Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    BAKALÁŘI

    Rok výroby: 1977 – 1982

    Role: Míla, spolužačka Součková, Tetinka, Valentová, úřednice v cestovní kanceláři, Kavalírová

    Režie: Jaroslav Dudek, Jiří Vanýsek, Alexej Nosek

    Premiéra: 9.4. 1977, 20.3. 1980

     

    Cyklus bakalářských příběhů byl originálním televizním formátem. V každém pořadu nabídla televize divákům tři zfilmované povídky, jejichž náměty poskytli sami diváci. Cyklus vznikal od roku 1971 až do poloviny 80. let. Do televize tehdy chodily desetitisíce dopisů s nejrůznějšími příběhy. Ty nejzajímavější pak do podoby filmového scénáře přetvořil zkušený Jaroslav Dietl a režijně zpracoval Jaroslav Dudek. V minipříbězích, které byly někdy k popukání a jindy zase spíš k melancholickému zamyšlení, hráli ti nejlepší tehdejší herci a hlavním pojítkem pak byl nepřekonatelný moderátor Vladimír Menšík. Bakaláře diváci milovali a některé příběhy, jako třeba Kbelík nebo Zuby uspějí při každé televizní repríze. Každá trojice povídek měla vždy jedno společné téma. Jednou to byl Silvestr nebo První den v důchodu, jindy zase obyčejné rčení, jako třeba: Jak jsem si vyhodil z kopýtka. Diváci psali rádi, neustále a někdy stačila jen jedna věta, která scénáristu zaujala. Příběh a postavy už pak dotvořil podle vlastní fantazie. Malých televizních povídek přímo ze života tak v televizi vzniklo víc než 400.

    Laďka Kozderková si podle dostupných informací zahrála v šesti Bakalářských povídkách. A to jak v pražském, tak v brněnském studiu. Poprvé to bylo v roce 1977. Diváci psali své náměty na téma: Člověk, který mi v životě nejvíc pomohl. Povídku Šatna vypráví Lenka Termerová v roli mladé dívky Bóži, která nastoupila do nové práce v Praze na jedné stavbě. Její spolubydlící na ubytovně je rázná a panovačná Míla, kterou hraje Laďka Kozderková. Hned první večer nemá z příchodu Bóži radost, protože přerušila její pánskou návštěvu. Ty jsou při tom na ubytovně přísně zakázány. Chce Bóži poslat do města, ale nakonec odchází stavbař Karel v podání Petra Kostky. A za to, že se Míla zachovala tak sobecky se s ní rozejde. Karel se Míle neozývá delší čas a tak mu po Bóži, která pracuje v kantýně, posílá vzkaz, že na něj stále čeká. Večer Bóži vyklidí Míle pole a jde s jedním z mladých stavbařů do kina, ale Karel za Mílou nepřijde a ta začne Bóži podezírat, že s ní byl v kině právě on. Bóži se snaží Mílu přesvědčit, ta chce ovšem důkaz a přiměje svou spolubydlící k tomu, aby jí přivedla mladíka ukázat na pokoj. Bóži se tím ale nachytá do pasti, protože Míla s sebou přivede vrátnou a správce, který dívku okamžitě z ubytovny vyhodí. Zrádná Míla tak získala opět volný pokoj, ale Bóži nezbude nic jiného, než tajně přespávat v šatně v kantýně. Tam ji jednou objeví Karel a vše dopadne nakonec tak, že se do sebe zamilují a vezmou se. Rolí Míly se Laďka Kozderková uvedla v Bakalářích dobře. Ukázala, že dovede zahrát i zápornou roli věrohodně a s autentickým prožitkem.

