Divadelní role

Cikáni jdou do nebe

Role: Izergyl

Premiéra: 26. listopadu 1986

Režie: Petr Novotný

Muzikálová adaptace stejnojmenného ruského filmu režiséra Emila Loteanu s hudbou Jevgenije Dogy. Přepis pro karlínské jeviště vytvořili Jindřich Janda a Milivoj Uzelac. Baladický příběh z romského prostředí se odehrává na přelomu 19. a 20. století na rumunsko-moldavské hranici. Hlavní postava, zloděj koní Zobar, zažije mnoho dramatických okamžiků i romantickou lásku. Jen o vlásek unikne smrti na šibenici, svému osudu však neujde. V závěru příběhu propadne zoufalství, když ho jeho jediná láska odmítne a bodne ji nožem. Stejným způsobem vzápětí umírá sám Zobar, když otec dívky pomstí její smrt.

Hudební divadlo v Karlíně uvedlo československou premiéru hudební balady Cikáni jdou do nebe v listopadu 1986. Zkoušky začaly počátkem září a Laďka Kozderková byla obsazena do role staré cikánské věštkyně Izergyl. Dosvědčuje to i její jméno uvedené v tištěných programech. Po měsíci práce musela ale kvůli vážným zdravotním problémům nastoupit do nemocnice, ze které už se do divadla nevrátila. Při návštěvách se kolegů ptala, jak práce pokračuje, připojit se už ale nemohla. Poprvé se muzikál Cikáni jdou do nebe na karlínském jevišti hrál v předpremiéře 19. listopadu 1986, tedy v den, kdy noviny přinesly zprávy o smrti Laďky Kozderkové.

Sugar

Role: Sladká Sue

Premiéra: 1. dubna 1986

Režie: Petr Novotný

Muzikál autorů Petera Stonea, Julea Stynea a Boba Merilla podle úspěšného černobílého filmu Někdo to rád horké. Jevištní podoba slavné retrokomedie měla premiéru na Broadway v roce 1972. Muzikál si ponechal hodně z atmosféry gangsterských grotesek, přibyly však nové písně a taneční čísla.

V prvním československém nastudování začala Laďka Kozderková v lednu 1986 zkoušet roli vedoucí dívčí kapely Sladké Sue, přísné excentrické dámy, která svým hudebnicím netrpí žádné avantýry. Kvůli zdravotním problémům ale musela v půlce zkoušení na měsíc do nemocnice a tak roli Sladké Sue nemohla dozkoušet. Alternovaly se v ní pak Hana Talpová a Věra Vlková. Kolega Ladislav Županič, který ve stejné inscenaci hrál roli Jerryho, v knize Laďka Kozderková – Lady Muzikál vzpomíná, jak energicky přesvědčivá byla Laďka při zkouškách:

“Dodnes slyším, jak vždycky zakřičela to známé ‘Bienstock!’ tím jejím nezaměnitelným hlasem. To bylo báječné.”

Mam’zelle Nitouche

Role: Corina

Premiéra: 6. června 1985

Režie: Evžen Sokolovský

Jedna z nejslavnějších operet autorů Florimonda Hervé, Henriho Meilhaca a Alberta Millauda. Název Mam’zelle Nitouche vychází z děje a do češtiny by se dal přeložit jako Slečena Netýkavka.
V nastudování Hudebního divadla v Karlíně z roku 1985 nemohla chybět ani Laďka Kozderková. Hrála v podstatě epizodní, přesto výraznou a hlavně komediální roli subrety Coriny. Jak potvrzují očití svědkové, i když měla v operetě jen několik málo výstupů, po každém následoval potlesk na otevřené scéně. Laďka Kozderková se operetám nevyhýbala, ale bližší jí byly muzikály. Sama k tomu v rozhovoru pro divadelní časopis Scéna v roce 1984 řekla:

“V operetě hraji výhradně činoherní role i když ani při nich se někdy nevyhnu zpěvu a tanci. V muzikálu převládá herecký výraz, je dominantní. Zpěv má jiný charakter, je ‘epický’. Píseň se musí vystavět, vybudovat i herecky, je třeba vystihnout její tvář, ‘vůně’, její vnitřní názor. Takže odpověď je zřejmá: líp se cítím v muzikálu.”

