Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    MAMZELLE NITOUCHE

    Titul: Mam’zelle Nitouche

    Role: Corina

    Premiéra: 6. června 1985

    Režie: Evžen Sokolovský

    Rozhlasové role

     

    Jedna z nejslavnějších operet autorů Florimonda Hervé, Henriho Meilhaca a Alberta Millauda v dodnes nepřekonaném překladu Oldřicha Nového. On sám tuto operetu velmi miloval a v několika nastudováních byl i představitelem hlavní role. Název Mam’zelle Nitouche vychází z děje a do češtiny by se dal přeložit jako Slečna Netýkavka.

    Hlavní hrdina žije dvojím životem. Ve dne je coby Celestén varhaníkem v klášteře u Vlaštoviček, večer tajně prchá přes zeď do operetního divadla, kde je známý pod jménem Floridor. Velmi se těší na premiéru své první operety. Nejlepší choralistkou klášterního sboru je chovanka Denisa, která tajně objeví partituru Floridorovy operety, naučí se ji a odhalí Celesténovo inkognito. V den premiéry má Denisa odcestovat do Paříže kvůli svatbě s neznámým snoubencem. Matka představená rozhodne, že jejím doprovodem bude Celestén a tak se oba dostanou z kláštera. Floridor spěchá na premiéru a Denisu nechá v hotelu. V divadle už je vše v plném proudu, Floridor dorazí právě v pauze po prvním jednání. Hlavní subreta Corina slaví velký úspěch a je obklopena ctiteli, především důstojníky. Jeden z nich, mladý Fernand se však loučí, odjíždí, protože se žení a svou snoubenku ani nezná. Za Corinou přichází i major, vytrvalý obdivovatel, aby jí vyčetl údajnou nevěru s Floridorem. Jenže Corina si ho díky své nonšalanci opět omotá kolem prstu. Po majorovi přichází tajně Floridor, jenže major se vrátí a opět přistihne svou milou v obětí s jiným. Denise se podaří dostat z hotelu a přijde do divadla. Corina tajně vyslechne její rozhovor s mladým důstojníkem Fernandem o hodinách zpěvu u pana Floridora a o jejich společné cestě do Paříže. Okamžitě začne urputně žárlit, rozčílí se, urazí a v doprovodu majora kvapem opustí divadlo. Ředitel je zoufalý, premiéra je ohrožená a Fernand navrhne, aby v roli zaskočila Denisa. Dívka se zdráhá, ale nakonec svolí. Ona i celá Floridorova opereta mají obrovský úspěch. Autora ale stále pronásleduje rozhořčený major a tak Floridor spolu s Denisou rychle prchají, místo ve vlaku ale skončí v kasárnách, kde se ukryjí. Denisa se náramně baví s vojáky a Floridor má potíže s majorem, který je mu stále v patách. I Denisa se obává, že by v ní poznal zpěvačku, která vyfoukla jeho milované Corině úspěch a proto se přestrojí za vojáka. Jenže je brzy opět prozrazena a spolu s Floridorem prchají zpět do kláštera. Na tomto místě se v závěru hry setkávají všechny zásadní postavy operety. Ukáže se, že snoubencem slečny Denisy má být mladý Fernand, se kterým si už v divadle padli do oka. Svatbě už nic nebrání a nakonec se usmíří i major s panem Celesténem respektive Floridorem.

    V roce 1985 nastudovalo populární operetu Mam’zelle Nitouche Hudební divadlo v Karlíně a v obsazení nemohla chybět ani Laďka Kozderková. Hrála v podstatě epizodní, přesto výraznou a hlavně komediální roli subrety Coriny. Jak potvrzují očití svědkové, i když měla v operetě jen několik málo výstupů, po každém následoval potlesk na otevřené scéně. Laďka Kozderková se operetám nevyhýbala, ale bližší jí přeci jen byly muzikály. Sama K tomu v jednom z rozhovorů řekla: „V operetě hraji výhradně činoherní role i když ani při nich se někdy nevyhnu zpěvu a tanci. V muzikálu převládá herecký výraz, je dominantní. Zpěv má jiný charakter, je ‚epický‘. Píseň se musí vystavět, vybudovat i herecky, je třeba vystihnout její tvář, ‚vůně‘, její vnitřní názor. Takže odpověď je zřejmá: líp se cítím v muzikálu.“

    Autor: Jan Herget