Filmové role

Veselé Vánoce přejí chobotnice

Rok výroby: 1986

Role: žena v lóži

Režie: Jindřich Polák

Premiéra: 1. listopadu 1987

Film dějově navazuje na první díl s názvem Chobotnice z II. Patra, který se dostal do kin o několik měsíců dřív. V obou filmech sledujeme příhody pražské rodiny Holanových, kteří bydlí v Praze na Kampě, přímo nad Čertovkou. Děti Honzík a Eva si z dovolené v Portugalsku přivezou dvě chobotničky, které vymodelovaly ze zvláštní hmoty nalezené na pláži. Figurky jsou živé a dokážou do sebe akumulovat velké množství energie. Proto po nich pátrá také vědecký tým výzkumníka George. V ohrožení nejsou jen chobotničky, ale i manželství rodičů Holanových, kteří se chtějí rozvádět. Vše ale nakonec dobře dopadne, rodiče se k sobě vrátí a děti dají chobotničkám volnost.

Tento příběh existuje ve dvou verzích. Vznikl původně jako čtyřdílný televizní seriál, ale pro distribuci v kinech ho tvůrci upravili do dvou celovečerních filmů. Laďku Kozderkovou proto můžeme vidět ve třetím dílu seriálu a v druhém filmu nazvaném Veselé Vánoce přejí chobotnice. Setkáváme se s ní v lóži Národního divadla, kam se chobotničky vypravily za maminkou Holanovou. Aby měly přehled, vypůjčí si z lóže kukátko a pak program, ve kterém vygumují veškerý obsah. Toho si ovšem manželé v lóži nevšimnou a nenápadně ztracené věci hledají. Laďku Kozderkovou vidíme opět po boku jejího skutečného manžela Vlastimila Bedrny, jak v téměř pantomimické scéně rozehrávají tuto drobnou zápletku. I v této miniaturní scéně si své role jasně rozdělili: Rázná a mírně podrážděná manželka a manžel nekňuba. Tato drobná epizoda je posledním vystoupením Laďky Kozderkové v českém filmu.

Jako jed

Rok výroby: 1985

Role: Vlasta

Režie: Vít Olmer

Premiéra: 1. července 1986

Padesátník, inženýr Pavel Hnyk má celkem obyčejný, poklidný život. V práci je úspěšný a vypadá to, že se brzy stane nástupcem stárnoucího ředitele. Doma ho čeká sebevědomá emancipovaná manželka, rozvodová právnička a dvě dospívající děti. Čeho se Hnykovi v manželství nedostává, to si dokáže obstarat jinde, momentálně s milenkou Vlastou. Tento dobře fungující hodinový strojek ovšem začne zadrhávat ve chvíli, kdy Hnyka okouzlí mladá temperamentní kolegyně Julka ze Slovenska. Zamiluje se do ní a postupně ztrácí hlavu i všechny dosavadní jistoty. Románek se ale v novou životní etapu nepromění a hlavní hrdina filmu se v závěru potupně vrací k nesmlouvavě přísné manželce.

Do mozaiky postav, scénických detailů i různorodých charakterů skvěle zapadá milenka Vlasta, kterou zahrála Laďka Kozderková. Je to prakticky jediná postava, ve které dostala příležitost pro jemnou psychologickou charakteristiku. Ve vášnivých scénách sexuálního dovádění se Zdeňkem Svěrákem je poživačnou samycí, plnící každé přání mlsného kocoura, po aktu samém ale v několika málo replikách jasně ucítíme melancholickou touhu po lásce, po milujícím obětí. Když ovšem potenciální partner na tuto návnadu nezabere, milenka Vlasta okamžitě kontruje a své obnažené city zakryje cynickým žertem. Jindy stačí jen pár pohledů bez textu, abychom jasně pochopili, že pohár trpělivosti odvržené milenky přetekl, a že se právě rozhodla k chladnokrevné pomstě. To vše dokázala Laďka Kozderková zahrát s až nečekanou přirozeností a civilností. Ve stejném duchu pak pojala i své dvě vrcholné scény v tomto filmu – v dialozích s Hnykovou manželkou, kterou hraje Libuše Švormová. Při jejich prvním setkání je postava Vlasty ještě v defenzivě a v jejích pohledech i drobné gestice a mimice cítíme provinění, ale při druhém setkání naopak odkryje své pošramocené city Hnykova manželka Alice. Obě ženy jsou v tu chvíli vlastně na jedné lodi a v Malostranské kavárně se spolu decentně opíjejí. I tuto proměnu si obě herečky viditelně užívají a důsledně se vyvarovaly laciných opileckých klišé.

