Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    ŽENITBA

    zenitba Role: Tekla Ivanovna

    Premiéra: 6. a 7. prosince 1973

    Režie: Oldřich Nový

    Vedle Revizora je Ženitba asi nejznámější komedií ruského dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Vypráví o nerozhodném starém mládenci Podkolatovi, který pomýšlí na ženění, ale moc se do něj nehrne. Úplně mu stačí fantazírování o nevěstách a spokojeném manželském životě. Před realitou ale nakonec vždycky ucukne. Jeho aktuální potenciální nevěstou je Agáta, dívka, kterou se snaží matka spolu s dohazovačkou Teklou Ivanovnou provdat. Agátě naservírují pestrou škálu ženichů, mezi kterými je i Podkolatov, nevěsta se ale vůbec nemže rozhodnout. Nakonec už to přeci jen vypadá, že Agáta a Podkolatov půjdou k oltáři společně, když se však jde dívka převléknout do svatebních šatů, nastávající ženich opět zaváhá a na poslední chvíli uteče oknem. V této komedii se Gogol vysmívá maloměšťáctví, opatrnictví a nekonečné nerozhodnosti. Všechno jsou jen řeči a fantazie, realita je pak zoufale směšná a ubohá.

    Tato hra se od svého vzniku dočkala mnoha různých zpracování. Nestor českého hudebního divadla Oldřich Nový a hudebník Alois Jirásek ji upravili do podoby veselé hudební komedie. Premiéru měla 6. prosince 1973 v Hudebním divadle v Nuslích, které bylo tehdy druhou scénou Hudebního divadla v Karlíně. Oldřich Nový inscenaci režíroval a zároveň ztvárnil i ústřední postavu nerozhodného ženicha Podkolatova. Bylo to jeho poslední vystoupení na divadelním jevišti, kterým se s noblesou sobě vlastní loučil se svým publikem. V Ženitbě si zahráli také Nelly Gaierová, Jiří Koutný nebo Milan Neděla a samozřejmě i Laďka Kozderková, jejíž dohazovačka Tekla Ivanovna byla vedle Oldřicha Nového bez nadsázky hvězdou celé inscenace.

    Ženitbu v roce 1975 přímo v divadle natočila Československá televize, takže si můžeme i dnes vychutnat herecké kreace Laďky Kozderkové coby Tekly Ivanovny. Je navlečena v neforemném kostýmu, který dělá její už tak vcelku mohutnou postavu ještě robustnější. Laďka ovšem mohutnost figury bere do hry, při pohybu po jevišti jako by šlo nejdřív její vyvalené břicho a pak teprve zbytek těla. Z dialogů zcela přirozeně přechází do hudebních čísel, chvíli zpívá, chvíli mluví, ale pozor, její mluva, to je téměř kulometná smršť. Brebentí, švitoří, křičí, lamentuje, vábí. Tím dodala dohazovačce další specifický rys, pro který si ji diváci okamžitě zapamatovali. V dialozích s ostatními postavami navíc nabízí nejrůznější emotivní reakce, které doprovází nejen zvuky, ale i směšnými grimasami. Díky televiznímu záznamu můžeme Laďku vidět, jak se kaboní, nadouvá a rozčiluje. Její komika v Ženitbě je leckdy až expresivní, v podání někoho jiného by to možná bylo už přes čáru, ale v jejím případě tomu tak není. Energie a silné kontury, kterými svou dohazovačku Teklu ztvárnila, jako by vyzařovaly přímo z ní samotné, exprese není uměle dodaná a hraná, ale tryská z jejího energeticky nabitého nitra a díky tomu ji můžeme akceptovat.

    Dobové kritiky nepřijímaly toto pojetí moc příznivě: „místy přemrštěně řečná a prudce gestikulující dohazovačka v podání Laďky Kozderkové“ (Svobodné slovo, 12.12. 1973). „Vcelku by si však herecké výkony zasloužily větší vyrovnanost. Nejvýrazněji se z celého představení vymyká výkon L. Kozderkové, která se nechává zbytečně strhávat svým temperamentem a nedokázala tak roli dohazovačky Tekly Ivanovny uměřit do patřičné stylizace“ (Lidová demokracie, 14.12. 1973). S odstupem několika desítek let je ale právě Tekla Ivanovna Laďky Kozderkové, vedle Podkolatova Oldřicha Nového, nejzajímavější postavou celé inscenace. Výkony ostatních herců jsou sice umírněnější, ale z dnešního pohledu působí někdy až příliš akademicky. Kreace Nového, Kozderkové, Koutného a Gaierové ovšem obstojí i dnes.

    Na setkání s Oldřichem Novým při Ženitbě Laďka později ráda vzpomínala a vážila si toho, že s ním mohla pracovat. I pro našeho nejslavnějšího filmového milovníka bylo setkání s Laďkou Kozderkovou příjemné. Oceňoval její herecké i pěvecké nadání a fandil jí také proto, že byla z Brna, kde Oldřich Nový prožil nádherná léta v tamním operetním souboru. Laďce napsal do divadelního programu věnování a její mamince dokonce dopis, ve kterém talentované herečce a zpěvačce prorokoval velké úspěchy. Doslova napsal: „Měl jsem z ní radost. Vyroste z ní velká charakterní herečka, která navíc bude zpívat a tančit. Pro muzikál je to jedna z nejnadanějších mladých žen, které u divadla znám“ (Oldřich Nový, 9.12. 1973).

    autor: Jan Herget