Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    BALADA Z HADRŮ

    Role: Kateřina

    Premiéra: 30. března 1984

    Počet repríz: 80

    Režie: Karel Jernek

    Jedna z nejúspěšnějších her Osvobozeného divadla, ve které její autoři Jiří Voskovec a Jan Werich použili motivy ze života středověkého básníka Francoise Villona a spojili je s tématem sociálního útlaku, které bylo v polovině 30. let 20. století v důsledku celosvětové hospodářské krize velmi aktuální.

    V opuštěném koutě cihelny se scházejí vyvrženci společnosti, Kateřina, bývalá prostitutka, žebračka a nezaměstnaní. Mezi ně přichází student a vypráví jim o Francoisi Villonovi. Později přichází i herec s kabelou plnou kostýmů a všichni se rozhodnou zahrát si hru na Villona. Děj se přenáší do Paříže roku 1455, student se stává Villonem, herec purkmistrem, Kateřina Kateřinou de Vousselles, nezaměstnaný Filipem Sermoisem. Hlavní konflikt vzniká mezi Villonem a purkmistrem, kterému je trnem v oku básníkova provokativní poezie. Villon navíc vyzná lásku Kateřině, která mu slíbí pomoc, ve skutečnosti je ale spolčená s Purkmistrem, se kterým spí a tahá z něj peníze. Jejím skutečným milencem je ale Filip, se kterým společně Purkmistra okrade o cennosti, mimo jiné zlatý pohár. Kateřina svede krádež na Villona a Purkmistr má konečně záminku, proč ho dát zatknout a popravit. Do pátrání po Villonovi se zapletou i dva pobudové, ponocný a antoušek – dva hlavní a glosátoři (hráli je Voskovec s Werichem). Nastává několik překotných komplikací, ze kterých nakonec Villon vyjde očištěn. V další části hry se víc dostávají ke slovu Georges a Jehan, ponocný a antoušek, a ve slavných předscénách na odrazu minulosti kritizují současnost. Zápletka kolem ukradeného poháru, pomstychtivého purkmistra a zrádné Kateřiny pokračuje až k okamžiku, kdy se Villon ocitne u soudu. Tentokrát za urážku purkmistra a Kateřiny. Hájí se tím, že je básník a říká jen pravdu, přesto je odsouzen k padesáti ranám holí. Trest je vykonán přímo pod Kateřininým oknem. Krátce na to předpoví vykladačka Villonovi brzkou smrt a osud se skutečně naplní. Při potyčce Villon bodne Filipa, který zemře. Villon tedy právem míří na šibenici, kam ho společnost chtěla dostat. Tím příběh o Villonovi končí, ocitáme se znovu v cihelně a její osazenstvo se pře o to, která z postav byla větší darebák.

    Inscenace Hudebního divadla v Karlíně z roku 1984 byla oproti původní předloze mírně upravena, přibyly především některé písně. V hlavních rolích účinkovali Ladislav Županič, Leoš Kaltofen, Jiří Koutný, Karel Gult, Laďka Kozderková, Nelly Gaierová, Ladislav Krečmer a další. Záměrem inscenátorů bylo vytvořit působivou atmosféru nuzných poměrů, k autenticitě přispělo i to, že herci zpívali bez mikroportů, které se už v té době na karlínské scéně používaly. V jedné z mála dobových kritik se dočteme, že jednou ze slabin jsou nedostatečné herecké schopnosti operetních sólistů. Interpretace Villonovských veršů by prý spíš potřebovala činoherce. Dá se předpokládat, že tato výtka nebyla namířena proti Laďce Kozderkové, protože její výkon ocenil recenzent konstatováním, že intrikánku Kateřinu hraje s osobitým šarmem.

    A jak na tuto inscenaci vzpomínala sama Laďka Kozderková? V jednom z rozhovorů pro divadelní časopis Scéna řekla: „Postava Kateřiny se několikrát láme, stejně jako dějová linka celé hry, tam si toho moc navíc vymyslet ani nejde. Ze začátku spíš kominda dostane zkrátka pak smutku o dva džbánky víc než radosti a už jsou to jen pohlavky od života a úskoky čistě v jejím stylu.“ Kolega Ladislav Županič často vypráví i jednu veselou historku týkající se Balady z hadrů. Kolegyně Nelly Gaierová nosila s oblibou mnoho prstenů a nechávala si je i při představení. Pro roli žebračky se to ale moc nehodilo, kryla proto šperky glazé rukavicemi. Při jednom představení, kdy žebračka hořekuje nad svým bídným osudem jí Laďka Kozderková v roli Kateřiny odvětila: „Prodej jednu rukavici a koupíš si činžák.“

    Autor: Jan Herget