Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    JAKO JED

    Rok dokončení: 1985

    Role: Vlasta

    Režie: Vít Olmer

    Premiéra: 1. 7. 1986

    Diskografie

    Padesátník, inženýr Pavel Hnyk má celkem obyčejný, poklidný život. V práci je úspěšný a vypadá to, že se brzy stane nástupcem stárnoucího ředitele. Doma ho čeká sebevědomá emancipovaná manželka, rozvodová právnička a dvě dospívající děti. Čeho se Hnykovi v manželství nedostává, to si dokáže obstarat jinde, momentálně s milenkou Vlastou. Tento dobře fungující hodinový strojek ovšem začne zadrhávat ve chvíli, kdy Hnyka okouzlí mladá temperamentní kolegyně Julka, ze Slovenska. Zamiluje se do ní a jeho následné počínání vykazuje klasické příznaky druhé mízy, což má samozřejmě destruktivní účinky nejen na pracovišti, ale i doma. Z perspektivního pracovníka se stává odpadlík, manželka s bývalou milenkou spojí své síly a o Hnykově románku informují manžela mladé Slovenky, temperamentního „východniara“ z Košic. Ten přijde za Hnykem přímo do práce a aféru své ženy rázně zakončí fyzickou inzultací. Julka se podvolí svému manželovi, odjede zpět na Slovensko a na Pavlovu Lásku rychle zapomene. Hlavní hrdina filmu se sice snaží vzdorovat, ale proti silné přesile nepřejících kolegů a chladně jednající manželce nic nezmůže. Namísto v ředitelské kanceláři skončí v suterénním archivu a při posledním pokusu Julku znovu oslovit je opět odmítnut. Smutně bloudí malostranskými ulicemi za zvuků závěrečné bluesové balady.

    Tento film až překvapivě syrově zachycuje atmosféru poloviny osmdesátých let. Ani ne tak všudypřítomným „soudruhováním“, ale drobnými detaily. Oprýskané malostranské paláce, mrtví holubi tlející na římsách, přeplněné popelníky a nevkusné sekretářky. Film u pozornějšího diváka aktivizuje všechny smysly a to jistě i díky kameře, která je prakticky pořád v pohybu.

    Do mozaiky postav, scénických detailů i různorodých charakterů skvěle zapadá milenka Vlasta, kterou zahrála Laďka Kozderková. Je to prakticky jediná postava, ve které dostala příležitost pro jemnou psychologickou charakteristiku. Ve vášnivých scénách sexuálního dovádění se Zdeňkem Svěrákem je poživačnou samicí, plnící každé přání mlsného kocoura, po aktu samém ale v několika málo replikách jasně ucítíme melancholickou touhu po lásce, po milujícím obětí. Když ovšem potenciální partner na tuto návnadu nezabere, milenka Vlasta okamžitě kontruje a své obnažené city zakryje cynickým žertem. Jindy stačí jen pár pohledů bez textu, abychom jasně pochopili, že pohár trpělivosti odvržené milenky přetekl, a že se právě rozhodla k chladnokrevné pomstě. To vše dokázala Laďka Kozderková zahrát až s nečekanou přirozeností a civilností. Ve stejném duchu pak pojala i své dvě vrcholné scény v tomto filmu – v dialozích s Hnykovou manželkou, kterou hraje Libuše Švormová. Při jejich prvním setkání je postava Vlasty ještě v defenzivě a v jejích pohledech i drobné gestikulaci a mimice cítíme provinění, ale při druhém setkání naopak odkryje své pošramocené city Hnykova manželka Alice. Obě ženy jsou v tu chvíli vlastně na jedné lodi a v Malostranské kavárně se spolu decentně opíjejí. I tuto proměnu si obě herečky viditelně užívají a důsledně se vyvarovaly laciným opileckým klišé.

    Laďka Kozderková jednoznačně přesvědčila, že je schopna i jemně propracované herecké práce a určitě se dá říct, že postava Vlasty ve filmu Jako jed je její nejlepší prací před filmovou kamerou.

    Autor: Jan Herget