Fešák Hubert

Rok výroby: 1984

Role: Madlenka Čuříková

Režie: Ivo Novák

Premiéra: 1. června 1985

Prvorepublikové retro, komedie trochu ve stylu Hříšných lidí města Pražského, jenže tentokrát držíme palce lidičkám z místní galerky. Fešák Hubert je přezdívka Huberta Hraběte, nekorunovaného krále žižkovských podvodníčků, na kterého si žádný policajt nepřijde. Fešák je v okolí známý svou kanceláří na alibi a kromě toho si obživu shání všelijak. Občas se vetře na svatební hostinu, kde nenápadně naloží do předem připravených útrob svého saka od každé dobroty něco, jindy zase okouzlí ovdovělou starou hraběnku a noblesně se vetře do její přízně. Kromě fešáka Huberta patří k typickým figurkám chudého Žižkova také fešákova milá Růža, soukromé očko Láďa Špirk a také funebrák Eman se svou snoubenkou Madlenkou Čuříkovou, majitelkou masérského salónu. Hraje ji Laďka Kozderková. Všichni se společně podílejí na pomstě, kterou fešák přichystá na policejního komisaře Mourka.

Laďka Kozderková hraje Madlenku Čuříkovou jako ženu, která je ve fešákově partičce vstřícnou společnicí a nezkazí žádnou legraci. S jemně naivistickou nadsázkou se dokáže rozněžnit v dialozích se svým ušlápnutým snoubencem Emánkem, jindy zase bez servítek okřikne kluky, co jí nakukují do salónu a nenechá se zahanbit ani při hašteření se sousedkami na pavlači.

Komu by se při sledování filmu Fešák Hubert zdálo, že ústřední píseň zpívá Ljuba Hermanová, byl by jen kousek od pravdy. Interpretkou písně je totiž Laďka Kozderková, která svým pojetím dokonale vystihla atmosféru prvorepublikového šansonu. Trocha nostalgie, trocha vzdoru a tóny, které v některých pasážích jakoby až drhly vespod o dlažbu. Pěvecký rozsah Laďky Kozderkové byl opravdu mimořádný.

Experiment

Rok výroby: 1983

Role: Evina matka

Režie: Želimir Gvardiol

Snímek jugoslávského studenta FAMU vypráví příběh zakřiknuté a nehezké studenty medicíny Evy. Spolužáci jí dohodí kamaráda z ročníku, který se ale soustředí jen na studium a o milostné sblížení nemá zájem. Eva jeho zásadovosti využije a navrhne mu prověřit jeho netečnost experimentálně. Spolužák se do ní sice nezamiluje, ale nakonec stejně skončí v manželství, protože Eva během jejich studentského experimentu otěhotněla.

Romanticky laděné anekdotě dominují Jana Matiášková a Vladimír Dlouhý v hlavních rolích. Laďka Kozderková si zahrála praktickou maminku hlavní hrdinky Evy, která dceru sice varuje před důsledky studentského života i před těžkostmi mateřství, má ale současně pochopení a respektuje Evino rozhodnutí.

Když rozvod, tak rozvod

Rok výroby: 1982

Role: Lucie Komárková

Režie: Štěpán Skalský

Premiéra: 1. dubna 1983

Mladí manželé Hynek a Pavlína se rozvádějí. Otec Pavlíny, svérázný venkovský pokrývač v podání Vladimíra Menšíka, to ale neví a jeho dcera ani jeho zeť si netroufají mu to říct. Když se k tomu konečně odhodlají a přijedou za ním na venkov, dozvědí se naopak, že k rozvodu se chystá tatínek, který má ve vedlejší vesnici milenku Lucii Komárkovou. Hraje ji Laďka Kozderková.

V tomto filmu je rovnocennou hereckou partnerkou ostatním kolegům. Vladimíru Menšíkovi, Veronice Žilkové i Janu Čenskému. Opět ji vidíme ve venkovském prostředí, tentokrát však není řeznice, ale přímo jezeďačka, dojící krávy. Vášní Lucie Komárkové je cestování a k další cestě na exotický Kypr se chystá už se svým novým partnerem. Ten ale není jediný, kdo stojí o přízeň sympatické a veselé mladé ženy. Dobře si s ní rozumí i kolega z kravína, kterého hraje Vlastimil Bedrna. Spolu s Laďkou Kozderkovou se objeví jen v jedné krátké scéně, ale je to poprvé, co vedle sebe stanuli před filmovou kamerou.

