Dokumenty

Jiří Horčička – Spor o legendu

Výrobce: Český rozhlas

Režie: Jan Herget

Rok výroby: 2017

Rozhlasový dokument Jiří Horčička – Spor o legendu vznikl u příležitosti dvojitého výročí významného rozhlasového režiséra. Jiří Horčička se narodil 27. března 1927 a zemřel v den svých 80. narozenin 27. března 2007. Autor dokumentu zvolil neobvyklou formu, jak přiblížit život a zejména profesní dráhu Jiřího Horčičky. Propojil dokument s dramatickým tvarem do formátu, ve kterém se organicky propojují realistické fragmenty s dodatečně vytvořenými pasážemi. Dva dokumentaristé zinscenují v rozhlasovém studiu zvláštní soudní přelíčení, které má posoudit přínos Jiřího Horčičky pro rozhlasovou tvorbu. Hlavní dva aktéři zaujmou role žalobce a obhájce, pamětníci vystupují jako svědkové, Jiří Horčička je vyšetřovaným a soudcem pak herec Eduard Cupák. Repliky těch, kteří už nežijí autor pečlivě vybral z rozhovorů, které v minulosti rozhlasu poskytli. Nezbytné důkazy v podobě ukázek z rozhlasových her zaznívají díky imaginární zvukové paměti stěn rozhlasového studia, která umožní vypovídat i několika postavám z Horčičkových her. Svědkem se tak stává komisař Maigret a také hlas Laďky Kozderkové, která hrála pod vedením Jiřího Horčičky hlavní roli ve hře Ztracený Hlas. Její hlas se stane veselým šotkem, který v průběhu celého děje stěžuje žalobci i obhájci práci. Občas zazpívá, občas si zazlobí. I když v dokudramatu Jiří Horčička – Spor o legendu jsou použité jen fragmenty ze starších rozhlasových rolí Laďky Kozderkové, jsou zasazeny do nového kontextu.

Příběhy slavných – Laďka Kozderková

Výrobce: Český rozhlas

Režie: Yvona Žertová

Rok výroby: 2015

Cyklus Příběhy slavných připomíná osudy slavných osobností, většinou z uměleckého světa. Každé osobnosti je věnováno pět pětiminutových dílů. Tuto řadu začal český rozhlas vyrábět a vysílat na sklonku roku 2015 a jednou z prvních osobností, kterou představil byla zpěvačka a herečka Laďka Kozderková. Autorem jejího rozhlasového životopisu je Jan Herget, který o ní v roce 2012 napsal biografickou knihu. Jednotlivé díly jsou uvozené Laďčinou originální vokální improvizací na melodii Summertime a úryvkem z interview založeného na asociacích, které s ní v roce 1984 pořídila novinářka Michaela Zindelová. Pak následuje vyprávění postavené jako dialog vypravěče Dalimil Klapky a postavy Laďky, kterou hraje Valerie Zawadská. V každém díle je jedna nebo dvě hudební ukázky. Zazní například písně Na klouzačce, Don Juan, Až budu filmová hvězda, jazzová improvizace, Hello, Dolly!, Diga diga dou nebo Já už vím. Součástí čtvrtého dílu je také ukázka z rozhlasové hry Ztracený hlas.

Předčasná úmrtí – Ztracený hlas

Výrobce: Česká televize

Režie: Martin Dolenský

Rok výroby: 2001

Hodinový televizní dokument z cyklu Předčasná úmrtí. Díl věnovaný Laďce Kozderkové vznikl v první řadě tohoto cyklu a patří rozhodně k těm nejlepším. Tvůrci si na jeho přípravě dali opravdu záležet, objevili zapomenuté archivní záběry, velmi citlivě pracovali s hudebními ukázkami i s dotáčkami. Na Laďku Kozderkovou v dokumentu vzpomínají klíčoví lidé jejího života. Sestra Blanka, dcera Lada, Manžel Vlastimil Bedrna, kolegové Petr Nárožný, Ladislav Županič, Hana Talpová, Karel Fiala, Petr Novotný či Václav Zahradník. Režisér Martin Dolenský do dokumentu velmi šikovně zakomponoval ukázky z rozhlasové inscenace Ztracený hlas, jejíž název dal nakonec jméno celému pořadu. Využil také neobvyklé interview, které Laďka Kozderková poskytla své přítelkyni Michaele Zindelové v roce 1984. Odpovědi za ní velmi citlivě načetla Lorna Vančurová, která svůj hlas Laďce Kozderkové velmi připodobnila a vystihla správnou atmosféru. Dokument Předčasná úmrtí – Ztracený hlas nabízí divákům ukázky ze stěžejních rolí Laďky Kozderkové, vážnější i komické vzpomínky jejích blízkých, poodhaluje některá témata z jejího soukromí a mapuje její boj se zákeřnou nemocí. V pořadu vzpomínají i její ošetřující lékaři, kteří potvrzují informace o tom, že při hospitalizacích žádala o propuštění na revers do divadla nebo že si téměř až do poslední chvíle zpívala. Dramatický závěr života je v dokumentu zachycený citlivě a je zároveň gradačním vrcholem celého dokumentu.

