Kolikrát
Drobný:
Kolikrát už chtěla jsi mi sbohem dát,
stokrát však můj zamyšlený zdrak,
tě vrátil z cesty tvé zpátky.
Slyšíš jak pláčí mé veřeje,
odchází žalost, či naděje?
Kolikrát už chtěla jsi mi sbohem dát?
Kozderková:
Kolikrát, jsi řekl mi že máš mne rád,
Stokrát víc já mohla bych ti říct,
nebýt mé bláhové pýchy.
Střeží, ach střeží mé mlčení,
je jako kainovo znamení,
Kolikrát jsi řekl mi že máš mne rád?
Oba:
Kolik je na nebi hvězd,
tolik je na zemi cest,
tolik je v mém srdci bojujících hlasů,
které by si přály mne svést.
Ona:
Hlas který k hříchu mne svádívá,
hlas, která všemu se posmívá,
hlas, v němž je smutek bez mezí.
Oba:
Jeden jejž poznávám podle jeho jasu, nade všemi nakonec zvítězí.
hudba: Vítězslav Nezval
text: Vítězslav Nezval
hraje: Orchestr Karla Krautgartnera
natočeno: 15.12. 1967 ČRo Praha
délka: 2:51
Poslední z trojice písní, které Laďka Kozderková v roce 1967 nazpívala pro rozhlasové zpracování hry Vítězslava Nezvala Schovávaná na schodech. Tentokrát jde o duet zpívaný s Milanem Drobným.
Vyšlo na albech