    V povídce z roku 1979 nazvané Abiturientský večer hrála Laďka Kozderková Mílu Součkovou, organizátorku pomaturitního srazu. Právě ona divákům vypráví příběh dvou spolužáků, bývalých manželů, kteří se na abiturientském setkání po letech znovu sešli, ale k opětovnému sblížení nedošlo. Spolužačka Součková je v Laďčině podání dynamická, rozesmátá, hladová a neustále štrykuje. Je současně glosátorkou proslovů ostatních spolužáků, v čemž je jím pohotovým partnerem další spolužák v podání Josefa Dvořáka.

    V roce 1980 se na výrobě Bakalářů podílelo i brněnské televizní studio, kde Laďka Kozderková dostala větší příležitosti. Z tohoto roku je i povídka Tetinka, kterou vypráví dospívající dívka, co přijela na prázdniny za svou sestřenicí a tetou. Tetinka svou neteř otevřeně požádala, aby její dceru Jarunku trochu ohlídala, její večerní procházky s místními kluky totiž už pomalu řešila celá vesnice. Jarka se ale moc ohlídat nedá a tak si tetinka myslí, že její plán moc nevyšel. Děvčata mají „zaracha“ a při domácím úklidu najdou tetiny dopisy z dob, kdy byla stejně stará, jako ony. A k jejich velkému překvapení jsou to především milostné dopisy a rozhodně ne jen od jednoho ctitele. Dívka, která příběh vypráví, si jeden z dopisů omylem schopná do kapsy a tetinka ho při praní objeví. Považuje jej ovšem za dívčinu korespondenci. Dojde k hádce, při které ale nakonec vyjde najevo, čí dopis to vlastně je. Tetinka nakonec uzná svou prchlivost a poprosí svou neteř, aby u nich ještě nějaký čas zůstala a ohlídala také trochu ji.

    Laďku Kozderkovou v této povídce vidíme jako obyčejnou ženskou a hlavně mámu, která je na výchovu své dcery sama. Hlavními rysy její postavy je snaha o spořádanou výchovu dcery a zároveň smutek z toho, že žije sama, tedy bez muže. Její projev je přirozený a civilní a to jak při scénách s děvčaty, tak i v dialogu s místními drbnami v samoobsluze. Můžeme si docela dobře představovat, že to, jak Laďka Kozderková roli Tetinky zahrála, se od jejího běžného života příliš nelišilo.

    Čtvrtá bakalářská povídka, ve které můžeme Laďku Kozderkovou vidět, se jmenuje Výlet do Prahy a je z roku 1982. Dva kamarádi Valenta a Hloušek, utahaní z běhu zdatnosti si vymyslí, že pojedou do Prahy za šikovným masérem. Honza Valenta, kterého hraje Vlastimil Bedrna, se to ale bojí říct své ženě Olince, protože se na výlet do Prahy chystali už mnohokrát a vždycky z toho sešlo. Vymluví se tedy na služební cestu do Ostravy a vyrazí. Jenže Olinka nelení, sbalí sebe i jejich dva malé syny a využije dvou volných dní k výletu kam jinam, než do Prahy. Za den s nimi projde všechny pamětihodnosti a ZOO, všude kluky fotografuje, aby měli pro nepřítomného tatínka nějakou památku. Jenže večer nemůžou nikde najít nocleh, všechny hotely jsou plné. Už po setmění bloudí městem a náhodou potkají Olininu učitelku ze základní školy, která jim poskytne azyl. Honzův výlet se také vyvíjí jinak, než si představoval. Masér je s fotbalisty v zahraničí a v hotelu také nenašli místo. Vyřeší to tak, že si půjčí stan, postaví ho v parku a na noc se posilní pivem. Jenže jim to překazí hlídka SNB. Kamarád Hloušek, kterého hraje Jiří Císler, se nechá odvézt na záchytku a Honza jde vrátit džbán do hospody U Fleků. Tam v místním kabaretu najde v zákulisí mezi rekvizitami postel a v ní přespí. Druhý den přijde k Flekům na oběd Olinka s dětmi a protože kdysi chtěla být herečkou a zpěvačkou, neodolá přítomnosti muzikantů a zazpívá si s nimi polku „Hezky od podlahy“. Zpěv Honzu probudí a když vykoukne zpoza opony, je velmi překvapený, kde se tu jeho žena bere. Svůj tajný výlet do Prahy ospravedlní tím, že jí jel tajně koupit granátový šperk k výročí, který naštěstí opravdu koupil.