Balada z hadrů

Role: Kateřina

Premiéra: 30. března 1984

Režie: Karel Jernek

Jedna z nejúspěšnějších her Osvobozeného divadla, ve které její autoři Jiří Voskovec a Jan Werich použili motivy ze života středověkého básníka Francoise Villona a spojili je s tématem sociálního útlaku, které bylo v polovině 30. let 20. století v důsledku celosvětové hospodářské krize velmi aktuální. Výkon Laďky Kozderkové v této inscenaci ocenil jeden z dobových recenzentů konstatováním, že intrikánku Kateřinu hraje s osobitým šarmem. Svůj vztah k této roli Laďka Kozderková popsala v roce 1984 v rozhovoru pro divadelní časopis Scéna:

“Postava Kateřiny se několikrát láme, stejně jako dějová linka celé hry, tam si toho moc navíc vymyslet ani nejde. Ze začátku spíš kominda dostane zkrátka pak smutku o dva džbánky víc než radosti a už jsou to jen pohlavky od života a úskoky čistě v jejím stylu.”

Kolega Ladislav Županič často vypráví i jednu veselou historku týkající se Balady z hadrů. Kolegyně Nelly Gaierová nosila s oblibou mnoho prstenů a nechávala si je i při představení. Pro roli žebračky se to ale moc nehodilo, kryla proto šperky glazé rukavicemi. Při jednom představení, kdy žebračka hořekuje nad svým bídným osudem jí Laďka Kozderková v roli Kateřiny odvětila: “Prodej jednu rukavici a koupíš si činžák.”

Zvonokosy

Role: Judita Čuprová

Premiéra: 9. dubna 1983

Režie: Richard Mihula

Muzikál Zvonokosy vznikl podle satirického románu Gabriela Chevalliera z 30. let 20. století, který byl dříve již mnohokrát zpracován pro divadlo i film. Do muzikálové podoby ho ale poprvé přetvořili libretista Petr Markov a skladatel Jindřich Brabec. Hned první uvedení v Hudebním divadle v Karlíně v roce 1983 znamenalo velký úspěch a slávu, a možná i proto jsou Zvonokosy profesionálními i ochotnickými divadly v celé republice uváděny dodnes.

Jak je patrné z názvu muzikálu i jeho předlohy, odehrává se v jihofrancouzském městečku Zvonokosy, uprostřed sluncem prozářeného kraje vína Beaujolais. Stereotypní život místních obyvatel jen občas zpestří nějaký drb nebo milostná aférka. Poklidné plynutí všedních dnů a žabomyší politické spory republikánů a monarchistů rázně naruší rozhodnutí starosty postavit u kostela veřejný záchodek. Zprvu malicherná záminka rozpoutá nesmiřitelný boj mezi oběma tábory místních obyvatel, které musí přijít mírnit oddíl záložáků. Při jedné z potyček umírá záložáky postřelený místní obecní blázen Vincek. Tento nečekaně dramatický moment dobře funguje v kontrastu s předchozími odlehčenými peripetiemi, které jsou prošpikované mimo jiné milostným románkem krásné Judity Čuprové s oficiálem Pořízkem. A je to právě Judita Čuprová, kdo zpívá zemřelému bláznovi rekviem.

V roli svůdné a záletné Judity mohla Laďka Kozderková plně využít své fyzické předpoklady i herecký a pěvecký talent. I přes poměrně malý prostor patří Judita mezi jednu z hlavních postav celého muzikálu, čemuž výrazně napomáhají i její působivá hudební čísla: milostné duety s oficiálem Pořízkem a zejména Píseň o smrti blázna Vincka. Výkon Kozderkové v této roli se podle diváků i kritiků stal nezapomenutelným zážitkem. Svědčí o tom například citace z recenze Jana Koláře v časopise Melodie:

„Mimořádný výkon podává Laďka Kozderková, hvězda, na kterou populární hudba skoro zapomněla. Je to škoda, že ji teď můžeme slýchat jen z karlínského divadla. Ve Zvonokosech jí uvěříme každý tón.“

Právě její výkon společně s představiteli dalších dvou aktérů milostného trojúhelníku, Ladislavem Županičem a Hanou Talpovou, přinesl inscenaci největší uznání.

Zvonokosy byly posledním představením, které Laďka Kozderková odehrála – stalo se tak 2. října 1986. O dva měsíce později, krátce po její smrti byla inscenace stažena z repertoáru. Vedení divadla to zdůvodnilo tím, že se nenašel nikdo, kdo by ji nahradil.

Hello, Dolly!

Role: Dolly Leviová

Premiéra: 8. července 1982

Režie: Karel Jernek

Jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších světových muzikálů o ženě, která se sama tituluje jako poradkyně všeho druhu vznikl počátkem 60. let 20. století. Vychází z několika činoherních předloh, dějově je nejpodobnější hře Thorthona Wildera Dohazovačka.

