U Zvonu je candrbál
On:
Já jsem Polda Zeman z Košíř,
na holky jsem jako lev,
U Zvonu, tam je muj herberk,
tam pěstujem tanec, zpěv.
Mě má každá holka v merku,
se mnou k tanci nechce jít,
to jste ještě neviděli,
jak znám polku roztočit.
Nemám rád moc dlouhý řeči,
do sálu se podívám,
při muzice všichni křepčí,
tohle přece dávno znám.
Já jsem poctivej kluk z Košíř
a miluju muziku,
když je třeba no tak složím,
třeba deset maníků.
U Zvonu je candrbál,
tam je lidí plnej sál.
Tam jde krejčí, voják, švec,
jó, U Zvonu, tam je hec.
Švadlena je moje holka,
proto rád ctím její cech,
ona šije ale jenom,
ve fabrice drátem plech.
V neděli se dá do pucu,
samá krajka, pentlička,
když se v kole se mnou točí,
je jí vidět spodnička.
V kole každej plac nám dělá,
já nemám rád strkání,
každej pěkně po svým prkně,
to je pak tancování.
U Zvonu je vždycky švanda,
zvláště když je plnej sál,
proto každej rád se těší,
na nedělní candrbál.
U Zvonu je candrbál,
tam je lidí plnej sál.
Tam jde krejčí, voják, švec,
jó, U Zvonu, tam je hec.
Ona:
Polda Zeman, to je můj kluk,
vím na co ho nachytám,
začne-li se na mě zlobit,
honem prachy počítám.
On jen ruku natahuje,
při tom něco zabručí,
když se na mě pěkně koukne,
já mu športky poručím.
Potom si to, pane, bání,
jak když čoudí fabrika,
zato ale hned přestane,
když začne hrát muzika.
A ti naši muzikanti,
že se vyznaj v manýře,
spustěj zas tu říznou polku,
až se třesou Košíře.
Oba a sbor:
U Zvonu je candrbál,
tam je lidí plnej sál.
Tam jde krejčí, voják, švec,
jó, U Zvonu, tam je hec.
hudba: Alois Tichý
text: Ludvík Ratolístka
hraje: Studiový orchestr, řídí Bohumil Lepič
natočeno: 11.2.1983, Smetanovo divadlo
délka: 3:07
Populární staropražská polka, kterou pro album Supraphonu Staropražské písničky nazpívala Laďka Kozderková s Josefem Zímou.