Laďka Kozderková měla v tomto filmu štěstí na herecké partnery. Scény s Vladimírem Menšíkem působí velmi autenticky a při dialogu s Janem Čenským ve studené sauně je prostor i pro civilní skepsi a mírnou melancholii. Díky tomu je role Lucie Komárkové i na menším prostoru vícevrstevnatá a vedle bezstarostnosti poodhaluje i jistou rezignovanost k životu, který je nakonec vždycky jiný, než si člověk přál. Tuto příležitost Laďka Kozderková rozhodně využila a naznačila, že je schopná i jemnější psychologické charakteristiky.

Zelená vlna

Rok výroby: 1982

Role: Jiřina Straková

Režie: Václav Vorlíček

Premiéra: 1. června 1982

Formou vyprávění netypický a ojedinělý film. Jednotícím tématem je páteční odpoledne a trampoty obyvatel velkoměsta, převážně motoristů, při výjezdu na víkend. Někdy jde jen o dvacetivteřinový skeč, historku, či skoro vtip, jindy se v několika scénách rozvíjí mikropříběh. Tím hlavním je pátrání psychologa, který pracuje na lince důvěry, po jednom z telefonujících, který se mu svěřil se záměrem spáchat sebevraždu. Tato vážná linka filmu je vyvážena i několika jinými romantickými nebo humornými příběhy. K těm humorným patří i příběh Jiřiny Strakové, nevěrné manželky, kterou hraje Laďka Kozderková. Po bouřlivé noci jí v bytě tvrdě usnul milenec přezdívaný Belmondo, který se ten den žení. To by nevěrnou Jiřinu ani tolik netrápilo, ale domů se má každou chvílí vrátit manžel pilot a tak se snaží spícího milence narychlo někam uklidit. Dá na radu kamarádky, zabalí ho do koberce a odveze autem na chatu. Nevšimne si ovšem, že při rozjíždění na křižovatce milenec hladce vyklouzl z koberce, probudil se a zamířil na svou svatbu. Na chatě pak Jiřina špatně zabrzdí svého Wartburga a ten přejede přes srolovaný koberec. Výkřiky a úpění ale vzápětí vystřídá údiv, když Jiřina zjistí, že v koberci nikdo není. Zdá se, že nevěru se podařilo utajit, což ale neplatí až do konce filmu. Na svatbě vyjde ženichův zálet najevo a manžel Jiřiny si se svým bývalým kamarádem přijde vše vyřídit ručně.

Film Václava Vorlíčka se moc nechytil, k čemuž zřejmě přispělo roztříštěné pojetí jednotlivých miniscének, které často působí klipovitě a jsou žánrově naprosto nesourodé. Laďku Kozderkovou tu vidíme v roli nevěrné manželky. Do této škatulky ji filmaři zařazovali velmi často a v Zelené vlně nebyl sebemenší prostor pro jiné herecké odstíny.

Horečka všedního dne

Rok výroby: 1981

Role: Marie Nováková

Režie: Miloš Zábranský

Ročníková práce studenta FAMU Miloše Zábranského. Hlavní hrdina dělník Ríša pracuje ve strojírenském závodě. Zatímco jeho parťák Karel Novák se fláká, Ríša je snaživý a díky tomu si slušně vydělává. Jeho milenkou je Karlova žena Marie, od které dostává apanáž, ale současně jí pořizuje drahé dárky. Aby na ně měl, uchýlí se k nelegálnímu vexlování valut. Od zkušených vexláků to brzy schytá a následně ho načapá s Marií v posteli i parťák Karel.

V tomto studentském filmu můžeme Laďku Kozderkovou vidět v pro ni typické roli ženy volnějších mravů. Nezdráhala se pustit do poměrně odvážných postelových scén, ve kterých si s milencem živočišně pohrává. Při kasírování a přijímání dárků je pak její postava majetnicky hloupá a naivní. Při přistižení inflagranti nereaguje provinile, ale manželovi vynadá a k vrcholu trapnosti dovede své jednání v následující scéně na diskotéce, kdy se u svého milence poníženě doprošuje.

