Lavička v jasmínu

Kéž lavičko, kéž bys promluvila,
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ruka má tě kdysi poranila,
když jsme ryli srdce a v něm monogram.

Tys nás tenkrát spolu seznámila,
polibky jsi kryla jasmínem,
o štěstí jsem v obětí tu snila,
Petřín zdál se rájem a ráj Petřínem.

Tys tady slyšela všechny moje stesky,
snad jsi i viděla slzu v očích stát,
víc si však vzpomínám,
jak byl svět hned hezký,
když řekl: mám tě rád.

Kéž lavičko, kéž bys promluvila,
vždyť ty vlastně dávno patříš k nám,
ač nám léta hlavu postříbřila,
stále k tobě ráda chodívám.

hudba: Miloslav Ducháč
text: Miroslav Zikán
hraje: orchestr Karla Vlacha
natočeno: 1981 ČST
délka: 1:46

Jeden z největších romantických hitů 50. let zpívalo víc zpěvaček. V televizní benefici k 70. narozeninám Karla Vlacha se mezi ně zařadila i Laďka Kozderková. I když píseň zazněla ve směsi dalších songů a je zkrácena, přesto dobře funguje i jako samostatná skladba.

Zaznělo v pořadu