Hvězda a déšť
On:
Časně z rána nohy moje do Hvězdy se vlekly,
abych v bázni boží schroupal co doma napekli,
žena s matičkou i s tou starou babičkou,
šel jsem já nejel jsem, proto večer zmoknul jsem.
Ona:
Po cestách do Hvězdy táhlo lidu na tisíce,
sotva vozům stačila široká silnice,
milá Markéto, dostaneme co proto,
mě se všechno zdá, že to bude cesta zlá.
On:
A to bylo všude tančení žilo se jen plesem,
kolovrátky, loutny, harfy, zněly celým lesem.
Ona:
V krásném veselí, když nejlíp zpěvy zněly,
hodin bylo šest, z oblak spadl hrozný déšť.
On:
Náhle bylo po radosti, hned se všechno sešlo,
kramář, hosti, muzikanti, každý hledal veslo.
Ona:
Strom neb přístřeší, kde se ukryjem všecky,
a co k placení, bylo všecko ztracený.
On:
Uzle, víčka a koláčky plavaly ven z Hvězdy.
Ona:
Lidé jako hastrmani k domovu se vezli.
On:
Tamten běžel bos….
Ona:
Tomu tek potok přes nos…
Oba:
Byl to mokrý den, každý ploval z Hvězdy ven.
On:
Protož mládenci vám radím budoucně se střežte.
Ona:
Když se chcete uvarovat na procházce deště.
On:
Vemte deštníky…
Ona:
Ukrýt svoje dívčinky…
Oba:
Nezmoknete tak, když půjdete z Hvězdy zas.
hudba: Vlastimil Hanuš
text: František Hais
hraje: studiový orchestr, řídí Bohumil Lepič
natočeno: 1986 ČRo Praha
délka: 2:09
Duet s Jiřím Císlerem natočený pro čtyřdílný rozhlasový cyklus věnovaný flašinetářovi a autorovi kramářských písní Františku Haisovi. Píseň zazněla i v další rozhlasovém pořadu podobného ražení, který se jmenoval Za dva na dlaň a vyprávěl o pražských poutích a jarmarcích.