Titul tohoto filmu parafrázuje tehdy populární americký film Horečka sobotní noci. Autor zřejmě zvolil tento odkaz záměrně, protože ve svém snímku ukazuje, že v socialistickém Československu zažívá mladý člověk během všedního dne mnohem víc vzrušujících příhod, než v sobotu v noci. Myšlenka i zpracování se zalíbilo divákům filmového festivalu mladých v Trutnově, kde snímek vyhrál cenu Studia mladých – Mikrofóra. A v roce 1982 byla Horečka všedního dne dokonce nominována na Oscara za nejlepší zahraniční studentský film.

Křtiny

Rok výroby: 1981

Role: úřednice Hlívová

Režie: Zdeněk Podskalský

Premiéra: 1. prosince 1981

Laďka Kozderková hraje ve Křtinách soudružku Hlívovou. Roli prostorem malou, ale významnou. Nejprve přichází za náměstkem Čirůvkou s prosbou, aby jí benevolentně prominul profesní chybu ve výkresu. V elegantní upnuté blůzičce mu jako odměnu nabízí evidentní milostnou avantýru. Nedůvtipný náměstek si toho ale vůbec nevšimne a Hlívová odchází s nepořízenou. Z pomsty pak anonymně zavolá náměstkově manželce a prozradí vše o plánovaném výletu s mladou sekretářkou.

Tvůrci filmu dokonale využili půvaby Laďky Kozderkové a ta na oplátku využila své ženské vnady jako prostředek humoru. Ve scéně s Milošem Kopeckým mu polorozepnutou a zároveň přeplněnou blůzičku podsune až několik centimetrů před oči. Při uraženém odchodu následně zápasí se zaklapnutými dveřmi a pomůže až přitlačení celou hrudí. Na chodbě se pak se soudružkou Hlívovou srazí mladý kreslič a to tak, že celou hlavu zaboří do jejího výstřihu. Knoflíček na blůzičce, který v první scéně málem vystřelil se na konci filmu dočká své pointy. Skutečně vystřelí, a trefí udiveného náměstka Humpla přímo do oka.

Sonáta pro zrzku

Rok výroby: 1980

Role: maminka

Režie: Vít Olmer

Premiéra: 1. června 1981

Klasický film pro dospívající mládež. Hlavní hrdinkou je patnáctiletá Petra, které si každý hned všimne pro její výrazně zrzavé vlasy. Petra má mnoho zájmů a nenechá si do nich od nikoho mluvit. Věnuje se hře na klavír, pomáhá s vedením oddílu malých pionýrů a s partou kluků hraje fotbal jako nepřekonatelná brankářka. Tyto zájmy se v Petřině životě někdy smůlovatě proplétají a dívka svádí vnitřní boj o to, kterému koníčku má dát přednost. Připravuje se na své první klavírní vystoupení, nechce zklamat kamarády fotbalisty ani malé pionýry a k tomu se ještě zamiluje do nového spolužáka. Příběh graduje v okamžiku kdy vyjde najevo, že Petřin první koncert je ve stejný den, jako důležité fotbalové utkání. Slíbí účast na obou akcích, ale při cestě z fotbalu do města se zraní při dopravní nehodě. Teprve v nemocnici, upoutaná na lůžko má čas si pořádně určit své priority.

V tomto filmu se Laďka Kozderková představila opět v roli maminky, která je na rozdíl od flegmatického tatínka velmi rázná. Snad proto u ní Petra nenachází tolik zastání a slýchá spíš příkazy a komandování. Maminka v podání Laďky Kozderkové je sice na první pohled přísná, ale v několika scénách, kdy jsou s Petrou samy, poodhalí i svou vlídnou a milující tvář. Každý z rodičů má v tomto filmu i svůj mikropříběh. Tatínek je vášnivý akvarista a fotograf, maminka zase ochotnicky hraje divadlo a doma se ve volných chvílích učí roli Kateřiny ze Zkrocení zlé ženy. V jedné scéně vidíme Laďku Kozderkovou právě při zkoušce této role. I když nemá tato postava ani tento film nic společného s reálným působením Laďky Kozderkové v Hudebním divadle v Karlíně, je to jedna z mála příležitostí spatřit ji na divadelním jevišti.

Na první pohled přísnou, avšak ve scénách v divadelní šatně nebo později v nemocnici, milující a starostivlou maminku zahrála Laďka Kozderková suverénně, zkušeně a ne naposled.

