Pěšky nebo za vozem

Byly časy, kdy i v Praze,
jedno bylo pěšky jít či za vozem.
Mostů bylo jenom pár
a přes Vltavu jezdilo se přívozem.

To ještě byl čas,
kdy spěchat, to se neslušelo.
Nač prosím vás?
A i když někdy zapršelo,
páni měli deštníky
a kmánům trocha vody nevadí.

A tak mnohý občan strávil
život poblíž místa svého původu.
K tomu aby někam jezdil
nebylo krejcaru ani důvodu.

A i když byl čas,
tak marnit jej se neslušelo,
jak prosím vás?
To nanejvýš se posedělo
v hospodě kde sousedi
zas měli k sobě o kousíček blíž.

A zdálo se, ta idyla,
ať byla nebo nebyla,
že jedněm pořád bere,
jiným dává.

A čas, ten ještě nedozrál
a nebyl taky generál,
co bez pěšáků bitvu
nevyhrává.

Byly časy, kdy i v Praze,
svést se mohl někdo pouze jedenkrát.
Na poslední cestě, když mu
na křídlovku smutný sólo začli hrát.
Už byl jeho čas
a plakat moc se neslušelo.
Nač prosím vás?
Vždyť stalo se, co stát se mělo.
Taky pro ty za vozem
to lepší bylo než se nechat vést.

hudba: Vladimír Polák
text: Vladimír Polák
hraje: studiový orchestr ČST
natočeno: ČST 1985
délka: 2:24

Sympatická píseň vycházející ze známého rčení zazněla v hudebně zábavném pořadu Praha jaká také mohla být. Byl věnovaný minulosti, současnosti a budoucnosti pražské hromadné dopravy. Laďka Kozderková část písně zpívá v civilu, část pak v dobovém kostýmu z přelomu století, pózující ve fotografickém ateliéru.

Zaznělo v pořadu