Moskva slzám nevěří

On:
Když Moskva rostla, sílila,
na řeči nikdy nebyla,
vždy pouze v lásku věřila
a dávala ji všem.

Ať zasypou Moskvu závěje,
ať kytiček plno v trávě je,
vždy člověku teplo dopřeje
a stromku dá vždy zem.

Oba:
Alexandro, Alexandro,
tohle město je náš úděl,
připoutáni k jeho půdě
jsme teď oba, ty i já.

Všecho hořké náhle sládne,
všecha úzkost rázem spadne,
všechno zdá se lehké, snadné,
když nám Moskva koutek dá.

Ona:
I Moskva v úzkých bývala,
i Moskva leccos vídala,
však rázně vždycky zahnala
i žár i příkoří.

To protože láska matčina,
je na pohled něžná, nevinná,
však pro dceru nebo pro syna
se plamenem rozhoří.

Oba:
Alexandro, Alexandro,
tohle město je náš úděl,
připoutáni k jeho půdě
jsme teď oba, ty i já.

Všechno hořké náhle sládne,
všechna úzkost rázem spadne,
všechno zdá se lehké, snadné,
když nám Moskva koutek dá.

hudba: Sergej Nikitin
text: nezjištěno
hraje: nezjištěno
natočeno: 1980 FSB
délka: 2:22

Ústřední melodie ze sovětského filmu Moskva slzám nevěří, oceněného v roce 1981 Oscarem. V závěru filmu zazní kompletní píseň jako duet, který v českém znění nazpívali Laďka Kozderková a Josef Zíma.

Zaznělo ve filmu