Blázni, vodníci a podvodníci

Rok výroby: 1980

Role: Jarmilka

Režie: Tomáš Svoboda

Premiéra: 1. května 1981


Jak už název napovídá, tento film je bláznivou komedií a setkáváme se v ní s podobným týmem herců i tvůrců, jako u filmu Hodinářova svatební cesta korálovým mořem. Děj se opět popisuje celkem těžko. Sledujeme počínání trojice mladých lidí, sestry a bratra a jejich trochu přitroublého kamaráda. Hrají je Dagmar Veškrnová, Jiří Lábus a Luděk Sobota. Svými recesistickými šprýmy nadělají spoustu problémů každému, koho potkávají. Převlékají se do různých kostýmů, sehrávají více či méně věrohodné scénky a vydávají se za jiné osoby. V kempu, u jednoho jihočeského rybníka, potkávají skupinu ochotníků, kteří chystají neotřelou inscenaci Jiráskovy Lucerny. Na druhém břehu si zase postavil stan milenecký pár, pražský podvodník Horák a jeho utajená milenka Jarmilka. Hrají je Petr Nárožný a Laďka Kozderková. Právě na tuto dvojici se vtipálci zvlášť zaměří a aniž by to zpočátku tušili, odhalí Horákovo napojení na zločin, který se právě v tu chvíli děje v Praze.


Režijní a scenáristický rukopis Tomáše Svobody je tu opět jasně čitelný. Víc než o děj tu jde o recesi, gagy a komické sekvence, které často postrádají logickou spojitost. Dalo by se čekat, že to vše má nějaký skrytý surrealistický smysl, podobně jako u předchozí Hodinářovy svatební cesty korálovým mořem, ale v tomto filmu zůstala tato ambice nenaplněna, pokud tedy vůbec na jeho počátku existovala. Film jako celek pobaví jen málokoho, lepší už je to v případě jednotlivých scén a k těm povedenějším naštěstí patří kreace dvojice Nárožný, Kozderková. Na filmovém plátně se spolu objevili poprvé a jejich komického potenciálu pak režiséři využili ještě mnohokrát.

Něco je ve vzduchu

Rok výroby: 1980

Role: magistra

Režie: Ludvík Ráža

Premiéra: 1. května 1981

Trochu sci-fi a trochu komedie. Mladý fyzik Petr spolu se svou dívkou Alicí objeví plány stroje času, na kterém pracoval dívčin dědeček v roce 1946. Ve stejném roce ale záhadně zmizel a své dílo proto nedokončil. S moderními technologiemi roku 1980 je však možné stroj času sestrojit a dvojice se díky němu vydává do minulosti, objasnit dědečkovo zmizení. Návštěvníci z budoucnosti prozradí dědečkovi, tehdy váženému středoškolskému profesorovi fyziky, jak do jeho času přicestovali a nalákají ho na návštěvu do roku 1980. Vnučka Alice svého dědečka poté přesvědčí, aby se do minulosti už nevracel, čímž se logicky vysvětlí jeho záhadné zmizení v roce 1946.

V pasážích filmu, které se odehrávají těsně po druhé světové válce je zachycena tehdejší bouřlivá a ještě trochu revoluční atmosféra. Z té se vynořují více či méně podezřelé postavy, mezi než patří i svůdná paní magistra, koketující při nedělní promenádě s kdekým, včetně pana profesora. Magistru hraje Laďka Kozderková a poprvé ji na filmovém plátně vidíme v dobové stylizaci, která jí evidentně sluší. Postava magistry se ve filmu objeví jen třikrát, ale sehrává relativně důležitou roli. Je totiž jednou z potenciálních příčin profesorova zmizení.

Trhák

Rok výroby: 1980

Role: Zuzana Ticháčková

Režie: Zdeněk Podskalský

Premiéra: 1. března 1981

Dodnes populární film o natáčení hudební komedie z pera scénáristů Smoljaka a Svěráka. S humorem a nadsázkou sobě vlastní poodhalují zákulisí filmové práce a my sledujeme strastiplnou proměnu útlého scénáře ve velkolepý revuální hudební film – prostě trhák. Děj natáčeného filmu je prostý: Do malého venkovského JZD přichází pyrotechnik Ticháček, který propaguje novou metodu hnojení, pomocí dynamitu. V klasickém rytmu se pak prolínají profesní i milostné úspěchy a neúspěchy, aby nakonec vše skončilo několikanásobnou svatbou. K této scéně ovšem schází nevěsta pro hajného, zapřísáhlého starého mládence v podání Waldemara Matušky. Kvůli němu autoři narychlo připíšou postavu Ticháčkovy sestry Zuzky, kterou hraje Laďka Kozderková. Svůdná pošťačka, která si při rozvážce balíků na kole neustále prozpěvuje splní svůj úkol a nakonec se tedy všichni mohou oženit.

