Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    NÁVŠTĚVNÍCI

    navstevnici_13 Rok výroby: 1983

    Role: Mery Nehasilová

    Režie: Jindřich Polák

    Premiéra: listopad 1983

    Diskografie

    Země roku 2484: lidé se stali kultivovanou a mírumilovnou civilizací, která se rozrůstá i na okolní planety. Zemi ovšem ohrožuje srážka s obřím meteoritem a Světová rada hledá rychlé řešení, jak předejít katastrofě. S originálním řešením přijde akademik Richard, který se jako historik zabývá odkazem geniálního fyzika a myslitele Adama Bernaua. Ten ve svých pamětech uvádí, že v dobách bezstarostného dětství, stráveného v malém českém městečku Kamenice, přišel na jednoduchý způsob, jak přesouvat v prostoru nejen kontinenty, ale i celé světy. V dospělosti si už ale tyto geniální myšlenky nevybavil a věřil, že navždy zmizely společně se školními sešity, do kterých si je poznamenal. Proto vznikne čtyřčlenná expedice ADAM 84, jejímž úkolem je návrat v čase do roku 1984 a záchrana Adamových sešitů. Expedici tvoří akademik Richard, lékař Michael Noll, technik Leo Karas a asistentka Káťa.

    Díky stroji času, umístěném v dobovém autě se skutečně přemístí do Kamenice roku 1984 a snaží se získat sešity. I přes pečlivou přípravu a trénink je nakonec vše jinak, sešity shoří, ale návštěvníci se nevzdávají. Zůstávají dál v minulosti a pokračují v pátrání. Snaží se sice působit nenápadně, ale naráží na spoustu nečekaných drobností, kterým často nerozumí, jako jsou třeba peníze, úplatky nebo pití alkoholu. Jejich často výstřední chování si obyvatelé městečka vykládají tím, že to jsou zkrátka trochu výstřední geometři z velkého města. Návštěvníkům se podaří blíž spřátelit nejen s rodinou Bernauových, ale i s dědou Drchlíkem, v němž objeví, v pamětech často citovaného „Velkého učitele“. Když shodou nešťastných náhod přijdou členové expedice o všechny peníze, ubytují se právě v chalupě svérázného dědy Drchlíka a jemu jedinému prozradí, odkud jsou a proč do městečka přišli.

    Když se v městečku objeví skuteční geometři, co přijeli vyměřovat dálniční přípojku, musí návštěvníci rychle zpět. A snad náhodou se místo i čas jejich návratu přesně shoduje s okamžikem, kdy podle historických dat zemřel děda Drchlík. V městečku se má za to, že zahynul při dopravní nehodě velké cisterny s benzinem, ovšem diváci seriálu jsou svědky toho, jak děda nasedá do auta návštěvníků a společně s nimi přicestuje do budoucnosti. Dojem, že expedice svůj úkol nesplnila je poze dočasný. Děda Drchlík se totiž živě zajímá o CML, což je centrální mozek lidstva, který srážku meteoritu se Zemí propočítal. Při své všetečnosti si všimne, že přístroj není zcela správně umístěn a podloží složité organicko-technické monstrum malým dřevěným klínkem. Stabilita systému je obnovena a nové propočty vzápětí ukážou, že Zemi žádná katastrofa nehrozí. Lidé z roku 2484 jsou šťastní a v euforii odcházejí humidovat, zatímco malý Adam provádí v roce 1984 další lumpárny a zažívá první dětskou lásku.

    Tento patnáctidílný seriál, který vznikl v koprodukci se západoněmeckou televizí, se stal bezesporu kultovním. Jde o jeden z mála projektů z doby socializmu, který byl na srovnatelné úrovni s díly zahraničních komerčních produkcí. Nejen téma cestování v čase, života na Zemi v daleké budoucnosti, ale i technické zpracování a triky jsou zcela srovnatelné třeba se seriálem Star trek nebo s Hvězdnými válkami. I když to byl seriál pro děti, zaujal i dospělé a na obrazovky se stále vrací. Je znát, že tvůrčí tandem: scénárista Hofman a režisér Polák byli opravdu sehraná dvojice a proto v seriálu nešetří originálními nápady, humorem, nadsázkou i citovostí. Některé pojmy z Návštěvníků pak dokonce začaly žít vlastním životem. Třeba význam slova humidovat vlastně nikde v seriálu není vysvětlen a tak je na fantazii každého z diváků, co si pod tím představí. Jisté ovšem je, že humidování je činnost příjemná a člověku prospívající. Dodnes populární jsou také amarouny, což byla univerzální strava z budoucnosti. Amarouny ovšem vypadaly jako želé a návštěvníkům moc nechutnaly. Proto se tento název mezi lidmi vžil jako pojmenování něčeho, co má podivnou konzistenci a skoro se to nedá jíst.

