenahraditelný. Pro mého tátu režiséra Ludvíka Rážu byla klíčová právě jedinečnost toho typu a taky velké vnitřní charizma, které Laďka měla. Proto ji tak rád obsazoval. Ona totiž nabízela něco, co nebylo běžné. A pro mě, jako výtvarnici kostýmů byla také velmi zajímavá a krásná, protože nebyla tuctová. Měla v sobě i velkou míru mateřství. Ta její energie byla taková úžasně teploučká a člověk měl pocit, že je všeobjímající.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    svormova Libuše Švormová:
    „Já jsem ji znala jako mimořádnou zpěvačku s takovým nádherným ryze ženským temperamentem. Ale byla i stejně výborná herečka a to opíjení ve filmu Jako jed zahrála skvěle. Bylo vidět, že je už zkušená filmová herečka a byla v tom prostředí jako doma. V záběru byla vždycky absolutní profesionál, ale mimo kamery bylo znát, že je už těžce nemocná. Ona byla statečná, nijak si nestěžovala, jen o to občas tak vzdáleně zavadila. Říkala třeba: ‘Dneska mám zase takovej den, kdy je mi hodně bídně, ale to nic, pojďme pracovat.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    stedry Karel Štědrý:
    „Laďka, to byla exploze. Měla smysl pro srandu, nádherně se smála a zpívat uměla ohromně. V recitálu Karla Hály jsme spolu zpívali třeba Sentimental journey a bezvadně nám to ladilo. Byla radost se s ní setkat, ona byla dobrá parťačka.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

     

    talpova Hana Talpová:
    „Zkoušeli jsme muzikál Orfeus a Eurydika. Jednou se nám vůbec nedařila zkouška a tak jsme si o pauze jen otráveně posedali do hlediště. Najednou se z jeviště ozvala zpívaná melodie slavného tance čtyř labutí ‘pas de quatres’ z baletu Labutí jezero. S vážnou tváří tam na špičkách křepčila Laděnka v mohutných polobotkách, oblečená do nepříliš slušivé tvídové sukně – no, vypadala jako medvěd brtník. My jsme se velice rychle probrali a nevěříc vlastním očím pak řvali smíchy. V tu ránu byla pryč všechna únava a šli jsme zase s chutí zkoušet.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    troska Zdeněk Troška:
    „Do role paní učitelky jsem původně obsadil Jiřinu Jiráskovou, jenže tu mi na vedení Barrandova škrtli. S tím jsem se ale nechtěl smířit a tak jsem zkusil takovou fintu. Domluvil jsem se s Laďkou Kozderkovou, že ji do té role na oko obsadím, ona se pak těsně před natáčením hodí marod a já zkusím Jiřinu do filmu nějak propašovat. Přesně tak to potom skutečně bylo a než by dramaturgie hledala uprostřed prázdnin v Praze jinou herečku, tak mi povolili Jiřinu Jiráskovou, která to měla do Hoštic ze své chalupy v Malenicích jen kousek.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    ulrych Petr Ulrych:
    „Hráli jsme spolu v muzikálu Gentlemani. Bylo jí 17 nebo 18 let a už tehdy bylo jasné, že z ní roste super muzikálová zpěvačka. Upoutala obrovskou energií a neuvěřitelným hlasovým rozsahem. Dokázala zazpívat jak operu, tak pop, a i když měla vzdělání z konzervatoře, byla spíš talent od přírody – působila tehdy už jako hotová zpěvačka. Jako muzikálová herečka byla fenomenální, nevím, ke komu bych ji mohl tou obrovskou energií a entuziazmem přirovnat.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    urbankova Naďa Urbánková:
    „Laďka měla neskutečný talent a tah na bránu. Když něco dělala, tak to bylo na 200 procent. Byla přímočará. Když se jí něco nelíbilo nebo jí někdo naštval, tak si nebrala servítky a odkázala ho do patřičných míst. Spolu jsme hrály v muzikálu Kabaret, kde dělala skvostným způsobem nacistku. Když přišla na jeviště a spustila ten svůj song, tak mě běhal mráz po zádech. Ale současně byla skvělá komička. Často jsme se potkávaly v různých zábavných pořadech v televizi. A její scénky, třeba Techtle mechtle, ty mě vždycky dostanou.“

    Zdroj: rodinný archiv, 2014

    vagner Karel Vágner:
    „Laďka mě jednou zavolala, že by chtěla ode mě písničku a pozvala mě k ní domů na čínu. Když jsem za ní přišel, posadili jsme se v kuchyni a ona dokončovala jídlo. K tomu měla puštěnou Barbru Streisand a všechno zpívala s ní. Všechny ty výšky a forte dávala absolutně s přehledem a při tom stále míchala vařečkou v hrnci tu čínu. Málem jsem tomu nevěřil, ale bylo to tak. Když pak onemocněla, řekla mi, že ji to srazilo na kolena, ale že bude bojovat. Krátce na to jsem viděl její Zvonokosy a přiznám se, že při písni o smrti blázna Vincka jsem brečel jako malej kluk.“