Podobně jako v Hodinářově svatební cestě korálovým mořem jsme i ve filmu Trhák svědky plnění scénických poznámek doslova, ovšem v Trháku tyto kuriozity sledujeme z odstupu a můžeme se jim proto bez obav smát. Jednou z těchto absurdit je i scéna, ve které se Ticháčkova sestra nemůže odtrhnout od okna. Zatímco scénárista to myslel obrazně, režisér přilepil paní Kozderkovou lepidlem tak fest, že se jí asi těžko podaří naložit i s parapetem do taxíku.

Tato role není rozsahem velká, ale právě s tímto filmem si diváci Laďku Kozderkovou hojně spojují a mají šanci si poslechnout i její pěvecké umění ve dvou povedených písničkách.

Hodinářova svatební cesta korálovým mořem

Rok výroby: 1979

Role: Šárka Fišárková

Režie: Tomáš Svoboda

Premiéra: 1. srpna 1980

Děj tohoto filmu se popisuje velmi obtížně. Snad se dá říct, že tři dirigenti si vytkli nesnadný cíl: stvořit milostný příběh se vším všudy. Hlavními postavami tohoto příběhu jsou řeznice Šárka a hodinář Ctirad – hrají je Laďka Kozderková a Luděk Sobota. Šárka chtěla být původně zpěvačkou, pak mořeplavkyní, takže má slabost pro umělce a na dvoře malostranského domu si postavila malý koráb. Ctirad je naproti tomu nemotora, toužící po opravdové ženě, kterou se mu ale pro jeho neprůbojnost nedaří získat. Tři dirigenti, jejichž supervizorem je otrlý divadelní nápověda, hýbají s těmito a dalšími postavami jako s šachovými figurkami a mnohdy si ani oni sami nevědí rady. Do cesty přicházejí jak zcela reálné, tak bizarní postavy a postavičky, které s dějem často ani trochu nesouvisejí, prostě se jen objeví. Díky nespoutané fantazii hybatelů děje se Ctirad se Šárkou ocitají v řeznictví, v televizní estrádě nebo uvnitř panelákového bytu bez střechy. Jindy zase pobíhají ve svatebních šatech po louce s růžovým selátkem v náručí, aby se pak vznesli v koši horkovzdušného balónu. Ani svou svatbu nakonec nestihnou a tak si Šárčin tatínek vezme Ctiradovu maminku. Název filmu dojde doslovného naplnění až v samém závěru, kdy flegmatický nápověda ukáže divákům moře malých skleněných korálků.

Žánrově těžko zařaditelný film balancuje na hraně dadaismu, surrealismu a crazy komedie. Jeho stavba do velké míry stojí na doslovném znázorňování slovních obratů a hříček, takže vlastně klopýtá od gagu k gagu. Dobová i dnešní hodnocení tohoto snímku jsou vesměs nepříznivá, ovšem najdou se i jeho příznivci, kteří naopak vyzdvihují absurditu, hravost a nadsázku této filmové rarity. Pro herce to až tak kreativní a profesně kvalitní příležitost nebyla a proto je škoda, že právě role řeznice Šárky je jedinou hlavní rolí Laďky Kozderkové v českém filmu. Sice si tu i zazpívala, ale pod taktovkou tří dirigentů před kamerou a avantgardního režiséra Tomáše Svobody za kamerou, dostala jen minimum příležitosti ukázat, jakých hereckých proměn je schopna.

