Etudový fox
Prvá, druhá, třetí čtvrtá, óhó,
je to nuda když se musím učit hrát,
jen u klavíru sedět takhle dlouho,
ráno sotva vstanu, večer než jdu spát.
Po klávesách prsty sem tam bloudí,
trápením je pro mne těžký prstoklad,
pouze jedno na tvář moji šťastný úsměv loudí,
že jednou bu umět,
jednou budu umět,
jako taťka hrát.
Prvá, druhá, třetí čtvrtá,
prvá, druhá, třetí čtvrtá.
Prvá, druhá, třetí čtvrtá,
prvá, druhá, třetí čtvrtá.
Radostně i kominík si brouká,
někdy ze střechy též na mě zakývá,
tu pejsek štěká, kočka kdesi mňouká,
vrabčák vesele si se mnou zazpívá.
Pro písničku klavír prsty hladím,
ráno sotva vstanu, večer než jdu spát,
stále s etudami na klávesách válku svádím,
ale jednou budu umět,
jednou budu umět,
jako taťka hrát.
Prvá, druhá, třetí čtvrtá,
prvá, druhá, třetí čtvrtá.
Prvá, druhá, třetí čtvrtá,
prvá, druhá, třetí čtvrtá.
jednou budu umět,
jednou budu umět,
jako taťka hrát.
hudba: Ladislav Kozderka
text: Jožka Štětina, Luboš Hoffmann
hraje: BERO
natočeno: asi 1962 ČRo Brno
délka: 2:27
Další z písniček, které pro malou Laďku napsal její otec Ladislav Kozderka. Společně s ní také vystupovali v pořadu Hledáme písničky pro děti. Podle pamětníků seděla malá Laďka při zpěvu tohoto Etudového foxu na tatínkově klavíru.