    V této povídce hraje Laďka Kozderková prakticky hlavní roli. Můžeme jí vidět jako opravdovou mámu, pečující i milující. Své televizní synky roztomile diriguje při focení, k manželovi je velmi laskavá a radost, kterou čteme v její tváři při nenadálém setkání s paní učitelkou je opravdu nefalšovaná. S poctivým apetitem si také pochutnává na flekovském pivu. Režisér Alexej Nosek v obsazování počítal i s absolutní pěveckou jistotou Laďky Kozderkové, polku s dechovou kapelou zpívá živě, absolutně přesně a s upřímnou radostí v hlase i v oku. V této bakalářské povídce to Laďce Kozderkové opravdu sluší a máme možnost ji vidět hrát pár s jejím skutečným manželem Vlastimilem Bedrnou.

    V roce 1982, natáčela Laďka Kozderková Bakaláře také opět v Brně. Diváci psali příběhy na téma: Nezapomenutelná dovolená. Povídka s názvem Kaskadér je o roztržité mladé ženě, která si omylem koupí pobyt se speciálním odtučňovacím programem. Kaskadérem je v tomto případě nafoukaný sportovec, v podání Jiřího Krampola, který si členky pobytu s chutí dobírá, nakonec však skončí v potoce, jako zmoklá slepice. Hlavní hrdinku příběhu hraje Jaroslava Kretschmerová, která v úvodu přichází do cestovní kanceláře a v domnění, že je ve spořitelně si chce vybrat z knížky peníze. Úřednice za přepážkou, kterou hraje Laďka Kozderková, zprvu nechápe, a když toto nedorozumění pochopí, dá jí dost práce zmatené klientce vysvětlit, kde vlastně je. Jde o krátkou scénku v úvodu celého příběhu, ale elegantní a opět svébytně přirozená Laďka Kozderková diváky rozhodně zaujme.

    Zřejmě ve stejné době vznikla v Brně i povídka nazvaná Dopis. Je to opravdu mikropříběh, protože trvá jen pět minut. Sledujeme v něm dvě účastnice lázeňského pobytu, které spolu bydlí na jednom pokoji. Nenápadnou Zdeničku hraje Jaroslava Kretschmerová, dominantní a sebestřednou paní Kavalírovou Laďka Kozderková. Většina příběhu je v podstatě její monolog o tom, jak je všemi lidmi oblíbená, jak ji mají rádi kolegové i studenti na katedře, jak je její manžel úspěšný a jak ji bezmezně miluje. Zcela samozřejmě a bez uzardění se vytahuje. Když pak obě spolubydlící obdrží poštu, musí se paní Kavalírová pochlubit i tím, co jí manžel Bóža píše z dovolené. V dopise vykresluje svůj pobyt v Tatrách jako zoufale nudný. V ten okamžik ovšem nenápadná Zdenička „vrací úder“. Ocituje i svůj dopis, ve kterém jí její kamarádka velmi pestře a barvitě popisuje setkání s jistým Bóžou Kavalírem v Tatrách, kde spolu náramě dovádějí. Veškeré vychloubání paní Kavalírové je v rázem to tam a uraženě odchází. Je to v podstatě zfilmovaná anekdota, ve které ovšem máme šanci vidět Laďku Kozderkovou v nezvyklé roli povrchní, vychloubačné a sebestředné paní.

    Stejně jako u příběhů s názvem Tetinka a Kaskadér byl režisérem Jiří Vanýsek a všechny tyto tři bakalářské povídky televize čas od času reprízuje.

    Autor: Jan Herget