Úsměvy Laďky Kozderkové

Výrobce: Česká televize

Režie: Pavel Vantuch

Rok výroby: 1997

Oblíbený cyklus vzpomínek na známé herce a zpěváky, kterým provází Jaromír Hanzlík. Díl věnovaný Laďce Kozderkové začíná netradičně, z kotoučového magnetofonu zní její první profesionální nahrávka písničky Na klouzačce, kterou natočila ve svých dvanácti letech. Scénáristou pořadu byl Ondřej Suchý, takže mezi jednotlivými ukázkami dostanou prostor i jeho osobní vzpomínky v podobě dopisů, které si v mládí psali. K vidění jsou ukázky z filmů Řeknem si to příští léto, Hodinářova svatební cesta korálovým mořem, Blázni, vodníci a podvodníci a Trhák. Divadelní práci Laďky Kozderkové dokumentuje ukázka z hudební komedie Ženitba, ve které si na prknech Hudebního divadla v Nuslích zahrála po boku Oldřicha Nového. Nechybí ani nejlepší výkony Laďky Kozderkové v televizních zábavných pořadech. Z cyklu Šestý den je sobota je scénka, ve které Laďka Kozderková a Petr Nárožný zpívají slavné operetní árie a ze stejného pořadu je i závěrečná píseň Jen jeho ráda mám v baladickém pojetí. Nechybí ani nejslavnější scénka Laďky Kozderkové Techtle mechtle ze Silvestra 1980. Před závěrečným rozloučením poukáže Jaromír Hanzlík na krutou hříčku osudu, když porovná dva výstřižky ze stejného vydání novin z 19. listopadu 1986. V jednom se dočteme o úmrtí Laďky Kozderkové a ve druhém se píše o předpremiéře nového muzikálu Hudebního divadla v Karlíně Cikáni jdou do nebe, ve které podle textu účinkuje mimo jiné i Laďka Kozderková. O této výjimečné herečce a zpěvačce je zmínka ještě v jiném dílu z cyklu Úsměvy, který je věnovaný jejímu manželovi Vlastimilu Bedrnovi. Vzpomínku doplňuje ukázka jejich společné scénky V autoservisu ze Silvestra 1985.

Já už vím

Výrobce: Československá televize

Režie: Pavel Vantuch

Rok výroby: 1989

Střihový pořad k nedožitým čtyřicátinám Laďky Kozderkové. Vznikl v Československé televizi v roce 1989. Začíná ústřední písní z muzikálu Hello, Dolly!, kterou Laďka Kozderková natočila v lednu 1986. Obrazový záznam k této nahrávce se bohužel nedochoval a proto je zpěv doplněn fotografiemi z inscenace Hudebního divadla v Karlíně. Následuje ukázka z pořadu Deset let s Moravankou, ve kterém Laďka Kozderková zpívala píseň Kebych byla jahodů. Dalším výstupem je scénka ze Silvestra 1985 nazvaná V autoservisu. V ní si Laďka Kozderková zahrála řidičku buldozeru, která oznamuje vedoucímu autoservisu, že mu zničila jeho vlastní auto. Další píseň je Ježkova Když jsem kytici vázala. Další scénka je z roku 1984 z Televarieté a jmenuje se Vědecký ústav pro výzkum chůze. Pak následuje směs cizojazyčných písní, které si Laďka Kozderková zazpívala v roce 1986 v Abecedě K+X. Poslední scénkou jsou legendární Techtle mechtle ze Silvestra 1980 a závěrečnou písní Já už vím, která dala název celému pořadu. Jeho autorkou je Alena Berková, která se po roce 1990 specializovala na zábavné střihové pořady z televizního archivu. Tento pořad věnovaný Laďce Kozderkové byl jedním z prvních toho druhu. Neobsahuje žádné průvodní slovo, přesto na sebe jednotlivé pasáže dynamicky dobře navazují.

