Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    HELLO DOLLY

    Role: Dolly Leviová

    Premiéra: 8. července 1982

    Derniéra: 18.2. 1986

    Počet repríz: 122

    Režie: Karel Jernek

     

    Jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších světových muzikálů, který vznikl počátkem 60. let 20. století. Vychází z několika činoherních předloh, jejichž základem je fraška Johanna Nepomuka Nestroye „…si pořádně zařádit“ z roku 1842. Svou verzi vytvořili za První republiky i Voskovec s Werichem, v 50. letech téma uchopil americký dramatik Thorthon Wilder a vznikla inscenace nazvaná „Dohazovačka“. Pak už scházelo jen málo k tomu, aby spojili své síly libretista Michael Stewart a hudební skladatel Jerry Herman, a v roce 1964 měl na Broadway premiéru velkolepý muzikál „Hello, Dolly!“

    Do městečka Yonkers, odkud je to do New Yorku jen kousek, přijíždí proslulá Dolly Leviová rozená Galagherová, poradkyně všeho druhu, schopná vše zařídit a především poradit lidem ve věcech milostných. Jejím úkolem je tentokrát pomoc mladé dívce Ermengardě a jejímu mládenci. Chtějí se spolu zúčastnit v New Yorku taneční soutěže a později také vzít, obojímu však brání Ermengardin otec Horác Vandergelder, majitel obchodu, známý morous a bručoun, který nemá rád ženy. Právě takový muž je pro temperamentní Dolly ideálním terčem. Od první chvíle ho s nadhledem a humorem dráždí, uráží a provokuje. Namluví mu, že pro něj má skvělou partii k sňatku, jistou Irenou Molloyovou, majitelku kloboučnictví ve městě. Jedině vidina obchodní příležitosti Horáce nakonec přiměje k návštěvě slibované snoubenky. Jakmile přísný Horác opustí Yonkers, využívají svou příležitost jeho dva příručí Kornelius a Barnabáš a vyrážejí dobýt velkoměsto, tedy New York. Ve městě náhodou zavítají do kloboučnictví Ireny Molloyové, kde se kromě ní seznámí i s její přítelkyní Minnie. Počínající sympatie mezi oběma mladými páry naruší Horácův příchod, před kterým se oba mládenci musejí bleskově ukrýt – pod stůl a do skříně. Napjatou situaci nakonec zachrání Dolly, která má pro zklamaného bručouna další partii v záloze. Mládenci pozvou obě slečny na večeři, ovšem k naplnění všech společenských povinností jim přeci jen něco důležitého chybí, neumějí tančit. I tento problém Dolly hravě vyřeší a bleskurychle je tanci naučí. Ulicemi New Yorku právě prochází velkolepý průvod, ve kterém kráčí i Horác. Dolly ho bez okolků osloví a protože jí nemůže ze secvičené formace utéct, má dost času na to, aby ho přesvědčila k večerní návštěvě restaurace Harmona garden, kde pro něj uchystala setkání s údajnou milionářkou Ernestinou Monyovou. Ve skutečnosti je to její dávná známá, prostopášná žena, která se průvodu účastní také, ovšem jako jedna z figurantek živého obrazu na alegorickém voze.

    Zamilovaná čtveřice přichází do Harmoia garden, kde si oba příručí objednávají výrazně nad své možnosti, aby splnili domnělá očekávání svých partnerek. Přijde i Horác a skutečně se setká s Ernestinou, ze které je ovšem zděšený. Vrcholem večera je ovšem příchod Dolly Leviové, která se sem po delší odmlce vrací jako domů, zpět do velkého světa, plného dávných přátel. Při následné večeři kouzelně zmanipuluje překvapeného Horáce a vyloží mu jeho situaci tak, že jeho skutečným přáním je, oženit se právě s ní. Dolly brunátnějícímu morousovi nedá ani nejmenší příležitost k protestu, až emoce nakonec vybuchnou. Stejně končí i problém obou mládenců, když se ukáže, že nemají na zaplacení. A ještě k tomu se v Harmonia garden objeví Horácova dcera se svým milým. Z toho všeho je nakonec velká mela a honička a všichni skončí před soudem. Když se spor vyřeší, všichni odcházejí a Horác s pocity zneužitého a poníženého mravokárce zaútočí na Dolly, jako na viníka. Na oplátku od ní schytá poctivou fůru upřímnosti a teprve teď mu dojde, že se na svět kolem sebe dívá jako velký sobec. Dolly ho ale nakonec svým šarmem, živelností a upřímností okouzlí natolik, že se starý bručoun změní v galantního a veselého muže. Teprve teď může Dolly Horácovi odpustit a stát se vlídnou a milující nastávající nevěstou.

    Tato slavná muzikálová role jakoby byla stvořena pro Laďku Kozderkovou. Měla vše, co pro její ztvárnění bylo potřeba. Herecký a komediální talent, absolutní pěveckou jistotu a navíc schopnost připoutat k sobě diváky, kteří pole pamětníků doslova hltali každý její pohyb, každé slovo na jevišti. Inscenace Hudebního divadla v Karlíně s Laďkou Kozderkovou v hlavní roli se stala fenoménem v historii českého muzikálu a ona sama měla toto představení mimořádně ráda. Kvalitu, kterou nabízela divákům brzy po premiéře ocenila i kritika, například Bohuš Štěpánek v Časopisu Scéna: „Karlínská Dolly je bytost uhrančivá, hodně rozmarná a hodně samostatná, podnikavá, pánovitá, rázná i něžná, pro publikum bez rozdílu pohlaví a věku toužebně žádoucí – a tak vlastně není divu, že i pro Laďku Kozderkovou znamená kulminaci a příležitost s velkým P.“ Čtenáři Večerní Prahy se po premiéře dozvěděli, že: „Laďka Kozderková je pro život milující a duchem nebojácnou a statnou vdovu, která si i v té nejožehavější životní situaci ví vždycky rady, jako stvořená. Čiší z ní optimistický elán, chytrost i lstivost.“ Laďčinu Dolly Leviovou vysoce ocenil i největší český odborník na muzikálový žánr Dr. Ivo Osolsobě, který mohl nabídnout i srovnání se světovými inscenacemi: „Viděl jsem Dolly v činohře ve Stuttgartu, slyšel jsem ji na desce s Carol Channingovou, ale taky s Giselou May. Viděl jsem ji v New Yorku, i když už na sklonku repríz s legendární, ale prachšpatnou Ethel Mermanovou. Takže mám s čím srovnávat. A řeknu rovnou, že tahle pražská Dolly patří k těm nejlepším vůbec, a to do celkového počtu počítám i film. Prvním kladem inscenace je titulní role v podání Laďky Kozderkové. Je to snad nejlepší Dolly, co jsem vůbec viděl. Má obrovský jevištní klid, naprosto bezelstnou suverenitu a upřímné podivení pro každého, kdo by snad pochyboval o její převaze. Hraje s fantastickým přehledem, hoví si v roli jak rekreant v písku na pláži, a tohle všechno je strašně nakažlivé.“

    Pro úplnost se sluší dodat, že hlavní roli v muzikálu „Hallo, Dolly!“ s Laďkou Kozderkovou alternovala Carmen Mayerová. Dohromady odehrály 122. repríz, poslední byla 18. února 1986. Kvůli náhlému úmrtí dirigenta Karla Vlacha a zdravotním problémům Laďky Kozderkové byla inscenace z repertoáru divadla stažena.

    Autor: Jan Herget