Jen tiše padá sníh

Sníh se zvolna snáší,
já o lásce naší
bez konce sním.
Ptám se v duchu znova,
zda jsou tvoje slova
rozloučením?

Proč ta bílá barva sněhu,
není vlastně smuteční?
Když naše kroky včera spojil
a když se to nám už nikdy neuskuteční.

Jen tiše padá sníh
a leží v ulicích,
a zakryl stopy mé a tvé,
a já teď nepoznám,
kde jsou ty stopy zaváté.

A včera tou dobou,
jsi tiskl ruku mou,
a šeptal slova úchvatná,
a já se marně ptám,
kam ztratila se láska tvá?

Náhle zmizela mi,
jak ty stopy samy,
sníh hned zakryl jejich žár.
A já teď samotna tu stojím,
jak člověk jenž je náhle stár.

A z nebe nade mnou,
se vločky snáší tmou,
do tichých oken setmělých,
mé srdce prudce zní,
a venku padá bílý sníh.

Náhle zmizela mi,
jak ty stopy samy,
sníh snad zhasil jejich žár.
A já teď samotna tu stojím,
jak člověk jenž je náhle stár.

A z nebe nade mnou,
se vločky snáší tmou,
do tichých oken setmělých,
mé srdce prudce zní,
a venku padá bílý sníh.

hudba: Kamil Běhounek
text: Jaroslav Moravec
hraje: orchestr Ferdinanda Havlíka
natočeno: 1979 ČST
délka: 4:40

Píseň reprezentující poválečnou tvorbu českých swingařů pochází z roku 1946. Laďka Kozderková si ji zazpívala naživo s orchestrem Ferdinanda Havlíka v televizním pořadu nazvaném Takovou hudbu nám nehraj. Výstupy několika zpěváků jsou proloženy skeči loutek Spejbla a Hurvínka, v jejichž divadel se pořad natáčel. Laďka Kozderková při zpěvu této písně elegantně a s nadhledem laškuje jak s dirigentem, tak s panem Spejblem.

Zaznělo v pořadu