Přestrašná píseň o Václavu Babinském
Ona:
Před sedmdesáti skoro léty,
narodil se možným rolníkům,
outlý synáček a ten když vzrostl,
opustil záhy otcovský dům.
Do Litoměřic šel na studie,
kde se učil s velkou pilností,
brzy ale povolán byl domů,
aby obstarával rolnosti.
On:
Na to když mu rodiče zemřeli,
starší bratr sobě statek vzal,
hošík ale dosáh vyšší léta,
na vojnu se k dělostřelcům dal.
Ona:
Na vojně pak svoje srdce slíbil,
nejchudšímu v kraji děvčeti,
bída jej však svedla z cesty pravé,
které měl se vždycky držeti.
On:
Ukradl jest svému setníkovi,
pokladnici s mnoha penězi,
dal ji dívce. Aby trestu ušel,
uprch z vojny, běžel za lesy.
Tu pak jméno Babinský si hned dal,
bandu zločinců si zverboval,
s kterýmiž pak loupežnické skutky,
ve vůkolí páchat započal.
Ona:
boháčům a lichvářům bral jmění,
chudého prý vždycky ušetřil,
ano, peníze, co odňal možným,
častokrát potřebným rozdělil.
On:
Takto po dlouhá prováděl léta,
právu vyhýbal se s chytrostí,
konečně se míra dovršila,
a on propad spravedlnosti.
Ona:
Za loupežné skutky do žaláře,
na dvacet let odsouzen jest byl,
kterýž trest se na něm na Špilberku,
a v Kartouzích zcela vyplnil.
On:
Nyní sedmdesát roků starý,
po přestálém trestu vyšel ven.
Oba:
Bože dejž, by tímto přísným trestem,
pro svůj celý věk byl polepšen.
hudba: Vlastimil Hanuš
text: anonym
hraje: studiový orchestr, řídí Bohumil Lepič
natočeno: 1986 Supraphon, studio Mozarteum
délka: 4:19
Duet s Jiřím Císlerem z alba kramářských a pouťových písní. Natáčely se v září a v říjnu 1986 v Mozarteu. S největší pravděpodobností jde o poslední nahrávky Laďky Kozderkové.