Člověk měl by vděčně přijímat

V přírodě to vždycky už tak bývá,
slunce, deště, horko, zimní chlad.
To, že stále počasí se střídá,
člověk měl by vděčně přijímat.

Když tvé srdce trápí smutku bída,
samoty stín na duši když pad,
krásný květ, když hořké plody vydá,
to všem měl bys vděčně přijímat,
to všem měl bys vděčně přijímat.

Roky jdou a touha zvolna zmírá,
život stále těžší chce se zdát.
Všechno to, co lidský osud ti dá,
to vše měl bys vděčně přijímat.

To, že přijde po podzimu, zima,
to jak pozdní láska umí hřát,
to, že každý jednoho dne zmírá,
člověk mlě by vděčně přijímat,
člověk měl by vděčně přijímat.

V přírodě to vždycky už tak bývá,
podzim musí léto vystřídat.
Podzim žití, vše to, co mu zbývá,
člověk měl by vděčně přijímat,
člověk měl by vděčně přijímat.

Člověk měl by vděčně přijímat.

hudba: Andrej Petrov
text: nezjištěno
hraje: nezjištěno
natočeno: 1978 FSB
délka: 2:48

Melancholická balada ze sovětského filmu Služební román. Jeho děj komentuje a doplňuje několik písní, které byly při výrobě českého znění přezpívány česky. Byla to tehdy běžná praxe kompletního dabingu.

Zaznělo ve filmu