Pojď jen dál
Laďka:
Slunce je velký reflektor,
na lidičky posvítí.
Dana:
Město je scéna, dav je chór,
všichni čekaj na kvítí.
Laďka:
Támhle tragéd je, támhle mim.
Dana:
Ten má roli komika.
Obě:
Končí hra barvou bílých zim,
rok tak rychle utíká.
sbor:
Pojď jen dál, dál, dál,
kdopak by se bál?
Já jsem hrál, hrál, hrál,
ty jsi zatleskal.
Pojď jen blíž, blíž, blíž,
čeká plyš a sál.
Pojď jen blíž, blíž, blíž,
s námi smíš si hrát.
Laďka:
Slunce je velký reflektor,
pro vás chceme pod ním hrát.
Dana:
Město je scéna, dav je chór,
o vás chceme povídat.
Obě:
Divadlo je kumšt a srdce,
ale pozor, hlavně ruce.
Stavěly jej, teď tu hrají,
potom ruce zatleskají.
Divadlo je kumšt a srdce,
ale pozor, hlavně ruce.
Kdo ho stavěl? Přece lidi,
Kdo tu hraje? Ruce naše.
Kdo nám tleská? Ruce vaše.
sbor:
Ať jde pryč kdo pořád ještě nevidí,
že divadlo tu hrají lidi, pro lidi.
Pojďte dál, dál, dál,
kdopak by se bál?
Já jsem hrál, hrál, hrál,
ty jsi zatleskal.
Pojď jen blíž, blíž, blíž,
čeká plyš a sál.
Pojď jen blíž, blíž, blíž,
Pojď jen blíž, blíž, blíž,
Pojď jen blíž, blíž, blíž,
s námi smíš si hrát.
hudba: nezjištěno
text: nezjištěno
hraje: nezjištěno
natočeno: 1974 ČST Brno
délka: 2:19
Závěrečná píseň z hudebně zábavného televizního pořadu Dostaveníčko u draka II., který v roce 1974 připomínal jubileum brněnského divadla. S Laďkou Kozderkovou zpívá duet Dana Matějková, se kterou se ve stejné době potkávaly na jevišti Hudebního divadla v Karlíně v muzikálu Mazlíčkové.