Lásky mezi kapkami deště

Rok výroby: 1979

Role: Služebná Marta

Režie: Karel Kachyňa

Premiéra: 1. května 1980

Žižkov, třicátá léta 20. století a těžký život rodiny obyčejného ševce Bursíka. Jeho dva dospívající synové poznávají svět kolem sebe. Starší z nich, Pepan je praktik a snaží se protloukat, jak se dá. Mladší Kajda má romantickou duši a hlavní linkou příběhu je jeho první citové vzplanutí k provokativní lolitce Páje. Jednou z Kajdových příležitostí jak si přivydělat, je doučování bohatších kamarádů. K těm patří i tlouštík Kamil Vochoč, jehož otec je majitelem baru. Služebnou, která do hodiny latiny přináší svačinu hraje Laďka Kozderková. V jediné scéně, ve které v tomto filmu účinkuje si k ní mladý Kamil dovoluje až moc. Jeho ruku, napřaženou k poplácání po zadnici služebná Marta rázně potrestá.

Poprask na silnici E4

Rok výroby: 1979

Role: Miládka Jelínková

Režie: Stanislav Strnad

Premiéra: 1. dubna 1980

Příběh tříčlenné posádky nákladního auta, převážející speciální náklad – lokomotivu, určenou pro jihočeskou cihelnu. Při cestě do Turnova a zpět projíždějí Prahou a zažívají spoustu komplikací, nedorozumění a záměn. Jejich auta si všimne Hubert Jelínek, který je v jedné pražské nemocnici na léčení s plotýnkami. Jelínek je žárlivý a chce být co nejdřív doma a tak se sveze s posádkou tahače a občas i pomůže vyřešit svízelné situace, které je cestou potkávají. Když pak skutečně dorazí domů s předstihem, jeho manželka je opravdu překvapená. Hubertovo žárlivé podezření ale vyjde naprázdno.

Manželku Huberta Jelínka hraje Laďka Kozderková, která se v tomto filmu objeví jen ve dvou scénách. Tou větší je moment, kdy se Jelínek vrací domů a jeho žena Miládka ho viditelně nečeká. Typický žárlivý cholerik pak okamžitě startuje k tirádě obviňování a podezření. To ovšem Jelínkovou nevyvede z míry a s přesně namíchanou mírou nechápavosti a vzdorovitosti manželovi oponuje. Tato role patří do řady těch epizodních, kdy režiséři sáhli po osvědčeném typu: Laďka Kozderková, jako rázná žena a potenciální svůdnice.

Pátek není svátek

Rok výroby: 1979

Role: Jituš

Režie: Otakar Fuka

Premiéra: 1. března 1980

Roztržitá komedie o trampotách obyčejné socialistické rodinky. Život ve spěchu, nákupy, melouchy, stavba chaty a nesnadná výchova dvou dcer. Laďka Kozderková hraje kamarádku maminky Novákové Jituš. Setkáváme se s ní, když spolu s manželem přicházejí k Novákovým na návštěvu a pak společně zamíří do kina.

Opět epizodní role, ve které není moc prostoru. Jde spíš o znázornění formálních přátelských vztahů, které jsou tak typické nejen pro období normalizace. Laďku Kozderkovou sledujeme při herecké práci v mikrosituacích, kdy je Jituš například trochu nesvá z toho, že její muž se nezřízeně cpe pomazánkou a víno pije jako vodu. Ještě před tím jí trochu rozhodí poznámka mladší z dcer Novákových o její tloušťce. Při sledování kriminálního filmu v kině pak docela přirozeně reaguje na děj na plátně. Vystoupení Laďky Kozderkové v tomto filmu má ještě jednu zajímavou souvislost. Jejího manžela tu totiž hraje Antonín Hard, který se v následujícím roce stal ředitelem jejího domovského Hudebního divadla v Karlíně.

Modrá planeta

Rok výroby: 1979

Role: sousedka

Režie: Jiří Svoboda

Premiéra: 1. ledna 1980

Mladý inženýr Štěpán Pavlík touží stát se kosmonautem, v reálném životě však konstruuje měřící a spojovací techniku. Střetává se s nepřízní svého okolí, které nechápe jeho ekologický životní styl. Laďka Kozderková hraje sousedku inženýra Pavlíka. Čas od času ho spolu s ostatními obyvateli pavlačového domu pozoruje, jak trénuje v amatérsky vyrobeném otáčivém trenažéru. Jindy mu zase do bytu přinese lístek od inkasa, které za něj zaplatila. S touto drobností však přichází především proto, aby si prohlédla novou slečnu inženýra Pavlíka, kterou si právě přivedl domů.