Lady Živáček

Výrobce: Československý rozhlas

Režie: nezjištěno

Rok výroby: 1988

Rozhlasový dokument věnovaný přední osobnosti československého muzikálového divadla Ladislavě Kozderkové. Autorka Miroslava Humplíková ho natočila v roce 1988, tedy dva roky po smrti Laďky Kozderkové. Dokument mapuje její profesní i soukromý život od dětství až do okamžiků tragického konce. Zazní stěžejní písně její kariéry, od prvního hitu Na klouzačce, přes Zdálo se mi, Hello, Dolly!, Píseň o smrti blázna Vincka až po závěrečné Já už vím. Nechybí ani pasáže z jediného rozhlasového rozhovoru, který se s Laďkou Kozderkovou dochoval a samozřejmě i ukázka z rozhlasové hry Ztracený hlas. Velmi cenné jsou pasáže, ve kterých autenticky vzpomínají otec Ladislav Kozderka, brněnský režisér Stanislav Fišer, hudební teoretik Ivo Osolsobě a herecký kolega Ladislav Županič. V závěru pak načetl Miloš Kopecký část textu, který napsal na přebal LP desky Já už vím, kterou vydal Supraphon ve stejném roce. Vzhledem k tehdejším požadavkům rozhlasové dramaturgie obsahuje dokument Lady Živáček i základní fakta o vývoji hudebního divadla a muzikálu v Československu. Celková stopáž pořadu byla 60 minut, což znamenalo dostatek prostoru nejen pro vyprávění, ale i hudební ukázky. Bohužel, tento dokument se nedochoval ve zvukové podobě, zachoval se pouze scénář. Vznikl na konci 80 let, kdy se ještě nearchivovaly automaticky všechny vyrobené pořady. Vzhledem k nedostatku záznamového materiálu se pásy po odvysílání používaly znovu a natočil se na ně jiný pořad.

Proměny mladé zpěvačky

Výrobce: ČRo Brno

Režie: nezjištěno

Rok výroby: 1966

Pravděpodobně první dokumentární pořad věnovaný Laďce Kozderkové. Vznikl v roce 1966 v brněnském rozhlase. Začíná vyprávěním Laďčina otce Ladislava Kozderky a pak následuje rozhovor malé holčičky Alenky s tehdy sedmnáctiletou Laďkou. Společně si povídají o jejích dětských písničkách a zazní ukázky písní Rýma, Protivný kluk a Na klouzačce. Pak pokračuje rozhovor na téma dospívání. Je proložený dnes už zapomenutými skladbami, Písničkou o taťkovi a První schůzkou. První z nich je českou verzí tehdy populárního hitu italské zpěvačky Rity Pavone Viva La Pappa Col Pomodoro. Aktuální tvorbu mladé zpěvačky pak zastupují písně Smutná kočka a Střevíčky si klapou, což je dnes zcela neznámá verze The Boots Are Made For Walking, která se proslavila v podání Yvonne Přenosilové jako Boty proti lásce. V rozhovorech s dvanáctiletou holčičkou je znát, že Laďka Kozderková už je ve svých sedmnácti opravdu na prahu dospělosti. Mluví s lehkým nadhledem, ale při tom spontánně a s humorem. Roztomile působí i jasně rozpoznatelný brněnský akcent. Tento pořad, který je v podstatě průřezem pětileté kariéry mladé Laďky Kozderkové, se v rozhlasovém archivu nedochoval. Při vysílání v září 1966 ho ale naštěstí natočil na magnetofon zřejmě Laďčin otec, v jehož pozůstalosti byl po letech objeven. I proto, že nahrávka je pořízená z reproduktoru rozhlasového přijímače, je její technická kvalita horší, přesto je ale cenným svědectvím o tvorbě začínající zpěvačky.