Tato slavná muzikálová role jakoby byla stvořena pro Laďku Kozderkovou. Měla vše, co pro její ztvárnění bylo potřeba. Herecký a komediální talent, absolutní pěveckou jistotu a navíc schopnost připoutat k sobě diváky, kteří podle pamětníků doslova hltali každý její pohyb, každé slovo na jevišti. Inscenace Hudebního divadla v Karlíně s Laďkou Kozderkovou v hlavní roli se stala fenoménem v historii českého muzikálu a ona sama měla toto představení mimořádně ráda. Dolly Leviovou v podání Laďky Kozderkové vysoce ocenil i největší český odborník na muzikálový žánr Dr. Ivo Osolsobě, který mohl nabídnout i srovnání se světovými inscenacemi. V rozhlasovém dokumentu Lady Živáček z roku 1988 řekl:

“Viděl jsem Dolly v činohře ve Stuttgartu, i na Broadway, takže mám s čím srovnávat. A řeknu rovnou, že tahle pražská Dolly patří k těm nejlepším vůbec, a to do celkového počtu počítám i film. Prvním kladem inscenace je titulní role v podání Laďky Kozderkové. Je to snad nejlepší Dolly, co jsem vůbec viděl. Má obrovský jevištní klid, naprosto bezelstnou suverenitu a upřímné podivení pro každého, kdo by snad pochyboval o její převaze. Hraje s fantastickým přehledem, hoví si v roli jak rekreant v písku na pláži, a tohle všechno je strašně nakažlivé.”

Nečekanou poklonu složila své české kolegyni i představitelka filmové Dolly Leviové americká zpěvačka a herečka Barbra Streisandová. Když v roce 1982 v Praze natáčela svůj film Yentl, navštívila karlínské představení Hello, Dolly! a z Laďčina výkonu byla nadšená. Prohlásila, že je jako ona.

Pro úplnost se sluší dodat, že hlavní roli v muzikálu Hello, Dolly! s Laďkou Kozderkovou alternovala Carmen Mayerová. Dohromady odehrály 122 repríz, poslední byla 18. února 1986. Kvůli náhlému úmrtí dirigenta Karla Vlacha a zdravotním problémům Laďky Kozderkové byla inscenace z repertoáru divadla stažena.

Gentlemani

Role: Dáma

Premiéra: 5. ledna 1968

Režie: Stanislav Fišer

Původní český muzikál Gentlemani autorů Bohuslava Ondráčka a Jana Schneidera byl v podstatě parafrází slavné Bernsteinovy West Side Story. Hlavní zápletku dvou znesvářených part, které propojuje ústřední milenecká dvojice, autoři zasadili do severních Čech. Hudební zpracování bylo ovšem ryze původní. Po úspěšné pražské premiéře v Hudebním divadle v Karlíně nasadilo tento titul i Státní divadlo Brno. Gentlemani měli premiéru  5. ledna 1968 v Redutě, kde se jinak hrály převážně operety a hudební komedie. Režii měl zkušený Stanislav Fišer, který obsadil Laďku Kozderkovou do role Dámy. V rozhlasovém dokumentu Lady Živáček v roce 1988 vysvětlil proč:

“Gentlemani měli v Praze ohromný ohlas, hrála v tom spousta vynikajících zpěváků a herců, třeba Laufer nebo Neckář. My jsme chtěli dospět k takovému cíli jako v Praze. Laďku jsem znal odmalička, věděl jsem, že chodí na dramatickou konzervatoř, že se připravuje na herectví. Zaujal mě vždycky její obrovský temperament, její obrovská vůle strhnout diváka.”

Lancelot a Alexandrina

Role: Matka

Premiéra: 31. května 1967

Režie: Zdeněk Kaloč

S největší pravděpodobností první účinkování Laďky Kozderkové coby herečky bylo absolventské představení v posledním ročníku brněnské konzervatoře. Bylo složené ze dvou aktovek na historické motivy. První byla Komedie o Františce a Honzíčkovi v úpravě E. F. Buriana. Druhou pak historická hra Lancelot a Alexandrina v režii Zdeňka Kaloče, ve které  Laďka Kozderková ztvárnila roli matky. Takto její výkon hodnotí dobová recenze v deníku Práce z 3.6.1967:

“…Úroveň absolventů umožňovala předvést alespoň náznak talentu a příštích možností. Zcela zřetelně dramatický talent prokázala Ladislava Kozderková. Eliška Havránková (později Balzerová), Milan Hák i Petr Svárovský ukázali dobrou připravenost pro další hereckou průpravu.”