V tomto filmu má Laďka Kozderková v podstatě jen jednu scénu. Je v ní elegantní, a zdá se, jako by měla něco za lubem. Divák si může domýšlet, že si snad na inženýra Pavlíka taky myslí nebo s ním dokonce dřív měla nějaké pletky. To se ale nedozvíme. Možná to tak ani scénárista nenapsal, ale Laďka Kozderková přeci jen své roli sousedky vtiskla alespoň špetku tajemství.

Čekání na déšť

Rok výroby: 1978

Role: maminka

Režie: Karel Kachyňa

Premiéra: 1. října 1978

Dvanáctiletá Alena zůstala o prázdninách sama na velkém pražském sídlišti. Venku potkává jen další osamělé lidi. Malého chuligána, vojáka na dovolené, slepého souseda. Potuluje se sluncem rozpáleným sídlištěm, někdy se doma nudí a jindy zase neví, co stíhat dřív. Laďka Kozderková ve filmu hraje Aleninu maminku, která pracuje v kadeřnictví. S dcerou se potkávají prakticky jen po večerech, ale ani to není pravidlem. Rozvedená matka se pokouší navázat vztah s jedním ze svých zákazníků, kterému malá Alena z legrace přezdívá Bimbo, kvůli jeho velkému nosu. Maminka cítí vůči dceři občas i výčitky. Třeba když si s přítelem vyjde do kina a vrátí se domů později, než slíbila. Snaží se pak dceři vysvětlit, že ani ona, jako rozvedená matka s dítětem to nemá lehké.

Jde o jednu z mála čistě civilních rolí, s psychologickými tóny, ve které se Laďka Kozderková na filmovém plátně představila. Maminka v jejím podání přichází domů jako utahaná ženská, která chce mít po celodenní práci v kadeřnictví klid. Ale svůj osobní život nevzdává, snaží se cvičením zhubnout a rovné vlasy ostříhané na kluka schovává při schůzkách s novým přítelem pod paruku. Je to poprvé, kdy vidíme Laďku Kozderkovou ne jako rozesmátou ženu lehčích mravů, ale jako obyčejnou ženskou, která si své dceři občas i postěžuje. Režisér Karel Kachyňa dal Laďce Kozderkové nečekanou příležitost a herečka, kterou měli filmoví a televizní tvůrci doposud zaškatulkovanou jako komičku, mohla dokázat, že je schopna i hlubší charakteristiky postavy.

Řeknem si to příští léto

Rok výroby: 1977

Role: řeznice Alžběta

Režie: Julius Matula

Premiéra: 1. května 1978

JZD a realita malého městečka 70. let. Mezi družstevníky přichází mladík v podání Ondřeje Havelky a zaplete se do přízemních osudů některých místních lidí. Poprvé se tu před filmovou kamerou objevila Laďka Kozderková jako živelná řeznice Alžběta. Nový mladík jí hned padne do oka a tak se ho snaží nalákat na dobroty ze svého obchodu. Ale neuspěje a tak se musí spokojit se svým obvyklým milencem, sousedem hospodským, kterého hraje Karel Vochoč. Spolu chodívají nejčastěji do polí, odkud Alžběta při jedné ze schůzek dalekohledem pozoruje mládence z družstva, jak se jen tak na Adama koupají v rybníce. Nechtíc tak vyslechne i jejich debatu o tom, která z žen v městečku je nejpovolnější. Je zklamaná tím, že s posměchem mluví právě o ní jako o ženě, která se na každého nově příchozího jenom třese. Hospodský se jí ani teď ani jindy nezastane a projevuje se čím dál víc jako slaboch pod pantoflem. Proto dá Alžběta nakonec i jemu košem a najde zastání v náručí místního siláka Drobka, který toho sice moc nenamluví, ale za to jí dokáže v obchodě pomoct. Na závěrečné tancovačce to spolu pořádně roztočí, což hospodský neunese a zoufale se pokouší získat Alžbětu zpět. Tím jejich předchozí románek vyjde najevo přede všemi a hostinského marné snažení zakončí jeho žena pořádnou fackou.

Hned první příležitost před kamerou dává Laďce Kozderkové poměrně dost prostoru, i když v kratších scénách. Svou řeznici pojala jako ženu, které hraje v očích hned deset čertů najednou a při pohledu na pořádného mužského je ochotná k jakékoliv lsti. Na něžnost není moc čas a tak jí zastihujeme jen ve scénách plných erotického náboje nebo řeznické rozhodnosti. Scény na tancovačce si pak Laďka Kozderková viditelně užívá a v rytmu tanga směle improvizuje na parketu.