Nejnovější komentáře

    Počítadlo návštěv

    TOPlist

    1974

    Bůh ví

    ukázka

    hudba: Václav Zahradník
    text: Pavel Vrba
    hraje: orchestr Karla Vlacha
    natočeno: 1974 ČRo
    Délka: 3:49

    Kde smutek vůbec pramení, Bůh ví.
    A proč je slunce studený, Bůh ví.
    Proč touhu marně vzbouzí líh, Bůh ví.
    A proč den hledám po nocích, Bůh ví.

    Bludičkám ruku dám, sestrám blízkejm,
    já lásku znám, chutná pískem.
    Mám ve vočích ryby líný,
    dnům musím prát denně plíny.

    Jen stíny, jen stíny v sobě mám.
    A ty mi zbydou, pro mý stárnutí,
    k nudě s bídou, já to znám.

    Proč sliby bejvaj děravý, Bůh ví.
    A proč mě už nic nebaví, Bůh ví.
    Proč sama kabát voblíkám, Bůh ví.
    Proč když chci utýct není kam, Bůh ví.

    Bludičkám ruku dám, sestrám blízkejm,
    já lásku znám, chutná pískem.
    Mám ve vočích ryby líný,
    dnům musím prát denně plíny.

    Jen stíny, jen stíny v sobě mám.
    A ty mi zbydou, pro mý stárnutí,
    k nudě s bídou, já to znám.

    Kde smutek vůbec pramení, Bůh ví.
    A proč je slunce studený, Bůh ví.

     

    Zajímavosti:

    Píseň z muzikálu Mazlíčkové o slunné i odvrácené straně světa popmusic. Laďka Kozderková si v něm zahrála zpěvačku Marcelu, která zvola upadá v zapomění. Stejnou roli ztvárnila i v rozhlasové verzi muzikálu z roku 1974, díky které se dochovala i nahrávka této písně.

    Biletářka

    ukázka

    hudba: nezjištěn
    text: nezjištěn
    hraje: nezjištěn
    natočeno: 1974 ČST Brno
    Délka: 2:40

    Když odbije osmnáctá hodina,
    oblékám si černý plášť.
    Do divadla vypraví mě rodina
    a v mém srdci buší zášť.

    Pak se octnu v osvětlené opeře,
    v kapse drobných mincí pár,
    postavím se nenápadně za dveře,
    v oku tajné pomsty žár.

    Jenže já jsem žena, co má ambice,
    zde je moje silná zbraň,
    řekla bych snad že jsem jako slavice
    a své smůle platím daň.

    Denně stávám v osvětlené opeře,
    před jevištěm je však hráz,
    plna slávy schovávám se za dveře,
    v hrdle mém se dusí hlas.

    Srdcem jen jsem Carmen snědá,
    ruka v kapse drobné hledá,
    koukám do kontrolních ústřižků,
    biletářka, marná sláva,
    v kumštu dělat nemá práva,
    má jen vydělávat na dýšku.

    Jednou najdu samosebou odvahu,
    hlasem zbořím každou hráz,
    se svým, hlasem vydáme se na dráhu,
    jen co najdu chvíli čas.

    Projdu sálem krokem páva,
    slušní muži vzkřiknou sláva!
    Nikdo z nich snad pranic netuší,
    biletářka zmizí rázem,
    nevrátím se nikdy na zem,
    klesnout zpět se nesluší.

    Dostaveníčko u draka 

    Zajímavosti:

    Píseň z hudebně zábavného televizního pořadu Dostaveníčko u draka, který v roce 1974 připomínal jubileum brněnského divadla. Průvodci pořadem byli studenti herectví, pořad nabízel pohledy do zákulisí divadelní práce, vzpomínky hereckých legend a písničky. Jednu z nich zpívá Laďka Kozderková v prostorách Janáčkova divadla. V podstatě jde o samostatný hudební klip.

    Pojď jen dál

    ukázka

    hudba: nezjištěn
    text: nezjištěn
    hraje: nezjištěn
    natočeno: 1974 ČST Brno
    Délka: 2:19

    Laďka:
    Slunce je velký reflektor,
    na lidičky posvítí.

    Dana:
    Město je scéna, dav je chór,
    všichni čekaj na kvítí.

    Laďka:
    Támhle tragéd je, támhle mim.

    Dana:
    Ten má roli komika.

    Obě:
    Končí hra barvou bílých zim,
    rok tak rychle utíká.

    sbor:
    Pojď jen dál, dál, dál, kdopak by se bál.
    Já jsem hrál, hrál, hrál, ty jsi zatleskal.
    Pojď jen blíž, blíž, blíž, čeká plyš a sál.
    Pojď jen blíž, blíž, blíž, s námi smíš si hrát.

    Laďka:
    Slunce je velký reflektor,
    pro vás chceme pod ním hrát.

    Dana:
    Město je scéna, dav je chór,
    o vás chceme povídat.

    Obě:
    Divadlo je kumšt a srdce,
    ale pozor, hlavně ruce.
    Stavěly jej, teď tu hrají,
    potom ruce zatleskají.
    Divadlo je kumšt a srdce,
    ale pozor, hlavně ruce.
    Kdo ho stavěl? Přece lidi,
    Kdo tu hraje? Ruce naše.
    Kdo nám tleská? Ruce vaše.

    sbor:
    Ať jde pryč kdo pořád ještě nevidí,
    že divadlo tu hrají lidi, pro lidi.

    Pojď jen dál, dál, dál, kdopak by se bál.
    Já jsem hrál, hrál, hrál, ty jsi zatleskal.
    Pojď jen blíž, blíž, blíž, čeká plyš a sál.
    Pojď jen blíž, blíž, blíž,
    Pojď jen blíž, blíž, blíž,
    Pojď jen blíž, blíž, blíž, s námi smíš si hrát.

    Zajímavosti:

    Závěrečná píseň z hudebně zábavného televizního pořadu Dostaveníčko u draka, který v roce 1974 připomínal jubileum brněnského divadla. S Laďkou Kozderkovou zpívá duet Dana Matějková, se kterou se ve stejné době potkávaly na jevišti Hudebního divadla v Karlíně v muzikálu Mazlíčkové.