Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    CHUDÁK JINDŘICH ANEB ČLOVĚK NA PRODEJ

    Rok dokončení: 1985 rozhlas

    Role: zpěvačka, úřednice, inzerentka

    Režie: Jiří Horčička

    Premiéra: 3. 2. 1986

     

     

     

     

     

    Chudák Jindřich aneb Člověk na prodej – ukázka

    Základním tématem této rozhlasové hry Louise Fürnberga je existenční krize obyčejného člověka. Hlavní hrdina Jindřich Müering je spokojený mladý muž, má práci, manželku a když jde v zaměstnání na pohovor se svým šéfem, očekává zvýšení platu. Dozvídá se však, že je propuštěn a od tohoto okamžiku se roztáčí šibeniční smyčka komplikací, překážek a neúspěchu. Úspory se brzy rozplynou, manželé nemají na činži, musejí prodat nábytek a nakonec se vystěhovat. Jindřich posílá manželku zpět k rodičům a snaží se protloukat sám. Nedaří se mu sehnat práci a stává se bezdomovcem. Setkává se s různými lidmi, podle toho na jaké sociální úrovni se zrovna nachází. Žebráci, zlodějíčci, hochštapleři, podvodníci… Když už má Jindřich pocit, že je na tom hůř než toulavý pes, napadne ho, že by mohl prodat sám sebe. Kvůli tomuto nápadu a pokusu o nelegální pouliční prodej se dostane až do vězení. Odborná komise nakonec prodej člověka povolí a v závěru hry jsme svědky regulérní dražby. I když Jindřich, jako prodávaný předmět připadne jednomu z kupců, odchází nakonec se svou manželkou. Na rozdíl od počátečního optimismu je Jindřich na konci hry zlomený člověk, který si téměř není jistý ani svou vlastní existencí.

    V této hře můžeme slyšet vynikající herecké výkony Viktora Preisse, Josefa Beka, Čestmíra Řandy, Josefa Vinkláře, Vladimíra Brabce, Františka Filipovského, Jarmily Švehlové, Růženy Merunkové a Laďky Kozderkové. Ta má v podstatě po titulní roli Jindřicha nejvíc prostoru v celé hře, především jako zpěvačka. V hraných scénách Viktorovi Preissovi spíš jen přihrává v drobných rolích úřednice nebo inzerentky. Hru můžeme vnímat i jako malý muzikál, protože jednotlivé hrané scény propojují právě písně zpívané Laďkou Kozderkovou. Komentují a posouvají děj kupředu a celému příběhu dávají sarkastický odstup a nadhled. Propojení a provázanost dialogů s písněmi dává příběhu švih a dynamiku a celek se dá jednoznačně přiřadit k dílům muzikálového žánru.

    Pro Laďku Kozderkovou byla tato, dnes již téměř zapomenutá hra, další mimořádnou příležitostí. V devíti písních vystřídá hned několik hudebních žánrů, její největší přínos je ale v plastické interpretaci, ke které využívá přepestrou škálu hlasových prostředků. Vypráví, pokouší, křičí, paroduje, zpívá se zaujetím i s nadhledem. V některých písních je její hlas stříbropěnně jasný, jiskřivý a něžný, jindy zazní jako zupácký, neurvalý vojenský marš. Doslova posluchačskou lahůdkou jsou však pasáže, ve kterých se Laďka Kozderková ponořuje do bluesových melodií, využívá nižší tóny svého rozsahu a dokonale intuitivně frázuje nejen ve smyslu hudby, ale současně jde i po smyslu textu. Někdy může mít posluchač skoro strach, že si Kozderková fortelným nasazením strhne hlasivky, ale všechny zvukově pošramocené a přiskřípnuté tóny jsou dobře promyšlené a zpěvačka si se svým hlasem s chutí hraje. A pro fajnšmekry jsou tu i tři vokální improvizace.

    Tato hra se v rozhlasovém vysílání zřejmě už mnoho let neobjevila, což je škoda. Nejen pro vysoce kvalitní herecké a pěvecké provedení, ale především pro její nečekaně aktuální téma by mohla posluchače určitě oslovit i dnes.

    Autor: Jan Herget