    Hlavní role návštěvníků ztvárnili Josef Bláha, Dagmar Patrasová, Jiří Datel Novotný a Josef Dvořák. V obsazení seriálu pak najdeme dalších 130 herců a mezi nimi i Laďku Kozderkovou jako Mery Nehasilovou. Spolu s Jiřím Kodetem hrají manželský pár, majitele kolotoče. Ve stejný den, jako návštěvníci totiž přijíždí do Kamenice i pouť a mezi atrakcemi se odehrává mnoho seriálových scén. Kolotočář Eda si zvláštních geometrů okamžitě všimne a jeho zraku neujde, že mají po kapsách hodně peněz. Jejich cesty se poprvé střetnou, když laserová pilka, kterou si expedice přivezla z budoucnosti, nedopatřením rozřízne maringotku, ve které Nehasilovi bydlí. Jindy, při večerní tancovačce využije Eda toho, že jsou všichni v sále a ukradne návštěvníkům všechny peníze. Schová si je do elegantního kufříku, který ovšem funguje jako likvidátor a vše, co se do něj uloží, okamžitě zmizí. Eda to zjistí až ve své maringotce a je tím tak šokovaný, že chce kolotoč okamžitě sbalit a odjet. Při demontáži ho ale zasáhne blesk a spadne z výšky na zem. V nemocnici je shodou okolností na společném pokoji s jedním z návštěvníků; Michalem, který je lékařem výpravy. Polámaného kolotočáře dá snadno dohromady, ale je i příčinou nedorozumění. Za Michalem, který z pokoje uteče oknem, totiž do nemocnice míří pokojská Heli, která si ho splete s Edou, zafačovaným v sádře a obvazech od hlavy až k patě. Podstrojuje mu různé dobroty z hotelové kuchyně, ale v tu chvíli přichází na návštěvu také Mery Nehasilová se třemi dětmi. Na pokoji se pak strhne komická hádka a přetahovaná o tatínka záletníka, respektive svobodného geometra. Kdo je kdo vyjde najevo až ve chvíli, kdy se uzdravený Eda rozmotá z obvazů a odhalí svou tvář. Kolotoče odjíždějí a Nehasilovi na tuto štaci rozhodně nebudou vzpomínat rádi.

    Exteriéry seriálu se natáčely převážně na náměstí v Pelhřimově v létě roku 1981. Máme možnost v nich vidět Laďku Kozderkovou, jako správnou kolotočářskou maminu, které na robustnosti přidává ještě mohutná zrzavá paruka. Většinou spíš sekunduje kolotočáři Edovi, ale i v Návštěvnících je jedna scéna, které Laďka Kozderková zkrátka kraluje. Jde o nedorozumění a hádku na nemocničním pokoji, kdy se z mírumilovné ženy promění v dračici, hájící štěstí svých tří dětí. Při spílání domněle nevěrnému muži rázem létají vzduchem plechovky se svatební polévkou, kompoty i mísa s dukátovými buchtičkami. Scénu pak korunuje nejstarší Nehasilovic chlapeček tím, že se zmatené pokojské Heli směle zakousne do lokte.

    Laďka Kozderková si rolí v Návštěvnících poprvé vyzkoušela účast na velkém televizním seriálu, a i když je její role malá, rozhodně ji vystihla s citem pro celek, protože přesně zapadla do kontextu jak dějově, tak mírnou hereckou stylizací. A snad i proto ji režisér Jindřich Polák oslovil i pro účinkování v dalším svém úspěšném seriálu Chobotnice z II. Patra.

    Autor: Jan Herget