    Zdroj: Křest knihy Laďka Kozderková – Lady Muzikál, 13.11. 2012

    vlkova Věra Vlková:
    „Jednou jsme něco zkoušeli, bylo nás na jevišti plno, všichni jsme byli nervózní, snad jsme se i trochu hádali, no zkrátka to nějak nešlo. A do toho vstoupila Laďka s husím stehnem v ruce a prohlásila: ‘Všichni máte obnažený nervy. Kdybyste se pořádně najedli, tak budete všechny problémy řešit daleko lépe a radostněji.´ Byla bezprostřední, ale ona si to mohla dovolit. Laďka dneska být, v té síle, co byla tenkrát, tak by žádná zpěvačka neměla vůbec šanci, protože ona měla v krku boží dar.“

    Zdroj: Lístky vytržené z památníku – Vyšla hvězda nad Brnem, Česká televize 2002

    vitek Pavel Vítek:
    „Když jsem poprvé zkoušel v karlínském divadle, tak mi hned od začátku podávala pomocnou ruku. Vlastně mě i trochu herecky vedla. Po výstupu za mnou vždycky přišla a takovým mateřským, až mazlivým tónem mi řekla: ‘Pavlí, bylo to dobrý, ale…’ A pak přidala několik rad, které mě nasměrovaly tím správným směrem. A to pro mě byla tehdy pomoc k nezaplacení. Laďka byla taková moje divadelní máma a držela nade mnou ochrannou ruku i před zákulisními šarvátkami a nepřízní některých kolegů.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    wittmann Max Withmann:
    „V době, kdy už byla uznávanou herečkou a zpěvačkou, velmi pečlivě zvažovala každou nabídku. Kolikrát když přijela sem do Brna, tak Laďa jí nabízel buď svoje věci, nebo i práci svých kolegů, aby jim to nazpívala, a ona už to odmítala. Nešlo jen o žánr nebo styl muziky, ale jí velice záleželo i na textech a opravdu si vybírala. Pak o tom vedli dlouhé diskuze a ještě teď mi zní v uších to její: ‘Taťuldo ne, toto já už dělat nebudu.’ Ale pár písniček tady v Brně pak ještě natočila v 80. letech.“

    Zdroj: kniha Laďka Kozderková – Lady Muzikál, Sláfka 2012

    zahradnik Václav Zahradník:
    „Já jsem v Německu s orchetrem doprovázel Gillian Scalici, která zpívala na Broadway v muzikálech a pokud jsem to porovnával s Laďkou, tak ta měla daleko větší náboj, i pěvecky i hereckým projevem. Já si dovolím tvrdit, že kdyby Laďka Kozderková byla Američanka a zpívala na Broadway, že by z ní byla světová hvězda.“

    Zdroj: Předčasná úmrtí – Ztracený hlas, Česká televize 2001

     

    zednicek Pavel Zedníček:
    „Laďka byla úžasná ženská. Nejenom, že byla vynikající zpěvačka a herečka, ale jako ženská byla bezvadná a velká srandistka. Znali jsme se velice dobře, protože její manžel Míla Bedrna byl můj kolega v divadle Na Zábradlí. Když jsme se trošku zdrželi, tak si ho tam vyzvedávala. Vždycky před Vánocemi jsme v divadle dělali takový večírek – Vánočníček a tam ona pokaždé přinesla něco úžasného k jídlu, třeba sekanou, ta už byla tradiční.“

    Zdroj: Rodinný archiv, 2014

    zelenkova Jitka Zelenková:
    „Desku nemůže zpěvák natočit sám od sebe. Někdo mu to musí nabídnout, prosadit a zorganizovat. Takoví lidé byli i za totality, jen se jim neříkalo manažeři. A je věčná škoda, že Laďce se nikdo z nich tehdy nevěnoval. Vždyť její jediné elpíčko vyšlo až dva roky po její smrti a je v podstatě komplilací z toho, co natočila v televizi nebo v rozhlase. Za jejího života jí nikdo nedal příležitost vytvořit propracované album. To je strašný hřích.“ 

    Zdroj: Lístky vytržené z památníku – Vyšla hvězda nad Brnem, Česká televize 2002

    zupanic Ladislav Županič:
    „Mně připadalo, jako když někde praskla hráz u přehrady a vznikla povodeň, která vzala všechno, co jí stálo v cestě. To byl příchod Laďky. Od té doby jsem takový talent nepotkal.“

    Zdroj: Týdeník Květy 24/06